16.10.2008 11:58:09 Olga
Re: Problém je jinde
Spíš než v osnovách (co se učit a co ne), vidím rezervy spíš v osobnostní zralosti učitelů. Jenomže to je hlubší problém, který souvisí se stavem současné společnosti. Učitelé, stejně jako lékaři, politici, apod. jsou totiž víceméně jejím běžným vzorkem. Rádi bychom je viděli lepší, ale nejsou a ani nebudou.
Víc než na tom, zda se dítě učí to či ono, záleží podle mého na tom, zda si učitel dokáže žáka "všimnout", dá mu šanci, pochopí ho, ocení. Jenomže řada učitelů je vyhořelých, nebo otrávených. Otrávenost pak lze často přičíst na zodpovědnost rodičům, kteří si svoje robátko dost často neumí vychovat, hájí stůj co stůj jeho excesy a tím ničí učitelovu práci. To si jako rodiče přiznáváme poněkud neradi. Místo toho mnohdy učitelům arogantně odporujeme, že naše "mimořádné" (jak taky jinak?) dítko má přece právo na originalitu.
Nicméně vyhořelost a ztráta učitelova zájmu bere dítěti motivaci a chuť do práce. Jako rodiči se mi pátkrát stalo, že některé z mých dětí vyhrálo mimo školu nějakou soutěž, školu tím reprezentovalo a když pak přišla kopie diplomu do školy a já se ptala, co paní učitelka na to, dostalo se mi stručné odpovědi, že nic. Nechci, aby to vyznělo jako neukojená pýcha ambiciózní matky. V tu chvíli mi bylo vždycky líto nejen mého dítěte, ale všech, kteří se kolikrát tolik snaží a nakonec se setkají s naprostým nezájmem. Učitel by měl být přece tím, kdo se zajímá a umí ocenit i to, co je "mimo obor"! Pak by se nestačil divit, kolik talentu mnohdy dřímá v žákovi, kterého pokládá např. za průměrného trojkaře! A to nemluvím o tom, jak by pak takové ocenění před třídou dítě motivovalo!
Přesto musím říct, že školu tak černě, jako ji vidí autor příspěvku, nevidím. S většinou učitelů jsme spokojení a mnozí z nich dělají pro děti mnohem víc, než je jejich povinností. O tom by se dalo napsat opravdu hodně. Naposledy např. učitelka, která dává zdarma a z lásky věci (!) mojí dceři konzultace z cizího jazyka, aby ji připravila ke zkoušce, učitel na ZUŠ, který mému synovi vyměnil několikrát hodinu kvůli sportovnímu utkání, ač ji mohl bez náhrady zrušit, paní učitelka, která se trpělivě několik let věnovala mému synovi s dysgrafií tak, že na druhém stupni neměl s touto vadou žádné problémy, apod. Myslím, že přesto, že se leccos nedaří, je toho pěkného ve škole naštěstí mnohem víc.
Odpovědět