Re: Sociální pracovnice

Ahoj, článek je úžasný. Krásné počteníčko. Sama nemám žádné zkušenosti s péčí o MR, staré spoluobčany apod, ale dcera (15 let) trpí skoliózou a jezdí každý rok do lázní. Když jsme tam přijeli poprvé, byla už taková malá puberťačka, měla jistě své představy o životě ačekala děti stejné jako ona sama. O to větší překvapení ji pak čekalo. V lázních jsou 2/3 dětí postižených fyzicky či mentálně. Byl to pro ni šok, brečela, že "tam s něma " nebude, no hrůza. Nevěděla jsem jestli ji mám litovat pro její pohled na svět nebo proto, že ji tam musím nechat. V lázních je samozdřejmě běžné, že ti "zdraví" pomůžou se starostí o ty nemocnější. To bylo křiku-" já nikoho na vozíčku vozit nebudu" apod, Po šesti týdnech jsme pro ni přijeli.A všechna bylo jinak. Na chodbě seděla malá holčička na vozíčku a brečela, že naše dcera je ze všech nejlepší, vedle kluk s úplně promočenou mikinou (to tak brečel, že naše holka jede pryč).Taky jsem brečela a ona- brečela ješte týden. Máte pravdu- všechny děti, vlasně všichni lidé, by měli mít povinnou praxi v takových zaříziních. Možná by se naše chování změnilo. Přeji všem sociálním pracovnicím hodně sil a zdraví a štěstí.Gába