16.10.2008 9:52:55 Helena (4 a 1 rok)
Není to tak jednoduché
Řekla bych, že otázka školství a vzdělávání je mnohem složitější, než se zdá. Určitě souhlasím s autorem v tom, že ve škole (zvlášť na prvním stupni) by měly děti mít radost z učení a mělo by je to motivovat k dalšímu vzdělávání. Horší už je to s tím, jak toho dosáhnout. Určitě se udělal krok dopředu co se týče prostředí ve třídách a také je spousta škol s alternativními přístupy k výuce. Spousta dalších věcí je třeba určitě ještě změnit. Přesto však nevěřím, že všechno bylo na tom "starém" školství špatné a určitě ne vše jde přizpůsobit tak, aby to děti "nepoškozovalo". Například zmiňovaný systém hodnocení. Určitě není dobré pro motivaci dítěte když dostane špatnou známku, přestože se hodně snažilo. Ale jak motivující by to bylo naopak, kdyby dítě, které má dobré výsledky dostalo jedničku za ten samý výsledek, jako dítě, které sice takový výkon nepodalo, ale snažilo se. Řekla bych, že to taky není dobrá škola pro život. Zaměstnavatel taky přijme pracovníka, který má dobré výsledky a ne toho, který se více snaží. Podle mě je chyba i v tom, že výchovy (výtvarná, tělesná),kde dítě, které není nadané na matematiku či gramatiku může podat dobrý výkon, jsou brány jako (jak označil autor) okrajové. Řešení vidím spíš v tom, aby se dítě bylo schopno vyrovnat s tím, že nedokáže tak dobře počítat jako "jedničkář" a bylo schopno přijmout za to odpovídající hodnocení (i když v podobě horší známky) a zároveň by mělo být hrdé na to, že dokáže mnohem lépe zpívat, malovat nebo podat sportovní výkon než zmíněný "jedničkář". Každopádně myslím, že jakýkoli systém hodnocení je vždycky k někomu nespravedlivý. A taky nelze všechny chyby přičítat pouze škole a vzdělávání. Osobnost dítěte se začíná formovat mnohem dříve, než vůbec poprvé do školy nastoupí. Pokud má dítě dobrý základ a vedení v rodině, bude určitě schopno se zdravě vyrovnat i s "nespravedlnostmi", které ho čekají ve škole a v celém dalším životě. Vždyť kdo ubližuje dítěti víc - učitel, který mu dá špatnou známku, nebo rodič, který mu za ni udělí trest. Zkusme také my rodiče "ocenit" i tu trojku nebo čtyřku. Vždyť my jsme viděli na vlastní oči, jak moc se dítě doma učilo a připravovalo a jak moc se snažilo. A pochvala od rodičů je určitě velkou motivací.
Odpovědět