23.5.2008 12:32:32 Finis + 2011+2014
Re: Je to tak
K tomu "jsem blbec, jsem hrozný/á", jsem blbý/á - donedávna jsem to taky používala, prakticky automaticky, když se mi něco nepovedlo. Ale vlivem jedné chytré knížky jsem si toho sama u sebe všimla a odbourala jsem to - ono je to velice časté, sebekritika je takový náš folklor tady v tomto koutě světa asi. Uvědomila jsem si, že to často říkají taky mé kamarádky a spolužačky - kdykoliv se něco, byť jen maličkost, nepovedlo, hned následovaly výkřiky - "jsem hrozná/úplně blbá/nemožná/debil/blbec"...
... ale čím častěji si to člověk opakuje sám nebo to slyší na svou adresu, tím víc se mu to vrývá do mozku a podrývá to jeho sebedůvěru - je hloupost, aby věřil, že za něco stojí, že něco dokáže, že "umí/dovede", vždyť je přece "hroznej/úplně blbej/nemožnej/debil/blbec"...
Tuhle jsem četla v další chytré knížce, že zásadní úkol rodičů je probudit v dítěti pevný pocit, že "umí/dovede" - tj. přednostně vyzdvihovat to, co se povedlo a povzbuzovat k dalším aktivitám, jen ať se nebojí a zkusí to apod., a ne mu dopředu říkat "na to jsi malý", "to nezvládneš", "to se nikdy nenaučíš", "dej to sem, udělám to radši já, ty jsi úplně levej"
Odpovědět