Vyhrocené vztahy práci nesvědčí

Jak s dětmi, které chodí do „jejich“ škol a školek, tak se svými kolegy. Případné vztahové a komunikační obtíže mezi dospělými se pak přirozeně odrážejí i v klimatu třídy.

Ačkoli bychom očekávali, že ty přátelské učitelky a vychovatelky, na které se naše děti tak těší, „žijí“ na pracovišti ve vzájemné harmonii, až taková pohádka to být nemusí. Jaké situace mohou vést ke vzniku konfliktů? A jakou roli v nich může hrát vedení?

Spravedlnost na pracovišti

I když se zdá, že správný šéf rozděluje práci vždy rovným dílem a s lidmi zachází stejně, na některých pracovištích to tak být nemusí. Řevnivost mezi kolegy může vyvolat třeba to, že všichni nemají stejný přístup k různým benefitům. Poměrně častou nepříjemností je i to, že noví kolegové dostávají automaticky výhody, o kterých se stávajícím pracovníkům ani nesnilo. V kancelářských profesích to typicky bývá lepší židle nebo počítač, ve školství například větší možnost chodit na různé semináře, případně benevolentnější přístup k nákupům různých pomůcek a vybavení. Jako by „starší“ pracovníci už motivaci nepotřebovali. Je jasné, že vedení se snaží nové kolegy povzbuzovat a často jim dá volnou ruku v uskutečňování nápadů, které by zavedeným pracovníkům „neprošly“, je ale dobré najít míru, která bude snesitelná pro všechny.

Ovšem často to jsou nováčci, kteří „ostrouhají“ a nemají moc šancí k prosazení svých nápadů, protože „se to tak dělalo vždycky“ a „my to tady víme líp“. Tohle je důvodem, proč někteří noví pracovníci už během zkušební doby pracoviště opouštějí, a pokud nemají možnost jiné práce, sice zůstanou, ale rezignují na snahu a pracují „jen do výše svého platu“. Jejich případný potenciál zůstane nevyužit a vztahům v práci to rozhodně neprospěje.

Přemíra úkolů a přetížení

Někdy konflikty a složité situace vznikají v atmosféře setrvalého přetížení. Jistě je dobré mít ambice a snažit se, aby naše škola nabízela bohatou vzdělávací nabídku, není toho ale nakonec opravdu hodně? Pokud se učitelky stávají „převaděčkami“ dětí z kroužku na kroužek nebo mnohé aktivity navíc zajišťují v rámci svého úvazku, může se snadno stát, že jejich únava přeroste v konflikty. „Proč já musím a ona ne?“ je jednou variantou, ale někdy prostě z přetížení jednáme zkratkovitě a nevede to k dobrému.

Zde je řešením diskuze s vedením školy. Pokud se povede v klidu a bez silných emocí, je větší šance, že se najde střední cesta. Navíc málokterá učitelka nebo vychovatelka si to chce v práci jen tak „odsedět“ bez toho, že by musela vydat nějakou energii. Určitě je třeba i zde hledat spravedlivou cestu k řešení, zejména proto, že lidé z pomáhajících profesí, jimiž učitelství rozhodně je, mívají tendenci stát se „záchranou světa“ a sami si na záda naloží větší břemeno, než dokážou unést. To je pak opět úkolem pro vedení školy, které by nemělo spoléhat na přirozenou obětavost svých pracovníků.

S kolegyní se nedá vyjít

Jako na všech pracovištích, i ve školách a školkách pracují „jenom“ lidé. A pochopitelně i zde se můžeme setkat se vzájemnými antipatiemi. Důvody mohou být prosté, jednoduše si „nevoníme“, každá jsme jiná, jedna energická, která na sebe strhává pozornost, druhá tichá, jejíž síla je ve vytrvalosti. A tak jako se nemají v lásce oheň s vodou, může se vyhrotit i vztah ve třídě. Jak z toho ven? Dobrou cestou je už to, že spolu i přes výhrady budeme komunikovat, a to s respektem a bez zvýšeného hlasu. Pomáhá také hledání společného zájmu, kterým je jednoznačně to, aby práce ve třídě probíhala hladce a aby děti profitovaly z toho, co jim nabízíme. A někdy se „nevýhody“ mohou stát výhodou. Nepříjemné je, pokud do vztahu vstoupí žárlivost jedné učitelky na druhou, kterou ovšem můžeme vyvolat nevědomě sami, pokud své plašší kolegyni nedáme prostor prezentovat, co s dětmi podniká.

