Re: to není sebeobětování
Nesleduju úplně celou diskuzi, mám jiné starosti. Ale tohle mě, Kimmy, zaujalo:
"navratem maminek do pracovniho procesu by stat vydelal, protoze jednak by tyto maminky odvadely snad aspon nejake dane a snad by kratsi prestavkou v pracovnim procesu mohly uspesne svuj prijem zvysovat atd."
Tak v tomhle právě je podle mě naše současná společnost hodně krátkozraká. SOUČASNÁ generace maminek by v takovém případě mohla přinést spoustu užitku společnosti. Ale když se jim zároveň NEPOVEDE při tom všem "návratu do společnosti" vychovat dítě k pracovitosti, poctivosti, laskavosti, soucítění, k umění vyrovnaně a spokojeně žít v harmonických vztazích, bude NÁSLEDNÁ generace dospělých (dnešních malých dětí) MÉNĚ SCHOPNA plnohodnotně žít. Ať proto, že nebudou schopni pracovat, nebo proto, že nebudou ochotni mít děti, nebo proto, že se jim budou rozpadat manželství (na což dojede TŘETÍ generace), nebo třeba proto, že budou častěji končit v rukou psychologů, protože nebudou mít srovnané sebehodnocení a životní hodnoty či jistoty.
Nakolik hodně ovlivní zrovna diskutovaná věc - návrat matky do práce po roce/dvou/třech letech - onu výchovu je věc, kterou tady na té diskuzi bude asi málokdo schopen objektivně a racionálně zhodnotit, protože málokdo z nás je tu odborník. Ale jsou odborníci, kteří potřebu láskyplného prostředí pro dítě do tří let dost zdůrazňují. Patrně pro to budou mít nějaké důvody. Proč zrovna taková hranice ses někde ptala? A proč se dítě rodí zrovna v devátém měsíci a když se narodí o měsíc dva dříve, má bohužel větší pravděpodobnost vzniku různých handicapů? Asi proto, že není zralé, není zralá jeho nervová soustava nebo něco podobného, ne?
Odpovědět