Re: Rozloučení
Smrt v opuštění v nemocnici je určitě hrozná. Pamatuji si svého dědečka, který zemřel před 12 lety. Ležel v nemocnici po infarktu a i když jeho stav byl těžký, na poslední dny to nevypadalo. V té době řádila chřipka, tak byly v nemocnicích zakázany návštěvy. Já jsem ho z rodiny viděla v nemocnici jediná, protože jsem mu šla donést nějaké osobní věci a přemluvila jsem sestru, aby mě k němu aspoň na chvíli pustila. Ptal se na babičku-svou ženu, se kterou prožil skoro 40 let. Už se s ní ani nerozloučil, ani se svou jedinou dcerou (mojí mamkou), po několika dnech zemřel. Babičku i maminku to hodně dlouho mrzelo a možná mrzí do dnes, že jim lékaři vůbec neřekli, jak to s ním vypadá a kvůli zákazu návštěv ho ani jednou nemohly v nemocnici vidět.
Ještě hořší jsou případy, kdy nemocný dlouhodobě umírá, takže je všem jasné, že je u konce, a přesto zemře v odcizeném prostředí nemocnice a sám. Proto stejně jako autorka článku vítám hospicové hnutí, které umírání polidšťuje a usnadňuje ho nejen umírajícím, ale i jejich blízkým.
Myslím, že by si zasloužilo mnohem větší propagaci mezi veřejností, jenže toho se asi nedočkáme ve společnosti, která vyznává kult mládí a úspěchu a na smrt nechce vůbec myslet...
Odpovědět