Kde končí legrace a začíná lumpárna?

Kniha o kamarádství a legraci potěší děti i dospělé.

Hrdinou vaší nové knihy pro děti je šotek Mařínek. Kdo to šotek je?

Šotek je vlastně takový malinký mužíček, dalo by se asi říct skřítek. Levík Mařínek je tiskařský šotek zodpovědný za tiskové chyby, které mění původní význam slov nebo vět.

Šotků se my novináři docela bojíme, provádějí nám různé neplechy. Jaký je Mařínek a jeho kamarádi?

Myslím, že Levíka ani jeho kamarádů není potřeba se bát. Jsou to sice rošťáci a nezbedové, ale lidi mají v oblibě. Rádi je zlobí a pošťuchují, ale neubližují jim. Děti si s nimi určitě užijí spoustu zábavy.

Legrácky, které šotci ve vaší knize provádějí, jsou vlastně docela neškodné, že? Jak rozlišit legraci od škození?

To bych právě ráda nechala na dětech. Aby po přečtení knihy dokázaly rozlišit, co je ještě příjemná legrace a co už příjemné není a mohlo by napáchat škody nebo někomu ublížit. Zároveň bych si přála, aby děti více přemýšlely nad tím, kdo to s nimi myslí dobře a kdo ne. V knížce Tajná mise šotka Mařínka se totiž jako zákeřná postava ukáže někdo, do koho by to nikdo předtím neřekl.

Právě tato postava mě docela překvapila. Přehození písmenek nikomu neublíží, ale falšování peněz je docela velká lumpárna. To je možná ten rozdíl mezi legráckou a velkou neplechou, že?

Šotci mají na neplechy takovou pomůcku – Šotčí zákoník. Ten jim pomáhá rozeznat, co ještě natropit mohou a co už ne. Ale ne všichni šotci se zákoníkem řídí. Najdou se i takoví, co se snaží všechna doporučení obejít a lidem pořádně „zatopit“. A falšování lidských peněz mezi velké lumpárny opravdu patří.

Mařínek má spoustu šotčích kamarádů. Proč jsou pro něj kamarádi tak důležití? Potřebujeme také kamarády?

Levík s kamarády sdílí svoje radosti i starosti, vyvádějí spolu vylomeniny, dělí se o dobrůtky. Nechci příliš prozrazovat děj, abych děti nepřipravila o překvapení. Tak jen nastíním… nakonec se ukáže, že bez kamarádů a rodiny by to s Levíkem nedopadlo vůbec dobře.

Každý potřebuje kamarády (směje se).

Vaše kniha je velmi vtipná a velmi jí svědčí ilustrace Lukáše Fibricha. Co na ně říkáte?

Na ilustracích u dětské knížky velmi záleží. Děti si při výběru knížky většinou nejprve prohlíží ilustrace a teprve potom psaný text. Z obrázků pana Fibricha mám velkou radost. Věřím, že si knížku hodně dětí vybere právě díky povedeným ilustracím, které jsou nejen hezké, ale i vtipné. Panu Fibrichovi se navíc podařilo dát postavám celkem přesnou podobu, kterou jsem předtím měla v hlavě. Myslím, že například Šprdlík se bude dětem moc líbit a oblíbí si ho.

Jaké knihy jste ráda četla jako malá?

Úplně všechny. Naučila jsem se číst sama ještě předtím, než jsem šla do školy. A od první třídy jsem velký čtenář. Přečetla jsem úplně všechno, co mi přišlo pod ruku. Vyjmenovat všechny ty knihy by bylo velmi složité…, i když vlastně mám jednu dětskou knížku, ke které se ráda vracím i nyní jako dospělá. Je to Cirkus u tří slunečnic od Františka Kožíka, tu opravdu miluju. Mám vydání s ilustracemi od Miloše Nesvadby, které jsou vážně moc povedené.

Říká se, že dnes děti málo čtou. Máte nějaký tip, jak je „rozečíst“?

Tipů mám hned několik. Ale určitě nebudou fungovat na všechny děti, protože každé dítě je jiné a potřebuje jiný přístup. Obecně lze říci, že s dětmi je dobré začít číst co nejdříve. Ukazovat jim obrázky a povídat si s nimi o tom, co jsme si společně přečetli. Důležitá je přítomnost dospěláka, který dítěti u čtení věnuje svůj čas. U starších dětí je možné doma jako motivaci ke čtení využít třeba „čtecí domečky“. Což znamená dovolit dítěti, aby si postavilo domeček z matrací, polštářů a dek a uvnitř si četlo, třeba s baterkou.

U dětí, které mají poruchu porozumění textu, se často osvědčují audioknihy, kdy si dítě může nejen sledovat text v knížce, ale zároveň ho i poslouchat jako nahrávku.

A ze všeho nejdůležitější je vybrat dítěti knihu, která je mu něčím blízká, osloví ho a je určená pro jeho věk. Je dobré dát si práci s výběrem knížky. Prima je i udělat si čas a jít společně s dětmi vybírat do knihovny nebo knihkupectví. Správný výběr knížky a hledání „té pravé“ může být pro děti dobrodružstvím a chuť číst pak mnohem větší.

Ilustrace Lukáš Fibrich