| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Hodnota našich dětí

 Celkem 85 názorů.
 Vanda, 2 dcery 
  • 

Díky 

(23.5.2008 9:28:33)
Díky za tenhle článek. Své děti mám moc ráda, jsou pro mě to nejcennější co mám, ale přesto mi někdy ujedou slova typu: ty jsi hrozná, už mě štveš apod. (nádávky ne!). Většinou je to, když několikrát neposlechnou, neuklidí si po sobě a podobně. Váš článek mě přivedl k zamyšlení, budu se snažit neříkat ty jsi ... Možná je lepší řici: nelíbí se mi, že neuklízíš, neposloucháš atd. než vytýkat ty jsi ... Vždyť ani my dospělí nejsme bez chyb. Kolikrát si ani neuvědomujeme, že dětem stále něco vytýkáme. Děti musí mít určitá pravidla a hranice, ale měly bychom k nim přistupovat také s tolerancí. Tak jako nepředěláme třeba své manžele, tak nepředěláme ani své děti. Berme je takové jaké jsou, i když je to někdy těžké.
 kveta19 


Re: Díky 

(23.5.2008 9:38:48)
Myslim,ze "predelat" :-) manzela,manzelku asi ani nelze.Prece si je bereme,proto-jaci jsou.
Nasi dceri nerikame ani telatko,ani debile.Mela by byt samozrejmost chovat se k detem hezky,proto si je prece porizujeme.
Ale autorce diky za hezke zamysleni
;)
 Lucka 
  • 

Re: Díky 

(23.5.2008 10:57:09)
Plně souhlasím s autorkou a děkuju za to, že to takhle hezky vyjádřila :-) Přecejen, ze svého dětství si pamatuju to, že mi rodiče pořád nadávali (chtěli, abych všechno dělala ještě lépe) a šíleně mi tím shazovali veškeré sebevědomí. V 19ti jsem se odstěhovala k příteli. Teď po dvou letech, co jsem z domu, jsem byla konečně schopná v klidu si popovídat s našima. Dodnes mě mrzí, že i když vím, že mě mají (a měli) rádi a dělali to všechno pro mě, že se ke mě chovali tak, jak se chovali. Šíleným způsobem ve mě ušlapali jakoukoliv sebedůvěru. Dodnes jsem v určitých věcech bojácná a neprůbojná. Myslím, že kdyby použili víc vět typu "vidíš, jak se ti to povedlo, jsi naše šikula" místo (teď se omlouvám za ty výrazy) "ty si ale jelito, nebudou z tebe ani prášky na blití", byla bych dneska naprosto vyrovnaná :o)
 Margot+1 


Re: Díky 

(23.5.2008 13:02:32)
Souhlasím, že dětem, resp. nikomu se ošklivě nadávat nemá, ale slyšeli jste někdy, jak se titulují mezi sebou? I dva prvňáčci si zcela běžně říkají debile, demente, blbče... ono to v těch slovech samotných možná tolik nebude. Mně můj táta říkal střídavě šmudlíku, piskoři (to je taková ryba...) nebo vymýšlel jiná veselá jména, ale vždycky jsem věděla, že jsem pro něj nejdůležitější holčička na světě (a to dodnes ~k~)
 majdaleenka +07+11 


Re: Díky 

(23.5.2008 15:26:21)
Magdaléno, to, jak se mezi sebou titulují děti s tím nemá tolik společného, to už nasedá na připravenou půdu, buď je dobře "zvoráno", a pak to bolí, nebo to jen sklouzne. Já jsem taky měla spoustu jmen, brambora, mydla, giovanni (jde do vany), žádné z nich ani dnes nepociťuji jako příkoří, ani tehdy ne, ale některé věty cítím dodnes hodně bolestně, třeba jsem nikdy nedokázala uvěřit tátovi, když mi přál ke zkoušce, nebo k narozeninám, prostě to "nemyslí doopravdy" - možná ano, ale ten blok už asi nikdy neodstraním...
 10.5Libik12 


Re: Díky 

(23.5.2008 19:52:55)
no nevím, obecně platí, že je hezké být pozitivní a hodný, ovšem třeba já jsem příklad naprosto oslavovaného úžasného dítka a můj život je jeden velkej mindrák, s nímž se učím už 100 let zacházet.
Moje matka mi nikdy v životě neřekla, že jsem debil, neřekla ani telátko a cokoliv jsem kdy udělala, bylo úžasné.(mmch, má to dodnes)
 majdaleenka +07+11 


Re: Díky 

(23.5.2008 20:20:44)
všeho moc taky škodí, musí se najít "zlatá střední";)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Díky 

(24.5.2008 14:36:12)
Moje matka mne běžně oslovovala "krávo hnusná, pitomá" (pokračování bylo "kam toho tvýho tátu tenkrát čert přinesl", event. "zkazila jsem si kvůli tobě život";) a rozhodně nemám dojem, že by můj dospělý život byl jeden velký mindrák. :-)
 MSteflova 


Re: Díky 

(24.5.2008 14:51:02)
Monty, co chceš konkrétně tímto příspěvkem říct? Že tě to v zásadě neovlivnilo, ovlivnilo nepatrně či vůbec?
Já myslím, že takový přístup rodičů v člověku nějaké stopy zanechat musí.
Můj otec byl velmi náladový, takže záleželo, jak se zrovna vyspal - ale náhodný účastník naší komunikace musel mít občas pocit, že je někde na farmě, jelikož to bylo často samá koza, tele nebo slepice. Oproti tomu máma nás podporovala úplně ve všem, nebyla věc, kterou bychom dle jejího mínění nezvládli. Takže mám sem tam pocit, že se můžu pustit do čehokoliv a sem tam mindrák, že nejsem schopná ani věcí, které ostatní zvládají levou zadní.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Díky 

(25.5.2008 23:49:21)
Lassie,
chtěla jsem tím říct, že mne to zjevně ovlivnilo jinak než sklony k zamindrákovanosti. Když nad tím popřemýšlím, tak zřejmě v tom smyslu, že mám radši nepříjemnou pravdu než nějaké mazání medů v okolí úst. :-)
 madlenka07 


Re: Díky 

(25.5.2008 7:24:29)
Monty,ale evidentně si to pamatuješ i vědomě.A co Tvojue podvědomí?Možná by jsi se hodně divila,jak moc Tě to v životě ovlivňuje.A nemusí se to projevovat třeba mindrákem...
 Lusika 
  • 

Re: Díky 

(25.5.2008 16:31:05)
Možná ti tím maminka naopak "nasadila vysoko laťku". Že prostě musíš dělat všechno perfektně. A to samozřejmě nejde. Nebo to říkala tak často, že to přestává mít hloubku.

To dělá mojí dceři tchýně, pořád chce slyšet, v čem je Lucinka dobrá až lepší než jiné děti, pak to vynásobí deseti a všem vypráví, jak je Lucinka skvělé případně lepší než... To mi přijde taky děsivé. Naštěstí se moc nevídají. Nechci vidět, jak bude vyvádět, pokud se dcera rozhodne být něčím "obyčejnější" než např. lékařkou. Bez ING. jste pro ni méněcenní.

Když to tak čtu, tak se bojím, jak moc můžu vlastně zmastit dětem život...

Luska
 Renča 
  • 

A víte, proč mi to říkala moje matka? 

(26.5.2008 10:16:24)
Já jsem dost často slyšela, že nejsem moc hezká (kdybych měla ten nos trošku menší, lepší vlasy, větší pusu a stehna trošku míň silná - měla jsem 53 kg! atd.)
Jistě si dovedete představit, jak jsem pak sama sebe viděla...no, i přesto jsem se vdala a mám děti a postupně, ale ne ještě docela, se z toho pocitu dostávám... Nedávno jsme se o tom s matkou bavily a dozvěděla jsem se, že mi to říkala proto, aby mě to pak tolik neranilo, až to uslyším od jiných, abych byla na to zlé připravená ... jenomže je to jinak: kdybych od ní slýchala, že jsem hezká (dobře, nemám hezké vlasy, ale mám třeba hezké oči...), tak bych si z případných ošklivých řečí ostatních tolik nedělala, protože bych od matky věděla, že to není pravda.
Já už to vím a budu dělat všechno pro to, aby moje dcera o sobě vždy věděla, že je KRÁSNÁ - a taky že je :)))
 Valkýra 


Re: A víte, proč mi to říkala moje matka? 

