2.1.2007 17:24:23 Evelyn1968,2děti
Re: dětský pláč
Jano, Ty mě bavíš...:o)
Já jsem obě mateřské věnovala na 100% dětem, do jejich tří let. To znamená, že jsem při nich nestudovala ani nepracovala. Chovala jsem se k oběma přibližně stejně, přesto syn už od porodnice vyloženě řval jako tur, pokud jsme ho položili, dcera si klidně i hodinu v postýlce broukala a nejevila známky nespokojenosti. Syn má problémy se spaním dodnes (12 let!), čím je unavenější, tím hůř, dcera prostě řekne, že se jí chce spát, lehne si a usne. Těch příkladů je moc. Mám pocit, že už je to tu zas, maminky s "hodnými" dětmi (t.j. s dětmi, které se tak narodily a prostě mají takovou povahu) si přičítají úžasné výchovné úspěchy. Kdyby obě moje děti měly stejnou povahu jako dcera, určitě bych se teď taky "vytahovala", jak jsem si je vychovala:o). Naštěstí vím, že každé dítě je jiné a my se můžeme třeba stavět na hlavu:o). (Samozřejmě nechci říct, že se děti nemají vychovávat, ale vychovávat novorozence a kojence tím, že ho ignoruju...?)
E.
Odpovědět