A jak může zasáhnout vedení? Tím, že bude podporovat vztahy na pracovišti různými setkáními, kterými nemusejí být pouze pravidelné porady. Stačí občasná ranní káva s těmi, kdo mají dopolední službu a jsou na pracovišti s menším předstihem, či pravidelná „firemní“ večeře nebo návštěva divadla. Pokud ovšem nepohoda v některé z tříd trvá, je na místě zvážit, zda by nepomohlo jiné rozdělení pedagogů. A pokud je příčinou skutečně pouze osobnostní nesoulad a ne případné naschvály a arogance jedné či obou stran, mělo by vedení zůstat neutrální a neklást nikomu vzniklou situaci za vinu.

Neprofesionalita pedagoga

Ve všech profesích, tedy i ve školství, se můžeme potkat s neprofesionalitou svého kolegy. V povoláních, kde „nejde o lidi“ a kde neprofesionální nebo dokonce i nevhodné chování někoho z týmu neohrožuje naši práci, můžeme situaci ponechat k řešení nadřízeným. Co když ale pracujeme ve třídě, kde naše kolegyně děti trápí a šikanuje? V úterý 18. 4. 2023 proběhla médii následující zpráva: „Tři vychovatelky ze Žatce na Lounsku čelí obvinění z násilí vůči svěřeným dětem. Údajně týraly minimálně tři roky jedenáct dětí. Vinu odmítají. Ženy děti bily přes hlavu, tahaly za uši, za vlasy, když se počůraly, nechaly je hodiny v mokrých plenkách a jedno z dětí dokonce údajně zavřely do malé místnosti, když plakalo, a nechaly je tam, dokud nepřestalo. Na policii se obrátila bývalá zaměstnankyně jeslí. Vše natočila a nahrála a pak šla ohlásit,“ uvedl článek na Seznam.cz. „Obdobný případ projednává nyní Okresní soud v Chomutově. Státní zastupitelství viní tři učitelky z mateřské školy v Klášterci nad Ohří z nepřiměřeně hrubého chování k dětem. Učitelky u soudu odmítly, že by dětem ubližovaly. Ženy se podle obžaloby svého jednání dopouštěly zejména na dětech s různým postižením a úmyslně ohrozily jejich rozumový a citový vývoj,“ píše se dále v textu.

Co by v takové situaci měla dělat kolegyně, která navíc nechce být do podobného chování zatažena? Rozumné je celou věc okamžitě ohlásit vedení, které ovšem, jak soukromě vypovídají některé učitelky, může situaci bagatelizovat. Další možností je nahlášení celé věci zřizovateli a České školní inspekci. Pokud jde o skutečně násilné chování vůči dětem, je na místě i ohlášení Policii České republiky, které lze podat i anonymně. Je třeba uvědomit si, že máme mimo jiné i občanskou oznamovací povinnost, která nám velí konat, pokud se někomu děje závažné příkoří.

Na pracovišti chybějí základní věci

Různá úsporná opatření, ale i svízelná ekonomická situace zařízení mohou vést k tomu, že na pracovišti chybějí základní věci, a to jak pro práci s dětmi, tak pro pohodu zaměstnanců. Ačkoli pedagogové malých dětí jsou zvyklí improvizovat a často vykouzlí poklad i z mála, někdy z nouze ctnost nestačí. Nekvalitní výtvarné potřeby nemají dostatečnou sytost barev, proto děti nejsou se svými výtvory spokojeny a časem je to přestane bavit. Tělocvičné vybavení, které se neopravuje nebo neobměňuje, je až nebezpečné. Podobných příkladů známe všichni dost.

Zde je zase na místě probrat situaci s vedením, což může na jednu stranu vyvolat konflikt, na druhou se stát podnětem k tomu, aby ředitel školy nanesl otázku materiálního zabezpečení školy na poradě se zřizovatelem. Určitě naopak není vhodné vybízet rodiče k tomu, aby do školky nebo družiny dodávali potřebné věci. Jednak se stále ještě někde setkáváme s výzvou, ať rodiče donesou věci z práce, což je v podstatě krádež, a rodiče, kteří sami nemají dost prostředků na to, aby dítěti zajišťovali nadstandardní věci, budou se svým omezeným rozpočtem jen těžko řešit něco, co je úkolem vedení školy.

Stop kyselým obličejům

Poslední tip se týká přednaštvaných, kyselých obličejů. Prevencí konfliktů a nepohody může být jednoduše úsměv a pohoda. Když se vedení školy naučí nepromítat do své práce vlastní nepohodu a dokáže k věcem, ale zejména k pracovníkům a dětem přistupovat v klidu a s úsměvem, rozhodně pochodí lépe než s „kyselým ksichtem“.