pro autorku
ahoj,
mám 4 letého raracha, který mě vytáčí bohužel velmi často. Jak někdo v diskusi psal, kvůli maličkostem. Jenže 100x nic udolalo vola, jak se říká. Nejčastěji se zasekává kvůli oblékání. Taky někdy nevím, jak na něj a ani jak na sebe, opravdu jsem na něj někdy zlá. Jenže po 4 letech nevyspání a hulajdění (dítko bylo nespavec a uřvanec, teď je to se spaním už lepší, ale hlučný je stále), už opravdu nevím, kde brát trpělivost.
Když jsem četla název tvého článku, jako bych slyšela sebe.
Nechci se tu moc rozepisovat, aby se do mě některé supermatky nezačaly navážet, ale jestli chceš, písni mi na mailíka a můžeme si vyměňovat zážitky. Mě moc pomohlo, když jsem se asi před rokem seznámila s dívčinou, která má o půlku roku staršího chalpečka, stejného raracha jako je ten můj. Je to "úleva" vidět, že nejen moje dítě řev a zlobí (snad to někdo nepochopí špatně.
Dlouhodobě řešíme chování k mladšímu sourozenci (17 měsíců), chystáme se kvůli tomu i k psychologovi.
Iva a dva loupežníci
Odpovědět