27.12.2006 14:32:24 Jana (2 děti)
naprostý nesmysl
Tohle mi už zavání fanatismem. Odmítám být otrokem dítěte, chci si v klidu uvařit, občas pracovat a také si (když se povede) odpočinout. Přitom sé děti miluju a určitě bych je nenechala trpět. Při dvou dětech jsem vystudovala vysokou školu, teď při třetím hodlám pracovat. Dvouměsíčnímu miminku nevysvětlíš, že teď nemáš čas, ale šestiměsíční a víc to rychle pochopí (pokud máš trpělivost ho to naučit a mimi není třeba nemocné). Fascinují mi matky, které u ročního dítěte startují na první breknutí, desetikilového klacka půl dne chovájí v náručí a všem vykládají, jak jsou vyčerpané a nic nestihnou. Co měli dělat mámy, když nebyly jednorázové pleny, vařilo se na kamnech, topilo uhlím, praní byl půldenní horor a dětí bylo víc?
Znovu opakuji, že bych nenechala dítě plakat, pokud by byla objektivní příčina (hlad, potřeba přebalit, nemoc), ale pokud dítě neumí být chvilku samo a jakoukoliv špatnou náladu řeší potřebou se chovat, tak to prostě u mne neprojde.
A ze skušeností, že dítě se šátkem může pěkně "rozmlsat" na neustálé chování, jsem se už setkala u dvou mých známých. Moje kolegině dokonce tvrdila, že musela šátek na nějakou dobu přestat používat (tak ve věku 4 měsíce), protože malá odmítala být i několik minut sama na dece a chtěla jen nosit.
Odpovědět