31.12.2006 10:52:33 Apolena.
Re: naprostý nesmysl
Jano,
máš pravdu, jeden o voze, druhý o koze. To, že dítě pochovám, i když ho nic nebolí, to, že spí se mnou v posteli (pokud kojím, je to neskutečně pohodlné), přece neznamená, že jsem extrémistka, která kromě dítěte na všechno rezignuje?!
Ano, když se dvouapůlletému dítěti večer nechce spát nebo je zvědavé na návštěvu, tak spát nemusí, prostě půjde spát třeba o hodinu později. Nebo si nepozvu návštěvu na dobu usínání. Pravidelnost je fajn, ale fajn je taky občas z té pravidelnosti trochu vybočit.
Moje skoro čtyřleté dítě se mnou spí v posteli pořád, plakat ji nenechávám, takže byla období (ne dlouhá), kdy jsem holt chovala víc, naštěstí si zbytek naší rodiny umí ohřát jídlo z mrazáku nebo zapnout automatickou pračku, takže se to nikoho nijak výrazně nedotklo. Během 2 (2,5?) roku po porodu jsem si udělala 4 kurzy, s maminkami na mateřské se nestýkám - měla jsem přátele z doby "předporodní" a ty stejné mám pořád.
Dítě je samostatné a bystré, rozhodně žádný rozmazlený fracek. Nemělo by, viď? Jak je to možné...
Problém je v těch pitomých škatulkách. Když...tak. Když spí dítě se mnou v posteli, MUSÍ to být rozmazlený fracek. Když dítě chovám, i když není nemocné, MUSÍM tím zanedbávat ostatní členy rodiny.
Škoda, že spousta lidí neumí uvažovat jinak, než ve škatulkách...
Odpovědět