26.5.2008 9:42:33 Ajtakrajta
Následky
Zatím se tu zmínily jen následky ve formě mindráků a nízkého sebevědomí. Ale to není jediná věc.
Co samotný vztah dítěte s rodiči? Já mám třeba právě skrze tyto "dobře myšlené" poznámky na dětství hlavně špatné vzpomínky. Byla jsem naprosto bezproblémová, ale pro tele, bordeláře, nemehlo nešla máti daleko. A mne to vždycky strašně ranilo, podobnou větu jsem pokaždé v ústraní obrečela a celkově jsem dětství strávila v pocitu, že mne doma nemají rádi a můj vztah k mámě byl dost chladný. Změnilo se to až když jsem se odstěhovala hodně daleko, začala žít svůj vlastní život a z vychovávaného dítěte jsem se stala partnerem. Dnes je máma moje nejlepší kamarádka a co bylo, to mám v sobě zpracováno, protože vím, že ona mne takto srážela v nejlepším úmyslu, z lásky. Bohužel nevěděla, že by to taky mohlo být jinak.
Následky tedy nemám. A dnes s mámou vycházím skvěle (což nemůže říct každý kdo něčím podobným prošel, i tady čtu o špatných vztazích i v dospělosti). Ale k sakru, těch dvanáct let, kdy jsem se cítila jako nejhorší vyvrhel, nemilovaná, neoceněná, kdy jsem brečela na půdě po té, co na mně byla uplatněna "výchovná uzemňující poznámka" a co jsem záviděla svým kamarádkám, jaký to mají doma, že ačkoli mají známky o dva stupně horší než já a neperlí v mimoškolních činnostech, nejsou nazývány jmény hospodářských zvířat, právě naopak, že se k nim rodiče chovají moc hezky, celá atmosféra v rodině je uvolněná a příjemná (jak ráda jsem k nim chodila! a měla pocit, že i ona cizí maminka mne má radši než ta moje vlastní)... tak tohohle dětství bych fakt byla ráda ušetřena.
Odpovědět