Re: to není sebeobětování
No, Kimmy, jenže já bych to řekla spíš tak, že by mělo být normálnější, aby ženy s dětmi zůstávaly doma do tří let. Taky souhlasím s některými dalšími diskutujícími, že - i mně - přijdou tři první roky života dítěte jako kritické, období, kdy si dítě buduje vztahy, základní jistoty, a i já věřím slovům odborníků přes výchovu (neznám zpaměti citáty ani autory, nemohu důkladně argumentovat), že první tři roky by dítě mělo být s mámou. Ne pořád, ale většinou. (Nebo s tátou.) Tu volbu já osobně myslím tak, aby se matka mohla rozhodnout, že takovéto nabídky nevyužije a půjde do práce dřív. Bohužel se nemohu zapojit do argumentace, proč je vhodné být doma se zdravým dítětem delší dobu, nepamatuju si žádná slova tak přesně, abych našla zdroj. Můžu argumentovat jen svým vlastním dítětem, které by zcela jistě bylo znevýhodněné v jeslích oproti tomu, že jsem s ním byla doma (já teda dokonce do čtyř let). Jemu jako dítěti s poruchou autistického spektra by ty sociální kontakty s nejbližšími lidmi (mámou, tátou, babičkami) prostě chyběly, dneska by se možná mnohem hůř zapojoval ve škole (je ve čtvrté třídě normální ZŠ), možná by se svým AS nikdy nepřišel a "Mami, proč jsi smutná?", kdyby si roky nezvykal na to, že máma něco asi teda cítí a nějak se u toho tváří. Pokud Tě napadá "no jo, ale autismus dostane jedno dítě z tisíce (nebo z kolika)", tak to je sice pravda, jenže ani my jsme v batolecím věku syna NETUŠILI, že "něco není v pořádku".
Odpovědět