Re: Věty z dětství
Je hezké, že si všechny dáváme předsevzetí, jak budeme k dítěti pozitivní, ale může to fungovat?
Od malička porovnáváme a tlačíme na to, co se obecně pokládá za úspěch.
Honem chceme, ať už dítě chodí, mluví, vyměšuje kontrolovaně, spí bez uspání, atd.
Přijde škola, jejda, pokud se dítě nejeví jako jedničkář, hned nastupují poradny, nácviky, doučování. Paní učitelka musí být opravdu osvícená, pokud vydrží dítě s průměrnou inteligencí a dovolí mu luxus pocitu, že jeho trojka z diktátu je taky dobrá známka. Pokud se zadaří, jde o to, jestli i maminka je ochotna to tak vzít a nechat dítě žít.
V dospělosti měříme svůj úspěch nikoliv osobním štěstím, vyrovnaností a klidem, ale dobrou karierou. Pokud současník podotkne, že pracuje 16 hodin denně, nikdo si neklepe na čelo, ale akceptuje to jako správnou cestu úspěšňáka.
V takovém světě se mi jeví úsměvné, že jedním dechem se budeme s dětmi mazlit a druhým je vést k famozním výkonům, které jsou obecně pokládány za to, co je třeba.
Odpovědět