16.6.2009 9:33:37 Bumbi&05,08,10
znám, řeším
řeším to se čtyřleťákem jednak tak, že předem dohodneme podmínky a ty se pak dodržují. Když slíbím, že dostane na zadek, tak opravdu dostane, pokud překročí pravidla. Čas od času synek vyzkouší, jestli to ještě pořád funguje a platí. Máme pravidlo, velmi dobře fungující - po roce praktikování - že když má synek něco udělat, nebo něco přestat dělat, upozorním ho a začnu počítat do tří. Pak následuje "nazadek" nebo odchod do kouta. V 9 případech z 10 syn do 3 udělá, co je potřeba (nebo přestane dělat, co je nežádoucí).
To počítání se mi fakt osvědčilo - dává to dost času nám oběma, mě, abych se vydýchala, a neplácala ho v afektu. On má dost času na to, aby z dané situace "důstojně" vycouval.
Jinak trvám na pravidlech, pokud by došlo k situaci, jak jsi popisovala v článku, nabídla bych synovi, aby šel od stolu a šel si lehnout, protože "kdo spí, jakoby jedl" :-D, a upozornila bych ho, že když nejí normální jídlo, nebudou žádné dobrůtky, ať s tím počítá. Většinou to funguje, když ne, buď ho pošlu do pokojíčku (často se slovy, ať utíká, protože se hodně moc zlobím, a jestli to bude ještě chvíli zkoušet, neudržím se a vyletím, a mohlo by to zkončit nazadkem, což by nás oba mohlo mrzet - tohle vysvětlení chápe a raději se na chvíli zdekuje. Já uklidím spoušť, dám si kafe, nebo se něčeho napiju, chvíli si sednu a za další chvilku, když přijde kluk, si o tom už v klidu promluvíme :-D).
Musela jsem se to taky naučit, nejsem trpělivá, nejsem důsledná. Takže popsaný mechanismus je hlavně pro mě a abych byla pro syna čitelná a naše pravidla jasná. Aby se nestávalo, že dostane na zadek za nesmysl jenom proto, že ve mě to už bublá od rána, ale držím se a pak přijde poslední kapka a já bouchnu a dítko je pak zmatené.
Odpovědět