Re: Nejen strach z výchovy...
Promiň, ale vždy nechápu, jak si je každý jistý tím, že by se dokázal postarat o postižené dítě. Zkoušela jsi to někdy v životě? Ne na pár hodin, ale třeba týdnů. Mám mentálně postiženou sestru, vím, že její příchod na svět mámě obrátil život vzhůru nohama, vždy se o ni starala a stará, má zničený život, je na tom za 32 let péče psychicky dost špatně, opustil nás táta, když byla sestra miminko. Já ji mám svým způsobem ráda, ačkoliv ve chvílích, kdy budoucí tchýně rozmluvá miláčkovi ať si vás nebere, že by taky mohl mít dítě debila, bych ji měla chuť schovat...Jedno vím jistě, kdyby měla mít postižené dítě já, jdu okamžitě na potrat, vlastně jsem kvůli tomu dlouho žádné nechtěla, ačkoliv nemám žádnou genetickou zátěž, šlo o těžké trauma při porodu. Tím jsem jen chtěla říct, že kdo toto nezažil nepochopí.
Odpovědět