Začínáme na víceletém gymnáziu

Primán musí zpracovat pokyny od různých profesorů, každý z nich má jiný styl a hlavně od svých studentů očekává samostatnost. A tak se smiřme s tím, že dítě bude po večerech obtelefonovávat spolužáky a zjišťovat, jestliten projekt ze zeměpisu má mít už zítra nebo až za týden.

Jednou z účinných metod, jak z třídy vyjukaných primánů vytvořit kamarádský kolektiv, je adaptační soustředění. Dnes je nabízí většina víceletých gymnázií a stojí za to nenechat si je ujít. Adaptační soustředění využívají neobvyklé prožitky v novém prostředí k tomu, aby se děti naučily spolupracovat a ze spolužáků se stali kamarádi. Kurz přispěje i k tomu, že se mezi dětmi a třídním profesorem vytvoří přátelský vztah. Možná váháte, zda by nebylo lepší vydat se na konci září k moři a nechat adaptační kurz"plavat". Dovolených na pláži dítě zažije obvykle více, ale adaptační kurz jen jednou. A proto by jej nemělo propásnout.

Na primány nečeká jen adaptační kurz, ale také imatrikulace - pasování na studenty. Imatrikulace primánů je většinou součástí maturitního plesu. Čeká je tam"minuta slávy", kdy jsou slavnostně uvítáni mezi studenty.

Času není nikdy dost

I když je naše jedenácti či dvanáctileté dítě už samostatné a šikovné, přesto potřebuje náš čas (ač si proto možná musíme přeorganizovat svůj program a možná načas polevit v pracovních aktivitách). Počítejme s tím, že si malý student nedokáže zapamatovat všechny úkoly a každé zadání, připomínejme mu (tak jako v první třídě), aby si své úkoly zapisoval. Možná to vypadá triviálně, ale je to tak - primán totiž musí zpracovat pokyny od různých profesorů, každý z nich má jiný styl a hlavně od svých studentů očekává samostatnost. A tak se smiřme s tím, že dítě bude po večerech obtelefonovávat spolužáky a zjišťovat, jestli ten projekt ze zeměpisu má mít už zítra nebo až za týden.

Přestože jsme nejspíš odvykli dětem pomáhat s učením, vysvětlovat jim zadání nebo je zkoušet, může se stát, že právě tohle našim dětem nyní pomůže. Učivo na osmiletém gymnáziu je náročnější, děti musejí zpracovat velký objem fakt a někdy se v nich doslova topí. Když si občas vyslechneme fyzikální vzorečky nebo stadia buněčného vývoje, určitě se to neztratí.

Reagujme na neúspěchy

Asi málokterý student se vyhne občasným pocitům neúspěchu. Není tak neobvyklé, když i velmi nadané dítě "nasbírá" za den několik špatných známek. Možností, jak si známku opravit, přitom moc není. A tak s dětmi hledejme cesty, jak vylepšit pošramocenou reputaci (i když je nám jasné, že na známkách svět nestojí, nenechme své dítě utopit v prospěchu, který neodpovídá jeho schopnostem) - možná si může připravit nějaký referát, zpracovat projekt nebo se nechat vyzkoušet znovu.

Někdy se ale i přes velkou snahu dětem na gymnáziu nedaří. Pak se musíme ptát, v čem je problém - možná jde o nezralost či se dítě potýká s poruchou učení. A nebo na studium nestačí, což ovšem není moc pravděpodobné, vzhledem k tomu, že má za sebou náročné přijímací řízení a na základní škole bylo úspěšné. Nic z toho však sami nepoznáme, proto bychom měli vyhledat pomoc a radu psychologa. Pak nám nezbude než pokusit se profesorům vysvětlit, v čem tkví příčina studijních problémů, a společně hledat cestu k překonání obtíží.

Nechme primánům čas na dětské radosti

Naši malí studenti potřebují také prostor a čas pro relaxaci, která nám může připadat jako nic nedělání. Možná se nám zdá, že by dítě mohlo strávit odpoledne užitečněji než stavěním složitých konstrukcí z Lega, buďme ale velkorysí a shovívaví. Byla by škoda, kdyby pro samé studium chyběl dítěti čas na činnosti, které má rádo. Vždyť je nejen student, ale i skaut, amatérský hudebník nebo nadšený fotbalista. A pořád je to ještě dítě, které má své dětské potřeby a touhy. Nenechme je zmizet pod návalem studia.