(26.5.2008 10:26:31)
Renčo,
moje matka mi říkala i horší věci, u ní hraje roli i to, že jsem celá po babičce - její tchýni - podobou , postavou i povahou. Když jsem s ní o tom v dospělosti mluvila, řekla něco podobného, že stejně se ty své nedostatky dozvím od jiných, tak ať jsem připravená. Časem se přidaly i jiné nedostatky, např. akné a v pubertě jsem opravdu měla sebevědomí v mínusouvých hodnotách, když jsem k tomu akné přidala ještě ty věci, co do mě hustila matka - nevýrazné rysy v obličeji, nesouměrná postava a podobně. Přitom zrovna na tohle mě nikdy nikdo neupozorňoval.
Teď mě matka straší u dcery, že si o sobě dost myslí, ale že se s realitou taky brzy setká a už na ní vidí taky spoustu chyb. Prý to pro ni bude obrovský šok, až podle reakcí zjistí, že není taková, jak ji vidí maminka. Podle ní bych jí měla říkat, že není nic moc, aby si moc nemyslela, má velký zadek a bude ho mít pořád, protože je taky "po bábě" a ne po své dokonalé babičce atd.
Tohle srážení sebevědomí je jako mor.
 Renča 
  • 

Re: A víte, proč mi to říkala moje matka? 

(26.5.2008 10:27:23)
... ještě doplnění:
když jsem přišla s nějakým plánem, který jsem chtěla prosadit, hned na začátku mě od něho odrazovala, abych nebyla zklamaná z neúspěchu....No takže jsem se radši do ničeho nepouštěla...ani z toho jsem se dodnes úplně nedostala...
 Valkýra 


Re: A víte, proč mi to říkala moje matka? 

(26.5.2008 10:32:55)
Renčo,
u nás to samé:(:(:(
Oblíbené věty - no, zrovna na tebe tam čekají, Možná máš něco v hlavě, ale jinak se na sebe podívej. To nemá cenu ani zkoušet.
Předem jsem měla nalajnovanou kariéru kancelářské myši, že se na víc nehodím. A po všech možných peripetiiích jsem tak i skončila.

A opět - dcera prý tak taky skončí, na víc nemá...
 10.5Libik12 


Re: A víte, proč mi to říkala moje matka? 

(26.5.2008 10:53:36)
Mno, tak moje máti mi vštěpovala, že jsem překrásná holčička. Vzhledem k tomu, že objektivně jsem od mládí amorfní tvarohovité tílko s poněkud telecím výrazem v ksichtě, ale jako překrásná holčička jsem se chovala, docházelo často k tragikomickým situacím:) Taky mě moje maminka naučila, že jsem hrozně moc chytrá holčička, takže jsem se celej život ambiciozně hrnula do velkých projektů, abych nezřídka poplakala.
Výsledek je, že ve 42 letech stále řeším, čím budu, pořád se cítím "neobjevená", zatímco ve skrytu duše vím, že bych chtěla prodávat rohlíky na rohu a nic neřešit:)
 Ajtakrajta 
  • 

Re: A víte, proč mi to říkala moje matka? 

(26.5.2008 11:19:41)
To o čem zde Ty mluvíš, je ale druhý (a potenciálně stejně škodlivý) extrém, ne to, co by člověk nutně chtěl dělat v momentě, kdy se rozhodne vypustit v případě svého dítěte slova o hospodářských zvířatech.
Nálepkování a tlačení do určité pozice (ať už telete nebo nejkrásnější holčičky) způsobuje problémy, to jsou dva extrémy, mezi kterými je masa šedi nějakého "rozumnějšího" přístupu...
To, že tu někdo napíše, že tele svému dítěti nikdy neřekne, ale neznamená, že mu bude desetkrát denně opakovat, že je nejkrásnější a nejdokonalejší na světě. To je taky špatně.
Jde o to, aby dítko vždy vědělo, že pro svoji maminku je to nejkrásnější a vždy milované (stejně jako maminka je nejkrásnější a nejlepší ženská na světě pro ono dítě) a dál aby vědělo, že se musí snažit... pro sebe (a svůj dobrý pocit - ať už tento plyne z 16 hodinové pracovní doby na manažerském postu nebo z okopávání biomrkve v Podkrkonoší), pro svoji budoucnost, zařazení do světa...
 10.5Libik12 


Re: A víte, proč mi to říkala moje matka? 

(26.5.2008 11:26:29)
Já svoji mutter asi prezentuji jako nepříliš chytrou paní s poruchou zvanou láska opičí. Není to přesné. Moje matka mi věřila, líbila jsem se jí, toť ale všechno. Nevymýšlela mi žádné naddimenzované aktivity a
víceméně až se půjdu v pondělí ucházet o místo uklízečky záchodků, pro ni budu vyjímečná a ta, co na všechno vyzrála. Já jsem chtěla svoji máti vylíčit jako ženu s naprosto pozitivním vztahem ke svému dítěti:)
 Ajtakrajta 
  • 

Re: A víte, proč mi to říkala moje matka? 

(26.5.2008 11:45:28)
To pak jo.
Ale jak už jsem psala jinde, to, jak se nakonec ten človíček zformuje, záleží přece na milionu dalších věcí... včetně jeho vlastních vloh a předpokladů.

V jedné rodině s jedním stylem výchovy se z dětí vyloupnou dvě naprosto odlišné osobnosti s jiným přístupem k životu a s jinými problémy.
 Jana + 2 
  • 

Re: A víte, proč mi to říkala moje matka? 

(26.5.2008 11:45:08)
souhlasím.
ne,nebudu stokilové dceři říkat, ať se jde přihlásit na konkurz na modelku a nebo nutit technického antitalenta do matematické olympiády. Ale každý je na něco dobrý, tak budu zdůrazňovat OBJEKTIVNÍ pozitiva, tím i dítě nasměruju v budoucím vývoji
 Qenda 


Re: A víte, proč mi to říkala moje matka? 

(26.5.2008 16:22:26)
Myslím, že to je super poznání. Myslím, že o mě moje mamka neměla až tak zlé mínění, ale nikdy mě neuměla moc podpořit, protože jsem jí asi zřejmě při pomínala otce, který nás opustil, když jsem ještě žvatlala. A potom v dospělosti jsem si uvědomovala ticho mezi námi. Neměla jsem potřebu a nebo spíš měla ostych se jí svěřovat, takže mezi námi bylo divno. Neuměly jsme se povzbudit. A to co mi chybělo s mojí mamkou, toho se snažím vyvarovat u mého syna.
Myslím, že se to daří, dávám mu lásky plné hrsti a musím dávat za dva, neb tatínka nemáme. Souhlasím s Tebou, je potřeba už od mala zvyšovat jim sebevědomí,
dospělák si často ani neuvědomí, jak takové zdánlivě nevinné slůvko jako pitomeček nebo hloupý může viset v dětské hlavince a časem tam napáchá takové věci ....;((R Takže asi tak ~s~
 Jaan 3 děti 
  • 

Je to tak 

(23.5.2008 9:42:05)
Ahoj Majdo. Moc pěkně si to napsala a úplně s tebou souhlasím. Taky se snažím být k dětem vstřícná, chválit a podporovat. Neříkám když se něco nepovede, ty jsi ale...Pouze se snažím zhodnotit situaci, třeba tentokrát se to moc nepovedlo, příště to bude lepší...Přesto se mi stává, že nejstarší synek (8let) má sklony být negativní a říká o sobě, jsem blbec, jsem hrozný apod..Troufám si říci, že doma tyto slova opravdu neslyší, s manželem je nepoužíváme. Další dvě děti jsou v tomto OK a mínění o sobě mají pozitivní. Tak nevím...
Jenom takovou vsuvku, včera jsem byla ve městě a zastavili mne dva studenti v rámci kampaně proti žloutence. Ptali se co o ní vím apod...Na konci mi položili otázku, zda i já se mohu nakazit žloutenkou?. Řekla jsem, že ne a vyvolalo to u nich údiv. Vždyť přece každý může....Tak jsem jim s úsměvem vysvětlila, že takové věci nahlas o sobě říkat nechci, a vůbec nechci říkat, že nějakou nemoc dostanu... Maximálně mohu použít termín obecné riziko. Zkrátka si myslím, že to jak smýšlíme a to co říkáme hodně určuje náš život.
 Hadi a spol 


