Re: Gympl

Děkuji za Váš příspěvek, celé toto téma mě dost zajímá, právě proto, že 15-letý syn je nyní ve kvintě gymnázia /nastoupil až od tercie/ ze sedmého ročníku ZŠ. V základce se děsně nudil, byl s přehledem nejlepší ve třídě bez jakýhokoliv učení..Problém je v tom, že i když byl nejlepší měl na vysvědčení několik dvojek a trojku z matiky. Měli jsme s manželem pocit, že na té škole děsně zlenivý.. Zkoušky na gympl udělal, byl přijat a začal tam chodit. Učitelky z bývalé ZŠ se k tomu stavěly skepticky, prý za půl roku bude zpátky, btw. dvě z nich mají děti taktéž na gymnáziích, takže samy nemají k "mateřské" škole důvěru.. :( Měl také problémy s autoritami, ale zásadně jen s učitelkami - ženami. Bohužel na gymplu si trochu pohoršil prospěch, ale je to pochopitelné, hlavně z důvodu, že se prostě odmítá soustavně a pravidelně připravovat... Teď začalo být ale hodně zle, prostě do školy odmítá chodit, gympl je blbý, všichni jsou blbý, on chce na "učňák" a mít !vegáč" a co nejdříve jít do práce, aby "měl svatej klid". Problémy s autoritou má pořád, ale zase jen s učitelkou. Učitelé jsou v "poho"... Nějak si nevíme s manželem rady, uvažujeme i o poradě s psychologem, ale bojím se toho, že až zjistí, že i na jiné škole může být "nejaky prudič" budeme zase ve slepé uličce.. Včera kvůli tomu utekl z domova, večer se po mých úpěnlivých smskách vrátil domů /asi by se vrátil stejně, ale kdo ví?/. Nechci aby nám jednou vyčítal, že jsme ho ignorovali v jeho přáních, ale na druhou stranu nechci aby nám vyčetl, že v jeho "telecích " letech jsem nedokázali být více zásadoví ... Může mi někdo poradit? Omlouvám se, jestli mám v textu nějaké pravopisné chyby, nejsem češka :(