28.5.2008 9:43:25 Luba
pochvaly
Je mi 42 let a zpětně viděno, mě moje matka nikdy za nic nepochválila. A to jsem se dobře učila (učíš se pro sebe), uklízela (nemusíš to dělat), chodila nakupovat (nakoupila bych si i sama). Jen jednou mi řekla, že mě obdivuje (bylo mi 35), když jsem dávala do pořádku osobní věci své tragicky zemřelé sestry. Já svoji dceru chválím. Pořád. Od mala. Za maličkosti. Nezdary - občas jsem zanadávala, ale většinou jsme se vždycky domluvily a situaci vyhodnotily s tím, že kdykoliv, s čímkoliv může za mnou (i za manželem) přijít a řešení se vždycky najde. Se svoji matkou mám chladný vztah.
Odpovědět