Uděláš si něco!
Tak to znám. Taky jsem byla podle rodičů nešika. Nelez tam, spadneš, uděláš si něco, pozor.,.. To od nich slýchávám dá se říct do teď a to je mi 27 a mám 2 letého syna.
Mimochodem, když tyto věty začali používat při činnostech s ním, rychle jsem zakročila. Já totiž ani taková nešika nebyla. Na střední škole, kde byla TV dokonce maturitním předmětem jsem např. v gymnastice patřila mezi ty nejlepší. Pokud jsem nemusela cvičit na nářadí, tam jsem šla vždy s myšlenkou, že se určitě "přizabiju". Dodnes se bojím přeskočit i potůček v lese a vždy se divím, že jsem do něj nespadla, taky, že nespadnu s kola, přejdu po kládě apod. Pokud něco takového dělám, vždy počítám s tím, že to asi špatně skončí.Všechny tyto "nebezpečné" činnosti děláme s rodinkou moc rádi, ale věřte mi, že se u nich z celé rodiny nejvíc bojím (tajně)
. Takže kořeny těchto vět bývají opravdu hluboké...
Odpovědět