Re: Syn se bojí umřít

ahoj Katrin,
tak já nevím, zda umím poradit... zkusím aspoň malinko ťuknout...
záleží asi hodně na tom, jak se k smrti stavíš ty... oni to ty potvůrky na nás všechno poznaj... Já se jako malá hrozně bála smrti svých blízkých, hlavně mámy.., pak i přátel... o svojí jsem tak moc nepřemýšlela.. časem se s tím nějak srovnala, aspoň soudě podle současný situace..
Taky o tom s Míšou občas mluvíme - např. někomu někdo umřel, v pohádce někdo umřel, zvířátko... tak to prostě v poklidu probrat, že už se pochová jen to tělíčko a to hlavní "já"=dušička už se má dobře, protože jde do nebíčka nebo prostě nějakýho jinýho světa... Takže se má dobře, a co se děje s tím tělíčkem, je jeho majiteli už docela jedno...
A co se strachem... někdy se ho asi děti těžko zbavují, obě naše holky měly období, (maruška ještě někdy má) kdy nechtěly jít spát, bály se odloučení a tmy, usnutí...
ASi to už sama dávno děláš: dlouho chovat, hladit, povídat - že jsme přece ještě mladý a zdravý a hodně dloooouho budem ještě spolu, že se toho nemusí bát, protože až vyroste, bude se na to dívat zase jinak...
prostě vysvětlovat a vysvětlovat, chovat, mazlit... Moc jsem asi nepomohla, ale určitě ty strachy musí jednou skončit, tak vydrž ;)
est.