Re: Je to tak 

(23.5.2008 9:49:25)
Jééé jsem si vzpomněla na sebe :-)) Naši nikdy nemluvili sprostě, ale stačili nevhodné věty v nevhodných souvislostech :-)) Nooo a v mých krásných "hubených" letech kdy jsem rovnou ze školy jela na kole 7km na stavbu, ze stavby 7km na tréning házené a spát, tohle 5x v týdnu a ještě v sobotu na zápas a v neděli na stavbu - moje tělo sice vypadalo jinak než jako modelka, ale dneska vím, že to byli svaly a když jsem pořád slyšela - dělej se sebou něco, podívej se jak vypadáš, kdo tě asi bude chtít, byla jsem ta tlustoprdka, kterou nikdo nikdy nebude chcít - dneska, kdy jsem opravdu tlustá vím, že tenkrát jsem pro svoje krásné tělo víc dělat nemohla :-)) A ještě jedna věc - taky jsem slýchala - podívej se na to svoje břicho, vždyť je větší než prsa - aaaa a když jsem byla těhotná a měla jsem konečně svoje krásné velikánské břicho vystavovat, tak jsem se za něj styděla a to hodně, hodně dlouho. A ještě mě napadá jedna záležitost - srovnávání se sourozenci - to je nejhorší věc která existuje - podívej se jak ségra krásně píše a ty hrabeš jako prase - dneska píšu hodně podobně jako tenkrát a po ségře se to nedá přečíst...
 majdaleenka +07+11 


Re: Je to tak 

(23.5.2008 9:51:07)
Jaan, plně souhlasím, "přací imperativ" funguje, a ano, jsou lidé, kteří jsou přirozeně negativní, podceňují se a třeba mají depresivní ladění, ale těm je o to víc potřeba dodávat odvahu, pocit bezpečí a lásku (což samozřejmě děláš, píšu to jen pro formu;))
 Finis + 2011+2014 


Re: Je to tak 

(23.5.2008 12:32:32)
K tomu "jsem blbec, jsem hrozný/á", jsem blbý/á - donedávna jsem to taky používala, prakticky automaticky, když se mi něco nepovedlo. Ale vlivem jedné chytré knížky jsem si toho sama u sebe všimla a odbourala jsem to - ono je to velice časté, sebekritika je takový náš folklor tady v tomto koutě světa asi. Uvědomila jsem si, že to často říkají taky mé kamarádky a spolužačky - kdykoliv se něco, byť jen maličkost, nepovedlo, hned následovaly výkřiky - "jsem hrozná/úplně blbá/nemožná/debil/blbec"...

... ale čím častěji si to člověk opakuje sám nebo to slyší na svou adresu, tím víc se mu to vrývá do mozku a podrývá to jeho sebedůvěru - je hloupost, aby věřil, že za něco stojí, že něco dokáže, že "umí/dovede", vždyť je přece "hroznej/úplně blbej/nemožnej/debil/blbec"...

Tuhle jsem četla v další chytré knížce, že zásadní úkol rodičů je probudit v dítěti pevný pocit, že "umí/dovede" - tj. přednostně vyzdvihovat to, co se povedlo a povzbuzovat k dalším aktivitám, jen ať se nebojí a zkusí to apod., a ne mu dopředu říkat "na to jsi malý", "to nezvládneš", "to se nikdy nenaučíš", "dej to sem, udělám to radši já, ty jsi úplně levej"
 Vinnetou 


Souhlas 

(23.5.2008 10:02:29)
Je to tak, říka se tomu "nálepkování" a mělo by se to používat výjimečně. A negativně snad vůbec ne. Prostě než "ty jsi ..." je lepší použít popis toho co dítě udělalo dobře nebo špatně, popsat činnost, věc, okolnosti atd. ne dítě. Bohužel na to taky zapomínám :-(
 Markéta, syn 6 l. 
  • 

Re: Souhlas 

(23.5.2008 10:23:01)
Ano, taky se snažím, co to jde, snad úspěšně. Syn je od malička úzkostlivý, aby všechno udělal správně, teď se mi zdá, že už je to lepší, že ví, že když se něco nepovede, není to žádná tragédie, doufám, že nepřejde do opačného extrému a všechno nebude mít na salámu. Slušná komunikace s dětmi staví základy pro jejich budoucí komunikaci s vrstevníky, partnery, kolegy, jejich dětmi atd., nerada bych se dočkala toho, aby syn komunikoval se svými kolegy stylem naší ředitelky v předdůchodovém věku, která je schopná svojí asistence říct:Proč nepoužíváte mozek, proboha? Vy u té práce vůbec nemyslíte, že? Uvědomte si, že jsem vaše nadřízená.
 Lenca 
  • 

podceňování 

(23.5.2008 10:49:06)
Děkuji za pěkný článek. Musím dát v tomhle autorce za pravdu, ja sama jsem si už dávno uvědomila, jaké tohle může mít následky. Mě, jako dítěti bylo často předhazováno, že jsem úplně blbá. Do doby, něž nejmladší sestra povyrostla. Ona sice opravdu nepatří mezi nejchytřejší, jsou věci, se kterýma má problémy, nicméně je hodně poznat, když jí rodiče doma ne málo opakují, že je debil. Kolikrát jsem se snažila to našim rozmluvit, ale marně, bohužel. Je mi jí líto, doma nebývám tak často, abych ji mohla stále chránit a snažím se jí to vynahradit, ale i to je málo. A ona na to reaguje prostě - ještě větším vzdorem a drzostí. Tak, jako reaguje spousta dětí, kterým nevěnujete pozornost, jakou by potřebovaly.
 Ilca a kluci 6/06 


Re: podceňování 

(23.5.2008 10:59:03)
Děkuji moc Majdě za článek k zamyšlení.
Často jsem až v šoku, co některé maminky dokáží vypustit z pusy na adresu dítěte.
Moje mamka je skvělá, mám ji moc ráda, ale v dětství ( nejen tam ) jsem často poslouchal věty typu : podívej Monička( např.), ta je hezká, šikovná, taková a maková .....
Jsou to věty, které se mi strašně vryli do paměti i do duše, moje pocity méněcennosti z toho určitě pramení.
 majdaleenka +07+11 


Re: podceňování 

(23.5.2008 11:07:39)
Ilčo, já takhle léta nenáviděla Magdu K., protože byla chytrá, hezká ... je to fajn holka, ale až dnes;)
 Ilca a kluci 6/06 


Re: podceňování 

(23.5.2008 11:14:59)
Jenomže ta moje Monička je paní učitelka,má o tři týdny starší holčičku než já kluky a minulý týden jsem byla zvědkem toho, jak na ní ukrutně řve, že zlobila, tak jí nemá ráda, že jí ma ráda jen,když je hodná a poslouchá . Tak jsem jen to dítě, který bude cepovaný k tomu, aby bylo nejlepší, nejhodnější a nejšikovnější politovala. A mým klukům pogratulovala, k jejich podprůměrný matce.
 1.3Magráta13 


ujetí 

(23.5.2008 11:16:29)
myslím, že je naprosto v pořádku, když mi někdy "ujede" věta: "jsi trdlo, štveš mě, to jsi zmastila, jsi hloupá, nebo to jen děláš?"
To je zhruba tak můj slovník.
Přesto moje dcera ví, že je pro mě to nejdůležitější na světě a že si myslím, že je chytrá, hezká, šikovná, fajn. To jsou totiž další věty a slova, která používám bezesporu častěji než výtky.
Taky ví, že každý je někdy hrozný, každý někdy někoho štve...
Já i ona. Obě jsme jen lidi.;):-D
 majdaleenka +07+11 


Re: ujetí 

(23.5.2008 11:21:43)
ale jasně, jen z toho nesmí být "denní chleba";)
 Jana, dcera 2 roky 
  • 

Znám to taky 

(23.5.2008 11:58:15)
Já svou matku taky nesmírně miluju, ale musím říct, že se mi do srdce vryla věta, kterou má máma s oblobou používala, kdykoliv mě něco bolelo. A to větou bylo: "co budeš dělat až budeš rodit?" Výsledkem toho bylo to, že jsem se porodu tak bála, že jsem odmítala mít vlastní děti. Naštěstí u mě byl nakonec vyhrála příroda a mám nádhernou holčičku a vím, že nikdy, ale opravdu nikdy tuto větu u ní nepoužiju.
 Finis + 2011+2014 


Re: Znám to taky 

(23.5.2008 12:17:27)
Taky to znám, to je několik poměrně rozšířených vět, které se neustále opakují a někdy už po několik generací, namátkou:

"Stojíš tam jak tvrdý y"
"Máš děravý ruce/obě ruce levý"
"Děláš si ze mě srandu, nebo seš úplně blbá?"
"Co se pořád vyptáváš, bydlíš tu tak jako já a nevíš, kde co máme!"
"Jseš jak zpomalenej film"
"Bereš do těch ruk všechno vopačně"
"No jo, já zapomněla, že vy inteligenti..."
"Po kom ty seš, no po mně jistě ne"
"S takovou tě žádnej chlap nebude chtít"
 Jana, dcera 2 roky 
  • 

