Re: Nijak, takoví jsme!!
Jedno takové období máme za sebou a můžu říct, že jsem velmi slušně od své dcerky vyškolená (a školení stále probíhá
)
Trpěla jsem stejnými pocity viny jako autorka článku. Nikdy jsem nechtěla být na dítě hrubá, ale stalo se. Nikdy jsem nechtěla křičet, stalo se. Ono se nikde nemá používat slovíčko NIKDY
)
co se týká jídla to dělám obdobně jako autorka předchozího článku: když vidím, že holky blbnou s jídlem, tak to znamená, že už nemají hlad. Jednou nebo dvakrát se zeptám, jeslti budou jíst a pokud neodpovídají nebo pokračují v blbostech, nekompromisně jim talíř seberu. A stalo se, že Elis šla spát několikrát bez oběda, protože "jí nechutnalo" a schválně do jídla rýpala. Hlad je nejlepší kuchař
)
A jinak, nemyslím si, že je správné být před dětmi klidná za každou cenu. Ony totiž moc dobře vědí, že nás vytáčejí a hledají tu hranici. Takže čím dřív bouchneme, tím lépe pro nás, protože ta hranice je nastavená nízko. Děti potřebují vědět, že se zlobíme a jak se zlobíme, jinak nedají pokoj
))
Takže, maminky, hlavu vzhůru a stůjte si za svým!
Odpovědět