Re: Když si vzpomenu,

Nápodobně. Ve škole jsem bez nutnosti nějakého většího přičinění patřila vždy k nejlepším, jsem sportovní typ (vzhledem k somatotypu by ze mě byla asi dobrá kulturistka ) Nicméně od svého otce jsme nikdy neslyšela nic lepšího, než že jsem tlustá, prdelatá, takovou žádný kluk chtít nebude. Mě o vlastní postavě nenapadlo přemýšlet do té doby, než jsem tátovy keci měla 10x za den na talíři. Teď se divím, že jsem neskončila s anorexií. Nicméně na mém sebevědomí se to podepsalo hodně-kdykoliv se mi líbil nějaký kluk, myšlenku na jakoukoliv balící akci" jsem vždy zavrhla, protože jsem" přeci stejně tlustá a tak se mu nemůžu líbit." Trvalo mi dost dlouho, než jsem se naučila mít sama sebe ráda takovou jaká jsem. A musela jsem k tomu dospět až po té, co jsem se psychicky sesypala, když se sešlo několik stresových momentů dohromady.

Takže svým budoucím dětem sice nebudu mazat med okolo pusy, ale budu je učit, aby si vážili sami sebe. Aby věděli, že nikdo není a nebude dokonalý a budeme je mít rádi takové, jací jsou.