Re: Znám to taky 

(23.5.2008 12:26:16)
Jo to s těmi inteligenty, na to si taky vzpomínám :) Užívají to občas i teď, a to hlavně, když mám v něčem pravdu
 majdaleenka +07+11 


Re: Znám to taky 

(23.5.2008 15:22:13)
tady je to, co jsem chtěla:o) já takhle přechodila výron kotníku, což se mi následně mnohokrát vymstilo, protože se vazy povolily, a taky jsem až nyní přišla na to, že škrábání v krku po vlašských ořeších je alergie, ale nutno dodat, že zase máma přišla na to, že jsem alergická na kvetoucí akáty a že ta "angina" je z nich, ona byla skvělá maminka, jen prostě převzala model své maminky... a ten já už dál brát nechci;)
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Když si vzpomenu, 

(23.5.2008 12:11:15)
co přesně jsem od svého otce v životě slyšela ( a to prosím, zcela nepodloženě, byla jsem vzorná dcera, studentka, všechno, jen proto, abych se mu zavděčila ...) nepřestane mě překvapovat, že jsem duševně zcela v pořádku - i když ty šrámy, ty už tam zůstanou.
Sama se snažím tu chybu nedělat, ale i já jsem jen člověk, ono taky nejde tak o to, co přesně člověk řekne, ale jak to řekne, takže, když mi občas uletí to tele, snad to zvládnou holky vstřebat bez problémů.
 DENISA 
  • 

Re: Když si vzpomenu, 

(24.5.2008 14:54:20)
Velice trefny clanek. Ja se zamyslim nad tim, jak rozdilny dopad takovych slov muze byt v souvislosti s pohlavim. Me take nerekli doma jinak nez ze jsem k nicemu, dokonce mi zakazovali chodit s klukem, ktery byl na lepsi skole nez ja, protoze jsem pry pro nej moc obycejna a blba, ale ja si z toho nikdy nic nedelala. Proste jsem odesla z domova, zacala se starat sama o sebe a delala vsechno pro to, abych JA se mela dobre. U meho bratra to same melou uplne jiny dopad. Zachoval se obdobne, ale cely zivot dela vse pro to, aby ONI videli, ze se ma dobre. Zoufale se snazi rodicum ukazat,ze neni nicema a neschopa, porad se jenom honi za penezma a dela jen to, o cem mu rikali, ze nezvladne (napr. nechteli ho v detstvi dat na fotbal, ze pry pro to nema vlohy, tak hraje fotbal, byt vim, ze by ho vic bavil tenis atd). Tak si rikam, ze chlapy jsou asi vic zranitelnejsi a vic to odnaseji, zenske jsou preci jen odolnejsi. I kdyz je jasne, ze to neplati obecne.
 Katka 
  • 

Re: Když si vzpomenu, 

(27.5.2008 15:11:56)
Nápodobně. Ve škole jsem bez nutnosti nějakého většího přičinění patřila vždy k nejlepším, jsem sportovní typ (vzhledem k somatotypu by ze mě byla asi dobrá kulturistka ;)) Nicméně od svého otce jsme nikdy neslyšela nic lepšího, než že jsem tlustá, prdelatá, takovou žádný kluk chtít nebude. Mě o vlastní postavě nenapadlo přemýšlet do té doby, než jsem tátovy keci měla 10x za den na talíři. Teď se divím, že jsem neskončila s anorexií. Nicméně na mém sebevědomí se to podepsalo hodně-kdykoliv se mi líbil nějaký kluk, myšlenku na jakoukoliv balící akci" jsem vždy zavrhla, protože jsem" přeci stejně tlustá a tak se mu nemůžu líbit." Trvalo mi dost dlouho, než jsem se naučila mít sama sebe ráda takovou jaká jsem. A musela jsem k tomu dospět až po té, co jsem se psychicky sesypala, když se sešlo několik stresových momentů dohromady.

Takže svým budoucím dětem sice nebudu mazat med okolo pusy, ale budu je učit, aby si vážili sami sebe. Aby věděli, že nikdo není a nebude dokonalý a budeme je mít rádi takové, jací jsou.
 Michaela + Matyáš 9/07 
  • 

Děkuji 

(23.5.2008 12:12:37)
Milá Majdo, moc děkuji za velmi pěkné zformulování názoru, ke kterému jsme s mým mužem také dospěli. Myslím, že stačí umět pozorovat a trochu chápat chování zvířat a upustit poněkud ze své lidské nadřazenosti. Láskyplná pozornost, společné spaní, hodně mazlení a smíchu (a také dobré těhotenství i porod) nemůže snad nic zkazit, aspoň našemu chlapečkovi to, zdá se, jde velmi k duhu. Čeká nás dlouhá cesta a já se na ní moc těším. Přeju i Vám hodně radosti! Michaela
 Lusika 


Jsi nešika 

(23.5.2008 13:04:29)
Ahoj, souhlasím s tebou.
Mě třeba vtloukali do hlavy, že jsem nešikovná na sporty, manžel zase na manuální práci. On je nervózní i před výměnou žárovky a má první dobrovolná účast na cvičení bylo 10 let po odchodu z domova - těhotenské tanečky:-). A byla jsem pěkně nervózní.
Myslím, že naše generace byla hodně vychována kritikou a správné chování se bralo jako samozřejmost. Někdo v tom holt pokračuje, to je pochopitelné.
Když něco holce nejde, tak říkám, že to je pro ni ještě těžké. Ne že je nešika:-).
Lusika
 madlenka07 


Nevdáš se... 

(23.5.2008 13:07:41)
A já zase slýchala,že sport není nic pro mne a já ho opravdu z hloubi duše nesnáším...
A když budeš/nebudeš dělt to a to,žádnej chlap Tě nebude chtít a nikdy se nevdáš...a nevdala jsem se:-)
 Lusika 
  • 

Re: Nevdáš se... 

(23.5.2008 15:27:32)
Ale s těmito věcmi se dá bojovat.
Já třeba začala bruslit a běžkařit. Ale pořád se při tom necítím ve své kůži, mám pocit, že všichni koukají.. a většinou jsem překvapená, že si vlastně nikdo nevšímá, jak kvalitně sport provádím. Vlastně jsem si dlouho nepřipadala dobrá v ničem, až teď se cítím jako dobrá máma, začala jsem vést cvičení dětí, hlídám děti sousedů. Snad se ještě něco dalšího najde, něco s dospělými:-).
Je to ale těžké, je to hluboko pod kůží. Lusika
 Jana Burešová 


Uděláš si něco! 

(24.5.2008 13:03:00)
Tak to znám. Taky jsem byla podle rodičů nešika. Nelez tam, spadneš, uděláš si něco, pozor.,.. To od nich slýchávám dá se říct do teď a to je mi 27 a mám 2 letého syna.:-):-) Mimochodem, když tyto věty začali používat při činnostech s ním, rychle jsem zakročila. Já totiž ani taková nešika nebyla. Na střední škole, kde byla TV dokonce maturitním předmětem jsem např. v gymnastice patřila mezi ty nejlepší. Pokud jsem nemusela cvičit na nářadí, tam jsem šla vždy s myšlenkou, že se určitě "přizabiju". Dodnes se bojím přeskočit i potůček v lese a vždy se divím, že jsem do něj nespadla, taky, že nespadnu s kola, přejdu po kládě apod. Pokud něco takového dělám, vždy počítám s tím, že to asi špatně skončí.Všechny tyto "nebezpečné" činnosti děláme s rodinkou moc rádi, ale věřte mi, že se u nich z celé rodiny nejvíc bojím (tajně):-). Takže kořeny těchto vět bývají opravdu hluboké...
 Lusika 
  • 

Re: Uděláš si něco! 

