Hudba děti zajímá odmalička, úplně přirozeně…

Začala jako malá jednoduchým muzicírováním a nyní působí jako ředitelka Malého muzikanta, jeho lektorka a metodička hudební přípravky. Povídala jsem si s ní o tom, co hudba je, a hodně jsme se u toho nasmály.

Začneme tím, co to znamená, když se řekne hudba. Co si představit?

Pojem hudba má pro mě tu krásnou vlastnost, že si pod ním může kdokoli představit cokoli. Uslyším třeba zdánlivě nesourodé zvuky, ve kterých si ale mohu najít nějaký rytmus, tempo, pohyb. Mohu v tom vnímat jistou estetiku, dělá mi to dobře.

Hudba má strašně moc žánrů a každý si v ní může najít to, co potřebuje a co mu dělá dobře.

Jak malé děti už zajímá hudba?

Podle mého názoru hudba děti zajímá od malička, úplně přirozeně. Děti na ni také krásně reagují. Prvotně pohybem, pak hrou na rytmické nástroje…

Jak malé děti chodí k vám do školičky?

Nabízíme kurz pro děti již od roku a půl do čtyř let, přirozeně s rodiči. Je to hodně hravý kurz, kde se snažíme probouzet lásku k hudbě, často se radujeme, hýbeme se do rytmu i rytmizujeme, hrajeme na rytmické nástroje. Lektorka hraje na ukulele, takže děti vidí živý nástroj. Snažíme se, aby rodiče zpívali, aby je pak děti mohly napodobovat a všichni si to spolu užili.

Mohou hudbě naslouchat i děti, které se ještě nenarodily?

Určitě. Nejprve dítě slyší, jak mamince tluče srdce, šumí krev, vnímá její hlas… Myslím, že je moc krásné, když maminka zpívá již miminku v bříšku. Už tam může děťátko reagovat pohybem.

Co říkáte na experimenty, kdy si maminka dá na bříško sluchátka a pouští děťátku třeba Mozarta?

Může ho to třeba uklidňovat, i když každé dítě na to bude reagovat jinak. Sama jsem ale spíše zastánkyní přirozenějších způsobů, třeba hezkého maminčina zpívání.

Zpět k dětem, s nimiž ve své hudební škole Malý muzikant pracujete. Jaké další kurzy nabízíte?

Máme Malou hudebku, kam chodí děti od čtyř do sedmi let již bez doprovodu. Tam už se věnujeme i hudební nauce, součástí jsou i základy hry na zobcovou flétnu, hodně hrajeme rytmické hry. Snažíme se vymýšlet aktivity tak, aby děti bavily a aby se při nich učily bezděčně, přirozeně, aby si každou notu prožily všemi smysly. Notu si tedy ukážeme, řekneme si, jak ji přečteme, zahrajeme ji o tělo… a pak následuje aktivita, při které si děti notu prožijí. Máme šlapací noty, nebo děti skáčou a hledají notu v místnosti, létáme třeba na planetu Nota půlová…

Navazující kurz zatím nemáme a zájemcům doporučujeme základní uměleckou školu nebo dům dětí a mládeže, kde jsou v nabídce lekce pro děti od sedmi let.

Někteří rodiče by nejraději měli hned doma malého instrumentalistu nebo zpěváka, jak ale začíná seznamování dětí s hudbou, hudební přípravka?

Naše lekce trvá 45 minut, prostě klasická vyučovací hodina. Hodně měníme aktivity, protože takto malé děti neudrží dlouho pozornost. Střídáme klidovější činnosti s aktivnějšími. Lektorka přivítá děti maňáskem, což bezpečně upoutá pozornost i těch úplně maličkých dětí. Mění hlas, dělá různé legrácky… (směje se) Každá lekce má stejnou strukturu, takže děti velmi rychle vědí, co kdy přijde, a těší se na to. To u nich navozuje pocit bezpečí a důvěry. Po chvilce s maňáskem máme vítací písničku, kdy se všichni přivítáme, zacvičíme si se sluníčkem, společně se s ním protáhneme. A pak už je čas na novou písničku. Máme autorské písničky od Veroniky Diamantové, která celý koncept Malého muzikanta vymyslela. Jsou to písničky, které popisují svět kolem nás. Témata vycházejí z ročních období a snažíme se zařazovat i různé lidové zvyky. Vynášíme Moranu, na Velikonoce koledujeme… Zařazujeme různé poslechy vážné hudby, takže při lekci Včelka děti poslouchají Let čmeláka od Rimského-Korsakova, nechybí samozřejmě Vivaldiho Čtvero ročních období. (usmívá se). Lekce končí tím, že dáváme spát sluníčko, a zklidňující písničkou na rozloučenou.

