dětský pláč

Pravidelost při usínání se dá naučit (u dětí i u dospělých). Manžel jeden čas trpěl poruchami spánku a nechtěl to řešit léky, pravidelný rituál při usínání a stejná hodina (byla to jedna z rad lékařky) mu pomohli překonat to nejhorší období. Pokud to ovšem začnete vyžadovat o dětí, které na to nebyly zvyklé, pochopitelně se jim to nelíbí. (takže si brekotem ze začátku vynucují něco jiného) Já to řadím k věcem, které je vhodné po dětech vyžadovat (nechat miminko chvilku na bříšku přes den i když se mu to nelíbí,čistit mu zuby, později smrkat do kapesníku nebo jíst příborem). Nemám pocit, že něco takového vyvolá u dětí trauma,musí se to ale trénovat s rozmyslem. (neženu to do extrémů - nenechám dítě hodinu řvát v postýlce)
Bekáním označuji vynucování pozornosti rodičů, i když dítěti objektivně nic nechybí. Dítě si rychle zvykne na neustálou pozornost a snadno to sklouzne do stavu, kdy v okamžiku kdy ho na chvilku odložíte (třeba jenom abyste si zašli na záchod nebo oloupali cibuli), vynucuje si pozornost. Doma pracující maminy s tím nemají tolik problémů, dítě si opravdu rychle časem zvykne se zabavit chvilku samo. Poznáte je tak, že často používají ohrádky. Mámy co nemají nic důležitého na práci (maximálně domácnost, kterou stejně odbývají či uklízí až přijde domů partner) jsou na tom jinak. Mám pocit, že prostě z toho blbnou a nejsou schopné se už dívat výchovu objektivně.
A k tomu, jestli vychovávat dítě je "úkol" nebo "poslání", já myslím že je to hlavně dřina a velké sebeobětování (pokud se to má dělat pořádně). Ale stojí to za to. :-)