23.10.2007 11:26:25 svetlana
pláč, řev
Chtěla bych říct, že výhova Jany chtěla být praktikovaná i u nás. Stalo se ale pár věcí s kterými jsem jako prvorodička nepočítala. Malý měl koliky a to takové, že opravdu bylo vidět jak je nešťastný a tak usínal na mém tělo do jeho 2 a půl měsíců. Koliky přestaly a super, jenže moje dítko je tvor zvědavý a zjistil, že vlastně ho nebaví ležet, ale koukat po okolí. Tak když byl vzhůru byl rád v klokance a nebo na břiše. Teď mu je skoro 6 měsíců, kočárek ho nebaví, protože moc toho v leže z něj nevidí a tak chodíme jen na uspání na procházku a nebo se ho holt snažím skoro posadit. Říkala jsem si, že jsem to udělala já tím jak při kolikách na mě usínal a že jsem mu umožnila pozorovat okolí místo abych ho nechala ležet, ano můžu za to, ale na druhou stranu normální dítě po nějaké době kdy ho necháte plakat zjistí, že to nemá cenu a přestane. Moje dítě nepřestane nikdy prostě řve, dusí se a pak sebou škube. Na druhou stranu si říkám, že chvilka pochování za jeho skoro stálé úsměvy prostě stojí, ikdyž je fakt že vydrží sám třeba jen 1 - 2 hodiny za celý den. Prostě si počkám, až bude umět sedět a lést a potom už si bude moc prozkoumávat věci sám a já budu mít víc času na sebe. Jsem zastánce nerozmazlovat děti, no evidentně zatim vede moje dítě nad mou nekompromisností. Jednou prostě děti nebudou už chtít chovat a tak si to aspoň je třeba užít teď.
Odpovědět