3.1.2007 5:05:54 Líza
Re: jdeme tedy do nesmyslné debaty
Aqualiso, myslím, že to tu psala Evelyn - kdyby měla obě děti tak hodné jako je její druhá dcera, taky by se teď "vytahovala", jak si je dobře vychovala a jak jim prospíval její režim.
Ve skutečnosti je to jinak. Prostě vyfasuješ nějaké dítě - možná až budeš mít druhé, dojde ti taky, že děti se prostě jako nepopsaný list nerodí.
Pro ilustraci: moje první těhotenství: plánované, chtěné, početí bez jediného problému, na začátku těhotenství drobný problém, kvůli kterému jsem zůstala doma na neschopence. Pohodové manželství, klídek doma, vyřešené bydlení, žádné stresy. Narodilo se dítě, které patřilo do kategorie uřvaná, dráždivá mimina, a v klidu dokázalo být jen v mojí náruči (škoda že nebyly šátky...). Rozhodně nemělo nedostatek režimu - snaha udržet pravidelnost a řád byla základním bodem mého pudu sebezáchovy - ale prostě už noc po porocu preferovala nošení a natřásání a zvuk mého hlasu před sáním.
Druhé těhotenství nedopadlo.
Třetí těhotenství: problémy s početím, zdravotní komplikace od samého začátku, hrozný strach a úzkost po celou dobu těhotenství od počátku až do porodu. Vážné starosti a stresy v rodině. Narodila se klidná pohodářka, mimino typu "najíst a spát", u něhož jsem jen náhodou zjistila, že klidně leží ve věku pár týdnů v postýlce s otevřenýma očima a nic nechce, které spíš obtěžovalo, pokud bych ho chtěla nějak extra utěšovat, protože nejlíp usínalo samo, o němž jsem ještě ve dvou měsících měla v porovnání s prvním dítětem pocit, že ho skoro neznám, protože když nejí, tak furt spí. U tohoto dítěte (které je dnes pohodovým, sebevědomým extrovertem, na rozdíl od citlivého až přecitlivělého dítěte prvního) jsem na režim kašlala, jely jsme především podle toho, jaký program jsme měly se starší holkou - a ono to nevadilo.
Jestli to tak trochu nesouvisí se známou a letitou poučkou, že typ temperamentu je VROZENÝ, nikoli získaný.
Odpovědět