Patří do raného seznamování dětí s hudbou i noty a hudební nauka obecně?

Noty a hudební nauka jsou součástí lekcí pro děti od čtyř let, které jsou ale pořád maličké. Všechno učíme hrou. Děti sice vědí, jak nota vypadá, řekneme jim třeba, že „tohle je nota čtvrťová“, ale už jen vyslovit „čtvrťová“ je těžké. Převedeme je pak do pohybu, takže když už umějí číst rytmus, přečtou notu čtvrťovou jako „tá“ a přitom se plácnou do stehen. Pro každou notu máme zvláštní pohyb, gesto, třeba pro notu půlovou… (předvádí gesto pro půlovou notu).

Když hrajeme na flétničku, mohly by dětem noty v osnově splývat. Proto je tam půlová nota jako velké jablíčko a čtvrťová jako malé černé jablíčko. Nepotřebují vědět, že tahle nota trvá dvě doby, ale vidí, že jedno jablíčko je větší a druhé menší, takže chápou, že u většího jablíčka trvá tón delší dobu. Snažíme se o maximální jednoduchost, názornost a hravost.

S jakými hudebními nástroji začínáte?

S nejmenšími dětmi hodně používáme Orffovo instrumentárium. Nejdříve ale začínáme hrou o tělo, na které se dá dělat spousta krásných zvuků. Lektorka také hraje na ukulele lidové písničky, děti se přidávají a někdy i rodiče, děti pak volně doprovázejí právě na Orffovy nástroje. Je to trochu odpočinková aktivita, kdy se po dětech už nic moc nechce a ony se mohou radovat a hrát si.

Starší děti již hrají na flétničku, používáme boomwhackery, zvonkohry, Orffovy nástroje, bubínek, který posíláme dokola. Některé děti již dokážou rytmizovat svoje jméno nebo již zvládnou zopakovat složitější rytmus. Další nástroje nepoužíváme. Některé děti mají ve čtyřech letech obtíže s držením flétničky, s tím, jak s ní zacházet. Na všechno máme písničky, hry, třeba flétnovou rozcvičku, kterou se děti učí potřebné dovednosti. To mě baví nejvíc. Vymýšlet, jak danou věc děti naučit tak, aby si ani nevšimli, že se učí.

Hudební nauka je statičtější, u ní sedíme, ale pak se děti mohou proběhat, hrajeme „na sochy“, tančíme a podobně.

A co zpívání a hlasová cvičení, jak tyhle věci u vás probíhají?

Často zpíváme a u dětí od čtyř let se hodně zaměřujeme na to, aby se dítě vůbec umělo hlasově projevit. Mnohé děti nedokážou samy zazpívat, vydat nějaký zvuk. Opět využíváme hru, voláme na zvířátka… Využíváme také dechová cvičení, „chodíme“ na procházku do lesa, kde se divíme, houkáme jako sova, plazíme se jako had a přitom syčíme. Máme i téma s mašinkou, „jedeme“ vláčkem, zvuky vložíme i do příběhu, ve kterém někoho „potkáváme“ a napodobujeme.

Jak to zařídit, aby děti měly ze seznamování s hudbou radost? Sama z toho radost jistě máte, jak vás tak poslouchám.

A v tom je ten klíč. Když z toho mám sama radost a předám do činností i své nadšení, děti se krásně chytnou, napodobují to. I novým lektorkám říkáme, že když to, co dělají, bude bavit je samotné, zákonitě to bude bavit i děti.

Když mluvíme o zpěvu… Mnozí lidé tvrdí, že nemají hudební sluch a že se zpívat nikdy nenaučí. Jak se na to díváte?

Myslím, že to, jestli člověk má nebo nemá hudební sluch, není v důsledku nijak důležité. Zpívat může úplně každý. A jestliže o sobě řeknu, že neumím zpívat, a zároveň nemířím třeba do Národního divadla, mohu se to, když budu cvičit s radostí a často, nakonec také naučit.

Jak poznat kvalitní hudbu? Když mluvíme o kvalitě, musím zmínit jistý nešvar v tom, co se nabízí na hudebních vystoupeních v mateřských školách. Škála je opravdu rozmanitá, od skutečných hudebníků po produkce samozvaných umělců v duchu hesla „děti to nepoznají“. Opravdu to nepoznají?

Kdybych vybírala hudební vystoupení pro mateřskou školu, snažila bych se, aby děti mohly naslouchat živým nástrojům. Vyhnula bych se tedy hudbě, která by byla pouze studiová. Poslechla bych si také, jak ten člověk zpívá, a zajímalo by mě, zda je to poslechově příjemné, čisté. Když bude jeho zpěv dělat dobře mně, potěší i děti. Důležité je i to, zda má příjemné vystupování. Děti se primárně chtějí bavit, takže záleží na nás dospělých, co jim nabídneme.

