Re: Až přílišná volnost
Tohle nemá kam jít. Já ani nevím, jestli se mám u toho smát nebo brečet.
Když už jsme u toho autobusu, ano, taky jsem byla svědkem, že děcka či puboši nebustili sednou. Vyřešila jsem to jako přihlížející jednoduše: starší paní nebo pána jsem se zeptala, jestli si chce sednou, protože se mi často stane, že je já pouštím,ale oni nechtěl (např. že se jim pak špatně vstává). Když ano, tak toho puboše slušně poprosím, aby uvolnil místo. Ještě mě nikdo nikdy neposlal do.... Maximálně se xichtili.
Možná je to v přístupu, že když hned v každém nevidím hajzla a slušně jedná, většinou se doberu výsledku.
Odpovědět