(25.5.2008 14:31:25)
Ahoj.
A co s tím? Doživotně se přemáhat? Připadá mi, že ani skutečné úspěchy nijak nesníží tyhle obavy, jako by to s těmi pocity vůbec nesouviselo..
Lusika

Dobrý bylo taky: Aspoň ty, kozo stará, bys měla mít rozum.
Vlastně si nepamatuji žádnou pochavalu..
 Gonxha 


Věty z dětství 

(23.5.2008 13:24:19)
"Většího lempla než jsi ty jsem v životě neviděl"
"Ty si fakt střevo, to snad neni ani možný.."
"Ty si neskutečně levá..na všechno."
"Ježiši prosim Tě, jdi pryč, já to udělám sama nebo to zase posereš."
"Ty fakt nejsi normální."
atd... a ještě mnohem, mnohem hůř... (nepublikovatelně hůř)...

i to jsou často slýchané věty mého dětství...
 Zuzka+4+bříško 


Re: Věty z dětství 

(23.5.2008 13:31:22)
jojo, tak tohle taky znam. A ještě bych přidala:
"Ty jsi celý tvůj otec!" (bydlela jsem s mamkou a rodiče byli rozvedeni :-) )
a taky: "Zničilas mi život!", "Bez tebe bych byla za vodou!" , "Zavřou tě do léčebny, ty pako!" ...tohle používala, když jsem se radši šla učit (chodila jsem na gympl), než abych šla s ní a sestrou do hospody...
Vím jistě, že podobné výrazy svým dětem nikdy neřeknu!!! Ještě živě si pamatuju, co jsem při tom cítila já. ;((
 majdaleenka +07+11 


Re: Věty z dětství 

(23.5.2008 15:19:01)
Teda, čekala jsem všechno, že zase dostanu po čumě, ale tohle ne, jednak všichni souhlasíte, ale je to tak smutné, kolik smutku a bolístek se zvedlo ode dna, ale snad to k něčemu bude dobré, ony když se opráší a verbalizují, často se pak vytratí z našeho života:-) ještě jsem chtěla něco a to jsem zapomněla, však ono to přijde:-)
 madajka 


Re: Věty z dětství 

(25.5.2008 23:32:50)
Já zase slýchala od své mámy většinou větu jsi ta co mi zkazila život, musela jsem se kvůli tobě vdávat. Jsem nejstarší ze čtyř dětí, ale ostatní tři jsou a byli vždy nejlepší a nejúžasnější ve všem, i když jsem v něčem byla lepší než ostatní, tak pro moje rodiče jsem byla vždy nejhorší uplně ve všem. Moje sebevědomí je neustále na nule, než se k něčemu donutím, tak mě to stojí hodně úsilí, bohužel můj manžel mi občas taky řekne že jsem debil a že mám jít k psychiatrovi, někdy je to o nervy. Nebýt dvojčat, tak nevím jak bych dopadla. Děti jsou moje zlatíčka a podporuju je ve všem. Hlavně je za všechno hrozně chválím.
 Dita, Matyáš 08,Kiki 11 


Re: Věty z dětství 

(26.5.2008 9:10:55)
Tak to mi něco připomíná, já si nepamatuju věty, jen to co bylo jejich základem- blbá, debil, dvě slova, taky lepáky když jsem se učila psát písmenko S na folii, no a pak jaktože máš trojku, jaktože máš dvojku(občas se to totiž stupňovalo) a to jsem prospívala až do poslední třídy na gymplu max. s dvojkama, většinou vyznamenáním, v oktávě jsem měla jedna trojku z fyziky(myslím vysvědčení),jaktože jdeš pozdě(o pět minut) zítra máš o hodinu kratší vycházky- můj věk tenkrát 16,17? Já měla vycházky do devíti, brácha do 10 a ještě chodil pozdě, ale u kluků je o něco jiného...:( Dnes mě občas chytají pocity méněcennosti, ale díky manželovi je to o poznání lepší, ve škole vždy terč posměchu, jelikož jsem se neuměla bránit, nesmím nikdy tohle udělat svému dítěti.Do práce potom jsem chodila od počátku prac.dne zpocená, co zase mi bude vytčeno(kvůli plnění plánu) i když ostatní lidi si z toho nic nedělají, já chodila s propoceným trikem i když mi byla zima.Návštěvy u rodičů totéž v očekávání, proč že jsem zas debilní. Naštěstí od té doby co jsem byla doma těhotná a teď s miminkem se mi to stává zřídka.Brácha ten to slýchá ještě dnes, bohužel stále bydlí u rodičů, je mu 21 a myslím že hlavně díky tomu dělá jednu kravinu za druhou jak puberťák, dokazuj všem že není zas tak nic tím, že kupuje značkový oblečení, kouří, mluví sprostě,v autě jezdil jak blázen, s jednou rukou v klíně než ho za měsíc co ho měl rozmlátil na kaši a byl půl roku na vozejku, následky mu daly na invalidní důchod takže co ho eká za budoucnost pokud nedostane rozum? Myslím, že dokud od táty neodejde, nic se v jeho chování nezmění, já se spíš uzavřela do sebe on to řeší tím že dělá všechno natruc...Rv
 10.5Libik12 


Re: Věty z dětství 

(26.5.2008 9:41:41)
Je hezké, že si všechny dáváme předsevzetí, jak budeme k dítěti pozitivní, ale může to fungovat?

Od malička porovnáváme a tlačíme na to, co se obecně pokládá za úspěch.
Honem chceme, ať už dítě chodí, mluví, vyměšuje kontrolovaně, spí bez uspání, atd.
Přijde škola, jejda, pokud se dítě nejeví jako jedničkář, hned nastupují poradny, nácviky, doučování. Paní učitelka musí být opravdu osvícená, pokud vydrží dítě s průměrnou inteligencí a dovolí mu luxus pocitu, že jeho trojka z diktátu je taky dobrá známka. Pokud se zadaří, jde o to, jestli i maminka je ochotna to tak vzít a nechat dítě žít.
V dospělosti měříme svůj úspěch nikoliv osobním štěstím, vyrovnaností a klidem, ale dobrou karierou. Pokud současník podotkne, že pracuje 16 hodin denně, nikdo si neklepe na čelo, ale akceptuje to jako správnou cestu úspěšňáka.
V takovém světě se mi jeví úsměvné, že jedním dechem se budeme s dětmi mazlit a druhým je vést k famozním výkonům, které jsou obecně pokládány za to, co je třeba.;)
 Ajtakrajta 
  • 

Re: Věty z dětství 

(26.5.2008 9:56:01)
Libiku, fungovat to může.
Dokonce to funguje. Vidím to u vrstevnic-kamarádek, které byly ve své rodině v dětství motivovány pozitivně. Dotáhly to stejně daleko jako já. Co mají jako přidanou hodnotu - rády vzpomínají na své dětství, považují ho za šťastné.

Ono to JDE i jinak. U nás když jsem něco rozlila, výchovná akce spočívala v tom, že jsem dostala vynadáno do telat. U kamarádky při podobné nehodě maminka bez emocí uklidnila situaci, že to se stává, a jedním dechem dodala, jak situaci nejlépe napravit. Takže u nás jsem byla já vzteklá, máma vzteklá a kakao zůstalo rozpatlané. U kamarádky byly obě účastnice "aféry" v pohodě a kakao se v klidu utřelo, jako samozřejmá věc.
 10.5Libik12 


Re: Věty z dětství 

(26.5.2008 10:22:13)
Dobře.

Já jsem byla matkou nestandartního synáčka a srdce mi trhalo to, že je kulantně "za debila" v rámci školních povinností. Takže doma jsme zpívali, ve škole byl za grázla, co neposedí a nenajde sešit. A jak šel život, bylo mu náhle 15 a já jsem pochopila, že svět je prostě takovej, že nepočítá "s debilama" a v únavě jsem mu taky dala najevo, že je pěknej idiot. Postpubertu prožil ve špek parku, z účení ho vylili. Tlak okolí na to,aby byl nějakej, byl tak silný, že za jeden ze svých životních úspěchů pokládám to, že jsem ho v určitém období s nadsázkou řečeno, nezabila. Dneska je na vysoké, což se může jevit jako dobrý konec, ovšem nějaké to trauma v sobě jistě nese.
BYLA jsem pozitivní matkou do roztrhání těla a přesto.
Moje vsuvka není o tom, že bychom ta děcka měly dusit,ale že jsme na to jaksi, při současném školství a způsobu života vůbec, samy(matky) a že mi to šťastné odhodlání být hodnejma maminkama vyznívá odtrženě od reality:)
 Ajtakrajta 
  • 

Re: Věty z dětství 

(26.5.2008 11:08:03)
Libiku,
svět možná nepočítá s "debilama", ale taky nepočítá s neprůbojnýma, nepočítá s "hodnýma", nepočítá se spravedlivýma... (upřímně, nepočítá s většinou z nás)
Od toho je snad rodina, aby s nima počítala, ne?
Někde se mi v tom Tvém příspěvku ztratilo, s čím nebo s kým jsi počítala Ty sama (od těch jeho patnácti) a jak sám se sebou počítal synátor...
Jasně, že kolem sebe všichni zažíváme tlaky.

Ono tady ostatně vůbec nešlo o to být "hodná maminka"... to o co v tomhle tématu asi jde, jsou spíš základy bazální slušnosti, protože kolegyni v kanclu a vlastně žádnému cizímu člověku jakéhokoli stáří si "ty jedno tele pitomý" nedovolíme říct... a co nám dává právo toto učinit u vlastního dítěte?

