Číselná osa a pití
Lído, za pančelkou jsem nebyla, to bych nedělala nic jiného. Zhruba před týdnem jsme neuměli dceři poradit se slabikama. Učitelčin výklad (dcerou prezentovaný) se nějak míjel s tím, co za slabiku považuju já, v učebnici jsme nic nenašli. Kdybych chodila do práce, tak s ní nemohu promluvit vůbec, páč se ve škole vyskytuje mezi 7,45 a 13,00 hod. Žádost o konzultaci v 16,30, kdy se mohu dostavit do školy, by asi 3 za měsíc psychicky neunesla.
Matky druháků mi asi potvrdí (nejsem si jistá, asi to dělali už na konci 1. třídy), že používání číselné osy při sčítání a zejména! odčítání přes desítku, je oříšek i pro vysokoškoláka. Bez vzoru bych to dohromady nedala, i když jsem to už párkrát viděla. Taky jsem vzdychla - zlaté množiny, byť jsem předmnožinové dítě.
Lízo, slyšela jsem pančelku líčit, jaké pozdvižení ve třídě vyvolá věta "vezměte si červenu pastelku". Z toho usuzuju, že pití prvňáků (v našem případě druháhů) při hodině by vneslo do třídy rozvrat, který by již svými pedagogickými dovednostmi nezvládla.
Při těchhle drobných každodenních potížích, které mě, jako matce ztěžují život, bývá obvykle ještě jeden problém. Dcera líčí situaci doma jinak, než pak pančelka ve škole. Ne, že by dcera lhala, ale 7-mi leté dítě vnimá prostě ty situace jinak, není to dospělý - a to by právě učitelka měla vědět a počítat s tím. To mi u té naší opravdu schází.
Odpovědět