26.5.2008 11:08:03 Ajtakrajta
Re: Věty z dětství
Libiku,
svět možná nepočítá s "debilama", ale taky nepočítá s neprůbojnýma, nepočítá s "hodnýma", nepočítá se spravedlivýma... (upřímně, nepočítá s většinou z nás)
Od toho je snad rodina, aby s nima počítala, ne?
Někde se mi v tom Tvém příspěvku ztratilo, s čím nebo s kým jsi počítala Ty sama (od těch jeho patnácti) a jak sám se sebou počítal synátor...
Jasně, že kolem sebe všichni zažíváme tlaky.
Ono tady ostatně vůbec nešlo o to být "hodná maminka"... to o co v tomhle tématu asi jde, jsou spíš základy bazální slušnosti, protože kolegyni v kanclu a vlastně žádnému cizímu člověku jakéhokoli stáří si "ty jedno tele pitomý" nedovolíme říct... a co nám dává právo toto učinit u vlastního dítěte?
Ten problém, který jsi naznačila, je o dost širší a s přesahem někam ještě úplně jinam, protože výchova, nebo rodinný život, to přece není o tom, jestli někomu říkám tele nebo ne... tam je přece takovejch věcí a faktorů a období...
Přece se kvůli tomu, že život je pes a světu na nás beztak nezáleží, na všechno nevyprdnem :o) Já to odhodlání chápu, i když je to třeba jen flusání do rybníka všeobecného cynismu a kultu výkonnosti. Naše nejlepší snahy mohou vyjít (a jak často vycházejí!) vniveč, z dětí při naší nejlepší péči vyroste všelicos
Ale to pro mne není argument pro hození flinty do žita... stejně jediný co můžu dělat, je pokusit se dát to nejlepší ze sebe (a ono se to v tom potomkovi nějak všechno zamíchá s vnitřními předpoklady a vlivem okolí a něco originálního z toho vyleze)... a o to asi v tom "šťastném odhodlání bejt hodnejma maminkama" jde, ne?
Odpovědět