I dětem je třeba se omlouvat

Současný životní styl charakterizovaný svobodou, dostatkem informací a konfrontací různých životních postojů nedovoluje rodičům organizovat dětem život tak, jak bývalo zvykem dřív. Děti sledují, jak to chodí jinde, a samy si tvoří svůj obraz světa a představy o životě. Jsou také schopny posuzovat (často velmi kriticky) chování rodičů a najdou každou chybu, kterou udělají. Na místě je tedy otázka, zda se dospělí musejí dětem za svá pochybení omlouvat.

Batolata

Zvídavá a velmi aktivní batolata kladou velké nároky na soustředění a fyzickou kondici svých rodičů. Jeho "partyzánské" akce mohou špatně skončit (moje dvouletá dcera se jednou nepozorovaně vytratila z domu, který zůstal nedopatřením odemčený, a dovedli mi ji dělníci z nedaleké stavby, kam se vydala na průzkum). Měli by se jim ale rodiče omlouvat? Podle mého názoru to mají učinit tehdy, když jim nedopatření způsobí nějakou bolest (při zapínání zipu či zavírání dveří apod.). Určitě postačí říct "promiň", není nutné dětem za drobná nebo větší příkoří poskytovat nějakou hmotnou kompenzaci (například sladkosti). Takový příklad je možná dovede k tomu, že se jednou omluví, když někomu nešetrně šlápnou na nohu (nedělejme si ale falešné naděje).

Předškolák

Ani předškolní dítě nenechá rodiče v klidu. Dovede se sice zabavit hrou, má ale rádo zajímavé činnosti, baví ho "pomáhat" s domácími pracemi a bývá velmi zvídavé. Jeho "proč?" a "já sám!" může znaveného rodiče dohánět k zoufalství. Za co se omluvit dítěti v předškolním věku? Určitě si zaslouží omluvu za drobné bolístky, které mu rodiče způsobí. Spíš než omluvy by se mu mělo dostat vysvětlení, pokud se rozhodnou změnit to, co mu slíbili (když se pro déšť rodina nevydá na slíbený výlet do ZOO, je třeba dítěti objasnit proč a nabídnout mu jiný program).

Mladší školák

Mladší školák (do 10 let) má velkou možnost srovnávání. Rodiče už pro něj nejsou jedinou autoritou, ale je třeba se smířit s faktem, že jeho život ovlivňují vrstevníci a zejména na začátku školní docházky i učitel. Postupně se seznamuje s tím, jak žijí jiní lidé, a možná mu připadá, že se jinde mají lépe. Konfrontace s jinými životními styly a často i úrovněmi je pro rodiče velmi náročná. Vysvětlování, proč se nejezdí každý rok k moři a nevečeří v restauraci, je těžké pro rodiny potýkající se s omezenými financemi. Dětem z lépe situovaných rodin zase může připadat nespravedlivé, že na ně jejich zaměstnaní rodiče nemívají tolik času. Dospělí by se neměli uchylovat k omlouvání za životní styl a nedostatek financí (ten je stejně většinou relativní). Omluvit se ale mají tehdy, když dítěti způsobí nějaký problém (zapomenou na kapesné, nesplní nějaký slib). Určitě je na místě i omluva za to, že rodiči "selhaly nervy" a byl na dítě prudký (i když se zdá, že výbuch je jen důsledek chování dítěte).

Pubescent

A jak se omlouvat pubescentům? Všichni rodiče mají občas pocit, že by se měli omluvit i za svoji vlastní existenci. Omluva je nutná zejména tehdy, pokud dítě (i nechtě) nějak urazí nebo poníží. Dospívající jsou velmi citliví na svůj vzhled, proto je vhodné si odpustit poznámky na téma oblečení a úprava zevnějšku. Když se dospělý neudrží (a to nemusí být tak vzácné), měl by se alespoň krátce omluvit. Pokud se rodiče nebudou omlouvat za každý svůj krok a dokážou si stát za svým názorem, mohou omluvami jen získat. Přiznají jimi svoji omylnost a lidskost. Také by neměli zapomínat na nápravu, která na omluvu musí navazovat. Když dítěti způsobí nějakou škodu (rozbijí mu jeho věc), musejí mu ji nahradit. Jen tak nebude omluva prázdným slovem.

Autorka pracuje ve speciální mateřské škole.