Zmínila jste nástroje. Setkávám se s tím, že někteří vystupující mají instrumentální doprovod z nahrávky. Preferovala byste spíše živé nástroje?

Ano, určitě. Ale pozvat si někoho, kdo bude zpívat, a ještě bude mít živý doprovod, představuje už docela luxusní záležitost. Může mít ale kytaru nebo ukulele, a s tím si už vystačí.

Může hudebník zapojit, třeba s využitím jednoduchých hudebních nástrojů, i děti?

Jistě, to bych brala i jako součást programu. Nechtěla bych, aby děti pouze konzumovaly program, ale aby si ho také užily. Pak je to bude bavit a něco to v nich zanechá.

Poznají děti, jestli před nimi stojí někdo, kdo si prostě jen chce vydělat peníze, nebo sledují vystoupení, které je kvalitní?

Podle mě to děti nemají šanci poznat. To je úkol dospělého, který musí říci, zda je dané vystoupení pro děti vhodné a zda jim to něco dá. Nejde o to, aby se jim to „pouze“ líbilo, ale aby je to zároveň obohatilo. Pro mě je klíčové, aby se děti mohly zapojit. Chtěla bych, aby si to skutečně užily.

Pedagogy vždy zajímá, jak pracovat s hlasovou únavou. Jak ji řešíte vy?

Mívám dvě lekce za sebou a je pravda, že se hlas pak unaví. Když už nemůžu, snažím se zklidnit děti, ne tlačit na hlas. Případně změním aktivitu, abych si chvilku odpočinula.

Děti mají někdy tendenci k překřikování, což jejich hlásku také neprospívá, že?

Snažím se jim to vysvětlit. Je to stejné, jako když vezmou flétničku, a jak jsou hr, fouknou do ní a flétna vydá úplně šílený zvuk. (směje se) Říkám jim, že hlásek potřebují k tomu, aby jim pěkně zpíval, že takhle by se mu to nelíbilo. Nesnažím se je napomínat, ale spíše motivovat. Používám spíše popisnou řeč. „Nevidím, že bys držel flétničku. Pojď, už máš být připravený…“ Podobné to je s hláskem. „Teď bys měl být připravený na zpívání, ale křičíš, a tak se nezpívá.“ Snažím se nevyčítat, jsem pevná a vlídná.

Jak sama pracujete s tím, že jste třeba trochu nachlazená a máte před sebou nějaké lekce? Víte, že to bude hlasově náročné. Co děláte pro to, abyste to zvládla?

Pomáhám si bylinkami a beru si čaj i do lekce, kterou se snažím přizpůsobit i svým potřebám a možnostem. Třeba pustím písničku z nahrávky, abych ji nemusela zpívat sama. Nebo místo zpěvu hrajeme na dřívka nebo na jiný rytmický nástroj. Chci, aby bylo dobře jak dětem, tak mně, aby to bylo oboustranné, protože jen tak může energie v lekci krásně proudit.

Co vás přivedlo k hudbě?

U nás v rodině všichni pořád zpívali a od malička jsem se setkávala s různými hudebními žánry. Sama od mala hraji na hudební nástroje, chodila jsem také do sboru. Měla jsem to štěstí, že mě na základní škole učil Pavel Jurkovič a hodně se mnou pracoval můj táta.

Zmínila jste, že máte dcerku. Jak je na tom s hudbou?

Je jí osm let, ale nemá to, co bychom nazvali hudebním sluchem. (směje se) Zpívá však strašně ráda a pořád, má skvělý rytmus. „Zpíváš hezky, ale zpíváme si hlavně pro sebe, pro radost.“ Dítě by se mělo podporovat nejen v tom, co ho baví, ale především v tom, co mu přirozeně jde. Nejde jí zpěv? Hraje na flétničku, zkouší ukulele, můj táta ji hodně učí na zvonkohru… I když nemá hudební sluch, nebrání jí to v tom, aby si hudbu užívala, radovala se z ní, zpívala.

Kdyby někdo z vašich přátel chtěl až jako dospělý začít s hudbou, co byste mu poradila?

Aby poslouchal hudbu mnoha různých žánrů, chodil na koncerty, šel i na vážnou hudbu, kde nikdy nebyl… Zkusit hudební nástroj dnes není nijak složité, existují online výukové programy, soukromí učitelé, možností je hodně. Začít se dá kdykoli.

Mgr. Veronika Doležalová se narodila v roce 1986. S hudební školou Malý muzikant spolupracuje již skoro 10 let a hudební vzdělávání předškolních dětí se stalo její srdeční záležitostí. Volný čas věnuje rodině, zpívání a kreativnímu tvoření.

Foto Lukáš Kozel