Ten problém, který jsi naznačila, je o dost širší a s přesahem někam ještě úplně jinam, protože výchova, nebo rodinný život, to přece není o tom, jestli někomu říkám tele nebo ne... tam je přece takovejch věcí a faktorů a období...

Přece se kvůli tomu, že život je pes a světu na nás beztak nezáleží, na všechno nevyprdnem :o) Já to odhodlání chápu, i když je to třeba jen flusání do rybníka všeobecného cynismu a kultu výkonnosti. Naše nejlepší snahy mohou vyjít (a jak často vycházejí!) vniveč, z dětí při naší nejlepší péči vyroste všelicos :-) Ale to pro mne není argument pro hození flinty do žita... stejně jediný co můžu dělat, je pokusit se dát to nejlepší ze sebe (a ono se to v tom potomkovi nějak všechno zamíchá s vnitřními předpoklady a vlivem okolí a něco originálního z toho vyleze)... a o to asi v tom "šťastném odhodlání bejt hodnejma maminkama" jde, ne?
 10.5Libik12 


Re: Věty z dětství 

(26.5.2008 11:21:47)
Já nemám jiný názor, jen drobet nechápu roli hodné matky ve zlém světě. Ty děti přece nezůstanou v rodině, kde se počítá s tím, že jsou jaké jsou. A hlavní smysl mého vlezu do tématu bylo, že se na stejném portále řeší, jak být pozitivní a jak mít superdítě, což dle mého názoru je rozpor.

Já jsem počítala s tím, že chci, aby byl můj chlapeček šťastnej, aby ho paní učitelka nebuzerovala za pomalé psaní, když to jinak nedokáže a nechala ho proběhnout, aby věděla že to, že nemá sešit, ještě neznamená, že ho nemá. Pak mu bylo ale 15 a na nějaký LMD fígle nebyl nikdo zvědavej, protože bylo třeba synátora zařadit. Když jsem ho pomáhala zařadit, počítala jsem s tím, že bez úspěchu se ve společnosti nehne a že klíčem je vzdělání. V tom duchu jsem udělala maximum a myslím, že on je srozuměn s tím, že pokud jsme nechtěli emigrovat do jiných kultur, bylo to asi optimální.
 Ajtakrajta 
  • 

Re: Věty z dětství 

(26.5.2008 11:34:51)
"Ty děti nezůstanou v rodině, kde se počítá s tím, že jsou jaké jsou", ale snad je i účelem oné rodiny naučit je s tím počítat samotné, ne? Každý jedinec by snad s tímto měl být (dříve nebo později) srozuměn, bez toho asi nejde přežít aniž by se člověk zbláznil. O tom je snad ono sebevědomí (tedy vědomí sebe...), aby se člověk nesesypal když na ulici vidí někoho lépe oblečeného, s menším nosem nebo s větším platem, ne?

Ty děti musí pak přežít v tom zlém světě, tak snad musí samy počítat s tím, jaké jsou, není přece možné soustavně naplňovat (a naplnit) představy někoho jiného o vlastním životě, ne?

Jinak jak jsem pochopila, Tvoje reakce v podstatě vůbec nebyla směřována v duchu souvisejícím s tímto tématem, ale byla směřována na domělý rozpor plynoucí dle Tebe z úplně jiných článků a diskusí na tomto serveru...
 Dita, Matyáš 08,Kiki 11 


Re: Věty z dětství 

(26.5.2008 10:58:13)
Libiku to byla reakce na můj příspěvek?To jsem snad jediná kdo chce být dobrá máma tady? Chci se pokusit a to tak že úplně maximálně svého syna a třeba další dítě až bude neshazovat, neříkat že je debilní a blbej, jasně za prvé to člověku uteče, kor když to slýchával celé dětství, za druhé nejsem přívržencem toho, aby se děti jen chválily a nikdy nekritizovaly, ale obojího moc škodí a za další záleží na tom tónu, jakým se to řekne, táta to říkal vždycky s negativním podkreslením a pochvalu jsem slýchávala jen od mámy, když byly dobré známky bylo to no vidíš, to je dobrý a hlavně od mámy, ale když byla špatná, tak to bylo na talíři půl dne a zarachy a muselo se to opravit a já pak lezla za účou na bižuli aby mě vytáhla na opravu za tu kouli co jsem zchytala a ona můra nechtěla a já z toho měla depku dokud mě teda skutečně nevytáhla:( Nikdo není dokonalý, občas to chce i zahudrovat, ale to co jsem si zažila já bych nepřála asi nikomu...
 10.5Libik12 


Re: Věty z dětství 

(26.5.2008 11:01:39)
To byl apel na to, abychom méně akcentovali výkonnost ve všech životních sférách, že nám potom lépe půjde ta mateřská pozitivita:)
 Dita, Matyáš 08,Kiki 11 


Re: Věty z dětství 

(26.5.2008 11:16:04)
Aha, takže reakce na mé příspěvky v jiné diskuzi? A v které tedy, píšu asi všude něco tak nevím...jde o učení na nočník kam jsem psala a s tím související poznámky třeba o počátcích mluvení dětí?Nic jiného mě nenapadá;((
 Janie+3 


Re: Věty z dětství 

(22.1.2012 22:35:37)
Podle táty jsem byla jen blbá, když jsem udělala státnici z angličtiny, tak prohlásil, že to beztak dávali každýmu. Zvládla jsem i VŠ (poslední rok jsem dodělávala s mimčem - promovala jsem, když byl M. rok). A ještě dnes (je mi 30) od svého otce slýchám pokaždé, když mě vidí, "na nic radši nesahej, stejně to zmrvíš/zničíš/rozbiješ atd.!" Výsledek: všechno zvládám do té chvíle než se objeví v zorném poli... pak mi všechno začne padat z rukou a jsem schopná připálit i vodu.
Můžu říct, že jsem se mu vždycky snažila ukázat (a vlastně všem), že jsem chytrá, šikovná a zvládnu všechno... Dnes, když mi někdo byť jen naznačí, že něco nezvládnu/neumím/jsem tupec atd., tak už se ani nesnažím. Mám v sobě takovou demotivaci, že mám chuť si jen tak někam zalezt, schovat se a nevylézat několik hodin. - Plácám se v tom dodnes docela slušně.
Mě občas taky ujede nějaké to "nařčení". Není to časté, ale o to víc mě to překvapí a zamrzí, že to v sobě mám tak hluboko zaryté. Někdy sami bezmyšlenkovitě opakujeme chyby svých rodičů, protože jsme neměli jiný model. Proto tisíceré díků za všechny tyto články, které nám pomáhají si uvědomit, že něco je špatně a jak se to dá zmírnit nebo dělat lépe. Děkuji za sebe i své dvě krásné děti...
 Katka s Johankou 


Z druhé strany 

(23.5.2008 21:52:49)
Mám dceru, je jí dva a půl roku, je neuvěřitelně hodná a miluju jí asi nejvíc na světě, ale ujíždí mi občas nervy a vím, že jsem nebyla schopná jí vždycky dát to nejněžnější a občas jí vynadám zmiňovaným způsobem a to v afektu...i když nepoužívám nějaký tžší kalibr nadávek, hned mě to mrzí a omlouvám se jí....
Jenže já jsem si prošla těžkou laktační psychózou a to mi možná ten vztah trochu pocuchalo....vím, že ji mám ráda, ale to čím si prošla se mnou jí už neodpářu.........
 majdaleenka +07+11 


Re: Z druhé strany 

(23.5.2008 21:59:34)
Katko, neodpářeš, ale máš ještě čas to změnit;)
 Emiška 
  • 

Re: Z druhé strany 

(24.5.2008 0:12:22)
Katko,

především si nic nevyčítej... Každému (teda skoro každému, že..., nejsme všichni flegmatici) občas rupnou nervy. A ty to všechno své princezně určitě vynahradíš (= odpářeš)!
Prošla jsem si něčím podobným, takže vím, že to chce ohromnou sílu odrazit se ze dna a začít zase normálně fungovat.
 wer 


