Dva spolužáci už "nejsou"

Když už máme takové dušičkové téma, tak ještě přispěju. Letos na jaře jsme měli sraz od základní školy po 25 letech (strašně to uteklo!) - takže je nám kolem 40 let. Žiju už léta jinde, do rodného kraje jezdím sice na návštěvy, ale o řadě spolužáků nemám průběžně vůbec žádné zprávy.

Na srazu jsem se dozvěděla, že dva mí spolužáci už nejsou mezi námi!!! Řeknu Vám, že mě to dost vzalo a pořád se mi to vrací na mysl. Přitom jsme spolu nijak zvlášť nekamarádili... prostě "normální spolužáci". Naposled jsem je viděla, když nám bylo 15 let a končili jsme základku... a od té doby už ne :-( Z vyprávění ostatních spolužáků jsem se dozvěděla toto:

Jedna spolužačka zemřela násilnou smrtí (dodnes není jasné, kdo jí to udělal), i když byla relativně rychle přivolána pomoc, už se neprobrala a zemřela. Zůstaly po ní dvě malé holčičky... Jeden z podezřelých byl manžel, ale nic se neprokázalo, ačkoliv byl asi poslední, kdo ji viděl živou. O ty holčičky se tedy stará bývalý manžel... představte si, jak musí být rodičům té spolužačky...

Spolužák nejdřív zažil smrt své milované manželky (skrytá srdeční vada, její konec byl nečekaný a rychlý, umřela mu v náručí), pak zažil autonehodu (v protisměru se na něj vyřítila škodovka s opilými mladíky, jeden zemřel na místě, asi to taky muselo být hrozné)... a o pár let později dostal rakovinu tento můj spolužák a prý to šlo velmi rychle.

Tak je mi nějak smutno. Mně prostě připadá hrozné, že "už začali kácet v našem lese", jak tady někdo poeticky psal. Vždyť jsme ještě mladí...?! Sice tělo občas pobolívá, energie ubývá a vrásky přibývají, ale v srdci a v duši si pořád spíš připadám jako mladá ženská a spolužačky pro mě jsou pořád "holky" :-)