22.1.2008 13:56:37 MSteflova
Re: to není sebeobětování
Kimmy, ale já to chápu. Chápu tvé důvody.
Já věřím tomu, co píšeš - že je důležitější kvalita vztahu než to, zda trávíš s dítětem 24h nebo 18...ovšem nesouhlasím s tím, že to platí u půlročních kojenců. Jednak tomu dítěti nevysvětlíš, že je máma fajn, super člověk, milující matka - to dítě prostě shání matku a ona tam není. O separační úzkosti se psalo leckde. U starších dětí je to jiné. Leccos se jim dá i vysvětlit. A jsou chápavé, někdy víc, než si myslíme.
Netroufám si zpochybňovat práci psychologů, ať píší o tom, či o tom. Jsou v této oblasti vzdělanější, než já. Ale řekla bych, že názor na to, jak důležité jsou první měsíce života pro upevňování vztahu mezi matkou a dítětem, se shodují.
Jinak o tom sebeobětování - já to beru tak, že jsem předem věděla, že mě dcera bude nějaký čas potřebovat. Doma mě to nebaví. Alespoň se dovzdělávávám a dělám věci, které lze dělat, aniž bych jí musela pravidelně opouštět na delší dobu. Je jedno, jak to kdo nazývá. Proti kariéře matek nic nemám, sama mám ještě mnoho plánů. Ale souhlasím s tím, co tu někdo psal - že pár let strávených s dětmi není zase taková hrůza v porovnání s tím, kolik aktivních pracovních let nás ještě čeká. Znovu zdůrazňuji, že nepíši o případech, kdy je pro určitou profesi návrat do zaměstnání nutný co nejdříve.
Odpovědět