Re: dětský pláč
Ahoj Petru a ostatní holky, já jsem taky nějak přestala na diskuze reagovat, ne že bych tady někoho odsuzovala nebo mě to nebavilo, ale máš pravdu, že je to pořád dokola, dva tábory, které prosazují ten svůj názor. Myslím,že v obou zásadních názorech se dá najít určitá pravda a pro mě i nová inspirace. Taky myslím, že záleží na počtu dětí v rodině, jiný je přístup k jedináčkovi, na kterého je víc času a jiný přístup je, když jsou děti tři. Já mám tři děti a s každým dítětem se můj přístup k výchově měnil a to tak, že jsem se snažila vždy něco zlepšit, jak ve vztahu k dětem, tak i k sobě a ne vždy se to zřejmě úplně podařilo. Dělám, co můžu, co si myslím, že je nejlepší. U nás nefunguje nějaká stereotypní výchova nebo pevný řád, taky občas s dětmi přijedeme až pozdě večer, taky nechodí spát vždy ve stejnou dobu. Ale pokud doma jsme, což je většina času, tak se snažím, aby děti chodily spát ve stejnou dobu, pokud spát nechtějí, mohou si v postýlkách prohlížet knížky. Už si na to zvykly, ale se starší dcerou jsme se spaním měli peklo. Omlouvám se, že píšu asi trochu zmateně, nemám moc času a nemůžu se moc soustředit.
Petru, já jsem ti chtěla říct, že tvoje příspěvky čtu moc ráda a že se mi moc líbí, jak jsi upřímná a na nic si nehraješ. Tvůj někde výše napsaný článek o tom, že máš tři děti, jsi dlouho na mateřské a máš občas deprese mi mluví z duše. Taky mám tři děti, mám je moc ráda, jsou pro mě vším, ale občas mi připadá, že se v tom ztrácím. Taky jsem úplně vypadla z oboru, když jsem se chtěla vrátit zpět do práce, tak mi raději dali odstupné, než aby zaměstnali matku s malými dětmi. A to jsem se chtěla vrátit do práce ještě v průběhu rodičovské dovolené, abych o to místo nepřišla. No pro děti je to takhle lepší, nejmladší by byla ochuzená o dobu strávenou se mnou, narozdíl od ostatních mých dětí. Asi nemá cenu, abych to tady rozebírala, ale z principu mě to hodně štve. Obdivuju holky, které i při rodině s malými dětmi dokáží být samy sebou, jsou v životě pořád aktivní a nezakrňují, což já o sobě říct bohužel nemůžu. Ale dost, nechci aby to vyznívalo nějak pesimisticky, každý je strůjcem svého štěstí. Zatím pa, a držím ti palce.
Odpovědět