28.12.2006 12:59:39 Jana (2 děti)
Re: naprostý nesmysl
Nevím, kde jste vzala, že neumím děti pohladit a říct jim, že mám ráda. To s tím přece nemá nic společného. Dále jsem nikdy nenechala děti o samotě, když jsem pracovala, pořád na mě viděly a pokud už je to nebavilo, nebyl pro mne problém jim třeba při práci zpívat (to hodně zabíralo) a nebo už jako větším jim něco vyprávět. Ale hlavní bylo respektovat, že během dne je čas určený na hraní (to jsem se jim věnovala na 100%), čas na povinnosti (oblékání, spaní) a čas kdy si musí (pod mím dohledem) vystačit chvilku samy. Nepamatuji se přesně, jestli ta změna přišla v šesti nebo osmi měsících, ale ono se to opravdu pozná. Každé dítě pozná, co si na kom může vynutit. Na druhou stranu uznávám, že bych je tak do čtyř-pěti let nenechala v místnosti bez dozoru, dokonce jsem i při jejich usínání byla většinou v pokoji (třeba s knížkou) a nebo vedle s otevřenými dveřmi.
Mě se tahle výchova vyplatila (mám jedno dítě v pubertě, druhé těsně před a vidím výsledky), ale respektuji matky, které po porodu několik měsíců či let "otročí" dítěti (vykašlou se na zaměstnání, koníčky, vzdělávání, celý den se jen motají kolem mimina, pořád ho jen chovají nebo si sním hrají). Je to jejich volba.
Odpovědět