Re: dětský pláč
No, Petru, pokud si dobře vzpomínám (přiznávám, že diskuzi čtu jedním okem ;o) ), tak to začalo nošením děcka v šátku (nebo vaku?) jakožto činu vedoucího k rozmazlení dítěte. No a možná to pro některé tady bude překvapení :o)))) ale do šátku si dítě dávají hlavně matky, které díky práci nemají čas si celý den s děckem hrát a ňuňat se s ním, ale přesto ho nechtějí nechat brečet a chtějí ho mít z nějakých důvodů u sebe. Takže v těchto souvislostech bylo pro mne Jany tvrzení o v podstatě líných matkách docela překvapivé :o)) Jinak já v šátku nosila všechny tři děti (cca 2,5 roku po sobě), nosila (nosím) je ráda, šátek mi pomohl k tomu, že jsem tak říkajíc neztratila kontakt s normálními lidmi, neb součástí mojí práce je obíhání úřadů, což by mě teda s kočárkem fakt nebavilo (nejsem Rambo ;o) ) - navíc i z úřednice se stává normální ženská, když vidí děcko :o)))
(checht, pokud to tu čte nějaká úřednice, tak tím nechci říct, že by jinak byly nenormální... jenom se s nima hned líp baví... ). Děti rozmazlené nemám, samostatně si hrát umí pěkně a uměli i jako malí. Jenom holt ne vždy se sešlo, že měli náladu si samostatně hrát v době, kdy já potřebovala samostatně pracovat
Odpovědět