3.1.2007 11:11:00 Líza
Re: jdeme tedy do nesmyslné debaty
Jo, jasně že když budu dítě mermomocí nosit a chovat i když ono o to zrovna nestojí, tak ho na to navyknu, a ono to pak bude očekávat furt, ilustrace vánočních babiček a tetiček je zcela srozumitelná.
Pořád ale tvrdím, že novorozenec nebo velmi malý kojenec potřebuje pozornost matky, když bulí (tím nemyslím 5 minut kňourání, než usne), a že - navzdory tomu, co tvrdí Jana - může mít sakra velkeuj SUBJEKTIVNÍ důvod bulet, i když OBJEKTIVNĚ odnikud nespad, nepočůral se a nemá hlad.
A jakejkoli vývojovej psycholog (vy jste na specce neměli povinnýho Langmajera???) ti řekne, že v tom nejúlejším věku je prostě potřeba vycházet mu v tom vstříc.
Ostatně, kdyby ses došla podívat k nám domů v době, kdy té starší, dráždivější, bylo 10-11 měsíců, rozhodně bys neměla dojem, že jsem si ji na něco navykla. Jako matka bývalého dráždivého dítěte jsem ale na řeči o navyknutí novorozence na nošení dost alergická, většina těch přemoudřelých sester na poporodním a chytrých tet totiž nemá ponětí, že nošení je následek, nikoli příčina plačtivosti dítěte.
O tom, že totiž někdo dobrovolně, aniž by to bylo nutné, bude X hodin denně chovat a natřásat dítě, které by jinak spalo v klidu v posteli, mě totiž nepřesvědčíš.
Že je pak samozřejmě jisté riziko, že si dotyčná "vytrénovaná matka chovačka" nevšimne, že už je třeba začít se trochu vzdalovat a že už dítě dozrálo k tomu, aby si očuchalo trochu nekontaktu a ponechání sama sobě, to je pravda - můžem se pak bavit, jestli ten věk je ve tři čtvrtě roce, v roce nebo později. Ale v tom útlém věku prvních měsíců, dokud neprojde obdobím separační úzkosti, je to jednoznačné - chovat.
Odpovědět