30.7.2009 22:27:07 MartinaNov (dva rošťáci
šestinedělí
u prvního dítěte naprosto v pohodě. Manžel měl dovolenou 14 dní a pak mu šéf dal volno (neměli pro něj zrovna práce). Já jsem jedla, spala a kojila (po císaři). Manžel se 100% staral o miminko, domácnosti i měn. Krásně jsme si to užili.
U druhého mimča už to bylo jiné kafčo. Malý se narodil o 3 týdny dříve, měl novorozeneckou žloutenku a špatně pil. Takže: kojit co dvě hodiny. Nejdříve jsme ho velmi pracně budili (kéž by dnes měl tak tvrdé spaní - zvláště když vedle něj řádí starší bráška), pak jsem se ještě pracněji snažila nacpat mu bradavku svého supernalitého prsu (má prsa byla asi 2x větší než jeho hlavička). Něco málo popil, zbytek dokrmit nejdříve stříkačkou, pak jsem se na to vyprdla a krmila lahvičkou. Pak honem odstříkat, ať mám na příště... vysterilizovat... a už máme další dvě hodiny...
Do toho aspoň sem tam nakrmit 2,5 letého brášku, zajít si na záchod, vysprchovat se (šití po epiziotomii), a aby nebylo málo srandy, tak si manžel hned dva dny po mém příjezdu z porodnice housera... První den byl absolutně nepohyblivý, takže jsem hopsala kolem tří chlapů...
Ale brali jsme to sportovně, smála jsem se, že už fakt neví, co by udělal, aby se o mně nemusel starat.
Ale už za měsíc bylo líp.... Jenom mi bylo líto staršího syna, protože na něj jsme fakt neměli čas.. Navíc to bylo v listopadu, tak ani nešlo jít ven (mé dvouhodinové pauzy mezi kojením jaksi neladily s námahou při vypravování dětí ven).
Ale všechno jsme zvládli, prostě to jinak nešlo. Deprese naštěstí nebyly.
Odpovědět