29.1.2008 11:18:04 MSteflova
Re: to není sebeobětování
Kimmy, to se vůbec nevylučuje - samozřejmě jsou lidé, kteří by byli doma 8 i více let, a to nejen ženy. Ale často jsou to lidé, kteří právě ve svém zaměstnání moc velké pravomoci nemají, práce je nebaví, finančně nejsou dobře ohodnocení a jiné důvody. Jsou spíše podřízenými, často bez možnosti nějakého postupu, což je demotivující samo o sobě. Také firmy touto větou:"Možnost postupu" čím dál víc lákají nové uchazeče. Vážit si práce a mít rád svou práci jsou dvě odlišné věci. Někdo má obojí, někdo je vděčný, že má alespoň něco, ale lidí, kteří svou práci upřímně nenávidí, je dost. Mně by také lezlo na bednu plnit každý den regály a nechat na sebe řvát hysterickou šéfovou. Ovšem pro někoho je to výzva, jiný to vzdá a brečí.
To, že je žena 3 roky doma s dítětem neznamená, že nemá ctižádost či touhu něco dokázat. Ani to neznamená, že by automaticky byla doma déle, pokud by to zákon umožňoval. Prostě je doma s dětmi, jelikož to považuje za důležité a po návratu z RD se opět pustí do práce a věnuje se své profesi.
Jistě by bylo hezké, kdyby si lidé byli rovni, ale sama víš, že to tak není. Ale předpokládám, že jsi nikdy nemusela nikde říkat, že pracuješ v supermarketu za kasou(pokud to nebylo brigádně na VŠ). Vzpomínám si, že se mi nejednou stalo, že mě někdo politoval, když jsem mu řekla, že pracuji ve zdravotnictví(dávná minulost). Ovšem prestiž tohoto zaměstnání se moc nezměnila. A tak je to se vším.
Jinak jsem za svůj život vystřídala hodně zaměstnaní, ale nadřízení s autoritou, kterých jsem si vážila, byli celkem 2. Ostatní se většinou dostali k funkci tak nějak všelijak a jejich realizace spočívala právě v tom pocitu moci nad podřízenými.
Odpovědět