Re: Věruško díky
Je pravda, že se nám smrt(nejen ona, ale také stáří a nemoc) velmi vzdálila, ačkoliv patří k životu a proto také chválím. Zároveň se připojuji k těm,jejichž zkušenost zahrnuje péči o blízkého člověka v posledních chvílích. Mnohdy to není taková idylka jako na obrázku vnoučat, to víme. V naší společnosti, kde se málokdy žije několikageneračně, tím spíš. Navíc skoro nikdo nemá profesně tak vystaráno, aby se mohl na plno věnovat rodičům, kteří to potřebují a zaslouží si to. Snažili jsme se pomoci babičce a dědovi, kteří opustili šumavský domov a žili s námi ve městě(lékařská péče,) V našem bytě byli dezorientováni tak, že jim to asi všeobecně přitížilo. Mí rodiče byli zaměstnaní, nicméně ve věku, kdy lze těžko o práci zavadit, takže práci nepřerušili..Snažili jsme se všichni, jak se dalo a výsledek byl rozpačitý. Babička byla nervózní, v nepohodě a zcela mimo.Dědeček ztratil rozum nenápadně, pochopili jsme to, když se vloupal do jakéhosi zahradního domku a hovořil, jako by byl ve své kuchyni. Matka byla vyčerpaná , zadařilo se jí udělat vážnou chybu v zaměstnání a přišla o místo.
Nakonec staroušci zemřeli v péči zdravotnictví, jelikož se nám nechtělo pohlédnout pravdě do očí a stále jsme čekali "léčbu", takže jsme je nechali hospitalizovat. Moje máma se s tím do smrti nevyrovná.
Chci tím říct, že k péči o své drahé mnohdy odvaha nestačí, chce to informace, brát věci tak jak jsou a hlavně počítat včas se vším.
Odpovědět