Re: Z druhé strany 

(24.5.2008 16:41:53)
ahoj,výborný článekR^mám podobnou maminku,nikdy by sice nepoužila silnější slovo(ani moulo nebo nemehlo),nikdy na mě nevztáhla ruku,ale pár podceňujících vět ve správnou chvíli;(( nebo výsměch tam kde to dítě myslí vážně:( a to je špatný nápad, ne to nebude hezké, podívej jak je ta Xy šikovná, chytrá.... udělá svoje, například něky v 1tř. jsem si v krásných šatičkách sedla na lavičku kde už předemnou ,,seděla ,, zmrzlina vyklopená z kornoutku, chápu situace nemožná,očistit dítě a dopravit domů autobusem,přemýšlet jestli to vůbec půjde vyprat, jenže já tu příhodu mám na talířku už třicet let:-D samozřejmě jsem si vyslechla,,to se může stát jenom TOBĚ,proč já musím mít takově děcko, TY nikdy nepřemýšlíš, TOBĚ je škoda oblíct něco hezkého...... atd. podobných dokladů mojí nemožnosti má maminka v zásobě víc:( zkrátka u mě vypěstovala sebevědomí na nule,ještě to dokázala zpestřovat úvahama a strachem ,,o moji budoucnost,, v pubertě mi předhazovala příběhy lidí kteří propadli drogám chlastu nebo si našli nevhodné partnery a měla strach ,,ať tak nedopadnu,,jako bych měla našlápnuto na podobnou kariéru:-)(neměla jsem,opravdu, byla jsem spíš slušná holka)těď když mám děti obává se o jejich výchovu, kdysi mi dávala přečíst knížku o nějakém vrahovi, kde popisoval svoje dětství a nenápadně mi naznačila že se často díval na televizi a náš syn se taky dívá na video (tehdy mu byli tak 3 a znal jenom krtečka,potkali se u kolína,a krakonošské pohádky)... že jako my z manželem jsme nemožní rodiče, to by nikdy naplno neřekla,ale ve chvíli kdy zrovna dořeším vztekací problém se svou dcerou má potřebu mi oznámit že ,,ten sousedův chlapeček je tak šikovný, to je vidět ŽE SE MU RODIČE VĚNUJÍ,, :(:( sousedův chlapeček je vůbec skvelé téma,neustále je mi předhazovana ta rodina jak jsou skvělí jak se dobře starají o děti,měla bych si vzít příklad...někdy si říkám že by si je měla babička adoptovat a na nás se vykašlat ,když jsme tak nemožní a nedostateční, Míša je o pár měsíců starší než naše prostřední dcera ale měl odklad tak chodí o třídu níž a o pololetí babička zase zaperlila dcera mela na vysvědčení vyznamenání,ale já si musela poslechnout oslavnou triádu jak je ten Míša šikovný a dobře se učí měl jenom jednu trojku,tak nevím asi se fakt blbě starám když jsme se nedopracovali k žádné trojce, už jsem dávno dospělá, ale stejně mě dokáže vytočit,taky nechápu jak dokázala vyvolat u mě pocit že jsem nemožná a blbá a sestra je úúúžasná a u sestry (což jsem se dozvěděla až v dospělosti)pocit že nikdy nebude tak hezká a chytrá jako já ~j~:(~j~ jinak má spoustu dobrých vlastností ale tohle snad mají naše matky opravdu jsko generační zatížení NECHVÁLIT SVÉ BLÍZKÉ TO SE NEDĚLÁ:-D:-D
 Lusika 
  • 

porovnávání - další jed + přechvalování 

(25.5.2008 15:10:35)
Ahoj, porovnávání dětí známe z rodiny moc dobře. Taky jsem si vyslechla od tchýně, jak jí dcerka její pacientky klidně sedla na klín (je obvoďačka), takovou by za vnučku brala. Naše dcera je dost plachá a do dotyků s babičkama se nehrne, leda hrát si. Mě vyhovuje, že naše dcera jen tak někomu na klín nesedá. To bylo loni.
Teď je ale opačný extrém, tchýně Lucinku všude přechvaluje a neustále hledá znaky vyjímečnosti oproti jiným, maximalizuje je a okamžitě je všem prezentuje. Není pro ni "jen" šikovná, ale takový malý genius.
Můj pocit z toho je velice negativní, naše dcera je samozřejmě bystrá a úžasná:-))), ale v přechvalování nevidím v tom nic pozitivního pro ni do budoucna. Obávám se: přílišné očekávání a nároky a s tím souvisejícího zklamání + nepřízeň okolí (kdo chce za kámošku dokonalou dívku). Naštěstí se moc nevídají.
Lusika
 JiBii 
  • 

Majdo, 

(24.5.2008 13:28:49)
je to hezký a pravdivý článek...vidím to sama na sobě.
Sama na sobě taky vidím, jak je těžké někdy ve vypjatých situacích nezopakovat přesně tu stejnou chybu, které se na mě dopouštěli mí rodiče. Platí, ale poň u mě, že to, co se nám na rodičích nelíbilo, stějně děláme často potom též na našich dětech, hlavně v krizových situacích, kdy jednáme impulzívně - prostě podle vzoru, který máme v sobě... a až později nám dojde, že to je přesně ono, co nechceme.
Přeji ti, abys ses v budoucnu, až bude tvůj hošík starší, vždycky "udržela" a měla se svým chlapečkem krásný vztah.
 majdaleenka +07+11 


Re: Majdo, 

(24.5.2008 21:21:03)
JiBi, taky doufám, jak jsem psala, nechci tím "článkem" nikomu šlapat do svědomí, ani tvrdit, že jsem jediná spravedlivá, ani to, že je na světě člověk, kterému se to nikdy nestalo a nestane, ale když už se to stane, je na místě se poté, co nám to dojde, dítěti omluvit, omluvu chápou i naše kočky, natož pak dítě;)
 Pruhovaná 


Trochu jinak 

(24.5.2008 16:40:35)
Trochu jinak než ostatní si myslím, že je sice pravda, že vyřčené slovo už nazpět do úst neskočí, ale aby to nadělalo tolik škody, musí být splněny mnohé okolnosti.
Já si takové výroky jaké popisujete na svou adresu nepamatuju (i když asi taky někdy padly) a se sebevědomím to tedy moc slavné nemám (neumím například vůbec chodit v konfliktech).
Mně naopak mnohdy leccos ujede na adresu mých dětí - a jsou můj pravý opak, sebevědomé a komunikativní až na půdu.
Asi že to mají po tatínkovi :-) a že to kompenzuju vážně míněnými hojně, jasně a cíleně udílenými chválami, to je to, co chybělo mně.
Mám strach, abychom, když není povoleno ani "telátko", nezlikvidovali bezprostřední komuikaci v rodině. Abychom se z toho tak trochu nepotento...
 Líza 


Re: Trochu jinak 

(24.5.2008 16:58:04)
Pruhovaná (my se známe, žejo;)), tak tak.
A posloužím příkladem, moje dceruška, když ji tím telátkem nazvu, se sladce usměje, otočí se ke mně, a řekne - já jsem telátko a ty jsi moje maminka.
No a má pravdu ;-)

Čímž význam původního článku nechci shazovat.
 wer 


Re: Trochu jinak 

(24.5.2008 18:14:28)
Katko,nějak jsem se v tom předchozím příspěvku zamotala:-)myslím že kdyby na mě mamka, s tou zmrzlinou zaječela ,,jsi blbá, ty kozo, příště se podívej kam si sedáš,, a už se k tomu nevracela tak by to nadělalo míň škody, (příště bych si prostě dala pozor,nebo taky ne:-D~k~) nejde o slovíčka ,ale o atmosféru,že já jsem blbá a nikdy se to nezmění:( a že se to dokládalo příběhy z minula, ,,tehdy jsi udělala to a ono blbě, jak si můžeš myslet že teď dokážeš tohle?,, :-© nějaké to slovo které ujede ještě nemusí nic znamenat,když dítě jinak ví že ho rodiče podporují a věří mu. Četla jsem, co už tu taky někdo napsal, že když dítě něco vymastí,máme kritizovat tu situaci,ne to dítě, asi tak nějak: ,,to není hezké házet písek do očí, to se nesmí,podívej holčička pláče, už to nikdy nedělej, dáš si příště pozor,jo,, místo ,,ty jsi škaredý, hodil jsi písek holčičce do očí, kvůli tobě teď pláče,ty nešiko, proč sis nedal pozor,, vypadají ty věty skoro stejně ale asi stejné nejsou;);)
 Lusika 
  • 

Re: Trochu jinak 

(25.5.2008 15:25:45)
Má si říkat, to se ti moc nepovedlo, ne ty jsi nešika.
Že se "něco nepovedlo" není definitivní a popisuje jeden neúspěch. Jsi nešika je definitivní a obecný popis člověka.
Lusika
 macerno 


Re: Trochu jinak 

(24.5.2008 20:28:49)
Tak to mi nedá, než citovat tehdy dvouletou dcerku. Jednou večer po koupání se ke mě přitulila a řekla: Ty moje krávo. Dost jsem ztuhla, protože takové výrazy se u nás nepoužívají (a to telátko zcela vyjímečně a spíš v dobrém). Opatrně a důrazně jsem řekla, že takové věci se mámám neříkají. A ona bezelstně na to: Když já jsem Tvoje telátko, tak ty jsi máma kráva.
 Vladan 


A Vám někdo říká telátko? 

