16.6.2009 21:45:22 Míša, Filípek 2 roky
Nervy někdy ujedou
Řeknu ti jedno - fakt se mi ulevilo, že v tom nejsem sama! Mám téměř dvouletého synka a zlobí tedy úplně hrozně. Všechno vezme, rozbije, zničí, vyleje, rozsype, prostě hrůza. Nemůže být 5 minut bez dozoru, protože by byl schopen vyhodit dům do vzduchu. A co dělá u oběda?! No tak to ani nejde popsat, to se musí vidět! Nejlepší zábava je například lovit v omáčce kousky masa a zkoušet, kam nejdál je dohodí. Dnes bylo rizoto - rýži máme až v posteli a to rozhodně nepřeháním. Jsou dny, kdy už je toho na mně opravdu ale opravdu moc a to pak tedy vidím rudě. Nějaký pohlavek, nebo plácnutí přes zadek, to u mně moc nehledejte, ale křik, ba přímo řev! To pak křičím jak smyslů zbavená a nemůžu se uklidnit, nějaké hrubší zacházení také není vyjímkou. Ale pak se cítím ještě hůř, je mi to strašně líto, když vidím, jak synek vyděšeně kouká nebo pláče. Pak bych nafackovala sama sobě, mám výčitky, že jsem špatná matka, že u maminky má být pohlazení a ne křik a hrubiánské chování. Několikrát jsem si i pobrečela, hlavně večer, když už malý spinká a je tááák nevinný...
Odpovědět