17.6.2009 11:17:21 gajka111
Re: Nijak, takoví jsme!!
Myslím, ženení potřeba být za každou cenu "dokonalý/dokonalá" tj. stoicky klidný bez známek rozčilení či hněvu (takový přeci nikdo v reálu není). Také mi občas ujedou nervy, třeba zakřičím nebo ho velmi rázně popadnu z "místa činu" a vzteky bez sebe odnesu pryč, pak si říkám, že jsem měla udržet nervy, ale v tu chvíli to nejde. Často to i komentuji, že mně to opravdu rozčílilo a pak si obvykle po chvíli o tom promluvíme, já mu řeknu, co mne naštvalo, proč a že mi to mrzí, že nechci abych se na něj zlobila a když uznám za vhodné tak se i omluvím, moje "výbuchy" jsou zase tak tj. 1-2x do měsíce.
Ale jinak moje zkušenost je taková, že když cítím, že se mi moje "úlety" byť jen malé (např. nechápu sama sebe proč mne rozčílí, že si utře pastu do čistého trika, vždyť se to dá snadno vyměnit, jedno už si přeci před 5 minutami měnil, když se polil mlékem :)) ale když se mi to hromadí, že jsem vlastně spíše trvale předrážděná na jeho chování, tak ho začnu více hladit, mazlit se a tak (je mu 5 let a nikdy mazlící typ nebyl), ale začnu ho i cíleně více chválit (např. po 5 minutách co si hraje s autama říkám..jeee ty si perfektně hraješ, takový nápad s kolonou u pumpy, no to by mi nenapadlo) a opravdu to až třeba v průbhěu jedné hodiny přeháním a kupodivu to často zabere...buď jeho to naladí na jinou vlnu a nebo i mně, ale celkově se podaří pak nastolit jinou atmosféru.
Odpovědět