(24.5.2008 20:25:47)
Zaráží mě, jak si dospělí často myslí, že můžou dětem nadávat. Kdyby v práci někomu kolegyně řekla "ty telátko", tak z toho určitě na větvi nebude. A asi by si to k té kolegyni nedovolil...
ale u dětí je to něco jiného...ale proč? Copak bychom si přáli něco takového slyšet na naši adresu? Ono je dost špatné, že dítěti často nadávají spolužáci a kamarádi - proč by se mělo cítit špatně ještě doma?
Mimochodem - rodiče mi v dětství říkali, když jsem dostal horší známku než dvojku, takovým tím utěšujícím hlasem, že to nevadí, že půjdu do zvláštní školy a tam to budu zvládat v pohodě...
Taky hezká jízlivost, která se nezapomíná.
 Pruhovaná 


Re: A Vám někdo říká telátko? 

(26.5.2008 14:58:11)
Ano, kolegyně ani mně, ani mému dítěti telátko ani jiné názvy nedává. Ale taky ani mně, ani dceři neříká, že jsem (je) krásná, že jí to sluší, že má vkus, že je chytrá, že je šikovná, že je tak úžasně povedenej můj (její) vlastnoručně upletenej náramek, že je na mně (ni) pyšná...
v rodině a k nejbližším mám zkrátka poněkud jiný vztah, než k cizím lidem. Ten vztah je mnohem intenzivnější a opravdovější. Dovolím si víc na obě strany, a tahle intenzivita vztahu je naštěstí oboustranná. Je mi jedno, jestli je cizí dítě takové nebo makové, ale není mi to jedno u vlastního. A komunikace tomu odpovídá.
 Souhlasím  
  • 

Re: A Vám někdo říká telátko? 

(26.5.2008 15:38:53)
Cítím to přesně tak. Včera můj 10 letý synátor ponechal přes noc venku za barákem(neoploceno,volně přístupno)takové ty jezdící boty (bratru 1100,-, levnější provedení). Uháněl mě o ně cca 2 měsíce...navzdory odporu manžela jsem podlehla, zakoupila a vyslechla následný manželův komentář.A nyní jsem zřejmě synovi měla říci (podle některých komentářů):" Stala se chyba, že boty zůstaly venku,bude jich škoda! Ale mám tě přesto moc ráda a věřím, že příště už to bude lepší..." No tak takhle jsem to přátelé opravdu neřekla, ba i horší výraz než telátko zazněl. Přesto si nemyslím, že bych dušičku synovu zase až tak poznamenala....
 Světlana 
  • 

Přečtěte si 

(25.5.2008 5:54:54)
Vřele doporučuji knihu "Respektovat a být respektován",kde se mimo jiné rozebírá i vliv výroků typu "telátko"na dítě.Velmi zajímavé čtení!Přeji všem pěknou neděli.
 Lusika 
  • 

Re: Přečtěte si 

(25.5.2008 15:29:22)
Ahoj, mám doma, moc dobrá kniha. Prý dělají i semináře. Je to ovšem čtení na dlouho, hodně přemýšlení:-). Lusika
 Denča7 


Re: Přečtěte si 

(26.5.2008 10:11:03)
Díky za hezký a pravdivý článek.
Zítra mámposlaední část kurzu u manželů Kopřivových Respektovat a být respektován. Knížku můžu jen a jen doporučit. Jako celý kurz.
Můžu říct, že se mi již pár věcí osvědčilo, syn si na ně zvyká, napříkald, když zobí, nebo vyžaduje nějakou prkotinu...dám mu na výběr. Nebo se ho zeptám, co navrhuje on a když si vybere to nebo ono, je to jeho volba, takže na mě hvíli kouká, ale nebrečí, přestane se vztekat a také jsme se domluvili, že křičení je hloupá zbytečnost. Říká mi to sám, když vidí, že nemám daleko k výbuchu křiku...a zabírá to spolehlivě, když vám vlastní dítě řekne, že se chováte hloupě...
Je to někdy těžké, běh na dlouhou trať, ale je to ten největší dar do života.:-)
 Ajtakrajta 
  • 

Následky 

(26.5.2008 9:42:33)
Zatím se tu zmínily jen následky ve formě mindráků a nízkého sebevědomí. Ale to není jediná věc.
Co samotný vztah dítěte s rodiči? Já mám třeba právě skrze tyto "dobře myšlené" poznámky na dětství hlavně špatné vzpomínky. Byla jsem naprosto bezproblémová, ale pro tele, bordeláře, nemehlo nešla máti daleko. A mne to vždycky strašně ranilo, podobnou větu jsem pokaždé v ústraní obrečela a celkově jsem dětství strávila v pocitu, že mne doma nemají rádi a můj vztah k mámě byl dost chladný. Změnilo se to až když jsem se odstěhovala hodně daleko, začala žít svůj vlastní život a z vychovávaného dítěte jsem se stala partnerem. Dnes je máma moje nejlepší kamarádka a co bylo, to mám v sobě zpracováno, protože vím, že ona mne takto srážela v nejlepším úmyslu, z lásky. Bohužel nevěděla, že by to taky mohlo být jinak.
Následky tedy nemám. A dnes s mámou vycházím skvěle (což nemůže říct každý kdo něčím podobným prošel, i tady čtu o špatných vztazích i v dospělosti). Ale k sakru, těch dvanáct let, kdy jsem se cítila jako nejhorší vyvrhel, nemilovaná, neoceněná, kdy jsem brečela na půdě po té, co na mně byla uplatněna "výchovná uzemňující poznámka" a co jsem záviděla svým kamarádkám, jaký to mají doma, že ačkoli mají známky o dva stupně horší než já a neperlí v mimoškolních činnostech, nejsou nazývány jmény hospodářských zvířat, právě naopak, že se k nim rodiče chovají moc hezky, celá atmosféra v rodině je uvolněná a příjemná (jak ráda jsem k nim chodila! a měla pocit, že i ona cizí maminka mne má radši než ta moje vlastní)... tak tohohle dětství bych fakt byla ráda ušetřena.
 Winky 
  • 

Re: Následky 

(26.5.2008 10:22:31)
Ajtakrajto, souhlas...... mamka taky takhle říkala spoustu věcí kvůli kterým jsem brečela... a dodnes za ní nemůžu přijít s nějakým "problémem" protože její způsob "řešení" je v tom, že mi sdělí že ona to měla ještě mnohokrát horší :-) (např. s dcerou - já jsem byla 100x horší,uřvaná, neposlušná, nešikovná atd atd, nebyly jednorázové pleny a jiná příkoří která se mámě děla)......nevím jestli jsem tak NESCHOPNÁ ale mě to fakt nepomáhá :-D
 gajdoška 


Re: Následky 

(26.5.2008 12:56:49)
Přečetla jsem si jen pár náhodně vybraných příspěvků a jsem z toho v šoku.Neumím si totiž představit,že bych kritizovala vzhled své dcery.Ani kdyby byla skutečně ošklivá.Vždyť pro každou mámu je to její dítě to nejkrásnější na světě (alespoň jsem si to do teď myslela) a pro každého z nás je naše máma ta nejkrásnější na světě,i když je třeba při těle,má vrásky a šedivé vlasy.Na své nejbližší se přeci nedíváme očima,ale srdcem a máme je rádi takové,jací jsou.
 Lusika 
  • 

Re: Následky 

(26.5.2008 13:23:07)
Ahoj,

u nás to bylo podobné. Taky si s mámou začínám rozumnět až jsem sama matkou. Možná se taky méně soustředíme na to mezi námi.

Naši se teď taky hodně snaží být demokratičtější a prostě nás jen přijímat a nezasahovat nám do života. Taky třeba dospívají:-).

Lusika
 Luba 
  • 

pochvaly 

(28.5.2008 9:43:25)
Je mi 42 let a zpětně viděno, mě moje matka nikdy za nic nepochválila. A to jsem se dobře učila (učíš se pro sebe), uklízela (nemusíš to dělat), chodila nakupovat (nakoupila bych si i sama). Jen jednou mi řekla, že mě obdivuje (bylo mi 35), když jsem dávala do pořádku osobní věci své tragicky zemřelé sestry. Já svoji dceru chválím. Pořád. Od mala. Za maličkosti. Nezdary - občas jsem zanadávala, ale většinou jsme se vždycky domluvily a situaci vyhodnotily s tím, že kdykoliv, s čímkoliv může za mnou (i za manželem) přijít a řešení se vždycky najde. Se svoji matkou mám chladný vztah.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.