Mě se osvědčilo,
třeba právě u jídla - řekla jsem, že asi nemá hlad a tak jídlo schovám. Jídlo jsem dala do mikrovlnky, dítě ze stoličky a poslala ho si hrát. Pak jsem to zkusila třeba za hodinu, nebo i dýl (pravda - když pak syn jídlo odmítal v období vzdoru, bylo kolikrát kapku oschlé - protože to trvalo déle, než si dal říct :) ), většinou to snědl. Sice zkoušel dyndat sladkosti, ale měli jsme pravidlo, že ty jsou až po jídle, nikdy ne před. Takže i snědl hlavní jídlo, aby mohl mlsat.
Jinak my doma musíme mít přesné pravidla a důsledky za porušení pravidel, protože můj starší syn na křik nikdy nereagoval. Prostě vypnul poslouchání a jen koukal mimo, tak proč si ničit hlasivky :) Jinak co uměl číst, pravidla jsem sepsala a pověsila nad skříň, aby nedocházelo k situacím typu - já nevím co mám teď dělat (můj chlapeček má úžasnou schopnost mluvit a mluvit....)
Co se týká jídla, tak jsem nesnášela, když se v tom rýpal (vařím jen to co jí a nikdy jsem ho nenutila jíst, co nemá opravdu rád), nebo říkal fuj. Za to měl, když chodil do školy, odchod od stolu a do dalšího následujícího jídla (jakéhokoliv z pěti denních), jsem mu prostě nedala nic! Občas jsme se s manželem pak nasmáli, když nám líčil, že asi teda umře hlady. Vždycky jsem mu říkala, že hlady by umřel až po pár týdnech :) Museli jsme to tak dělat, protože to jeho stravování, to byl od mala tedy zážitek. Ale při těchto pravidlech to šlo tak nějak udržovat ve snesitelných mezích, jinak by se cpal místo jídla sladkostma a k pití nejraději colu :)
Odpovědět