Je poznámka přežitek?

Možná si i vy z dětství pamatujete vtip pojednávají o tom, jak rodič na poznámku typu „V hodině vyrušuje, zjednejte nápravu“ odpovídá „Včera si nevyčistil boty, zakročte“. Stejně tak si snad každý vzpomene na kuriózně znějící zápisy v žákovské knížce, jejichž autorem byly především vzedmuté emoce pedagoga. Ve sborovně najdeme jak kantora, který rozdá několik poznámek denně, tak jeho kolegu, který podobnou situaci řeší jinak. Dětská poradenská psycholožka Ivana Halíková se domnívá, že poznámku nelze jednoznačně odsoudit jako pedagogický přežitek, nicméně je tento nástroj třeba užívat s rozmyslem.

Poznámka je především informace

Úkolem poznámky by mělo být rodičům pokud možno stručně a věcně sdělit, co konkrétně žák udělal, jaká pravidla porušil, čím se provinil proti školnímu řádu. „Rodiče by měli být informováni především o závažném porušení kázně, vlastní řešení situace ale zůstává věcí školy,“ říká psycholožka Halíková.

Mnohdy při vyučování působí problémy neklidné děti, které nevydrží sedět v lavici. Běhání po chodbách o přestávce, zvlášť v blízkosti velkých prosklených ploch, může ohrozit bezpečnost žáků, přesto by podle doktorky Halíkové podobné prohřešky neměly být námětem častých poznámek. Takové projevy zlobení bývají reakcí na provozní požadavky školy, jimž dítě není schopno dostát, mnohdy z důvodu své nedospělé nervové soustavy, kvůli specifických poruchám učení či pozornosti. Účinnějším řešením jsou provozní opatření (dozor na rizikových místech, prostory, kde je spontánní pohyb o přestávkách povolen, menší děti pomáhá „zbrzdit“ například i na podlaze nakreslený skákací panák), jako velmi efektivní se ukazují takové koncepční změny, které přinášejí i jiné formy práce než převažující frontální výuku vyžadující mnohahodinové sezení v lavici.

Pokud se poznámky v žákovské knížce neustále opakují a problém přetrvává - dítě stále nenosí domácí úkoly či pomůcky, přichází nepřipravené, odmlouvá, vyvolává konflikty a podobně, je třeba zvolit jinou formu komunikace s rodinou. Žák se navíc poměrně vynalézavě dokáže bránit „poznámkové inflaci“ tím, že zapomíná či ztrácí žákovskou knížku, rodiče na tři dny starý zápis často nereagují, ještě horší možností je bagatelizování poznámky nebo rovnou osoby pedagoga před dítětem.

Podle psycholožky Ivany Halíkové může být pro skalní nepsavce domácích úloh daleko pádnějším trestem než poznámka, musí-li zůstat po vyučování ve třídě a úkol napsat -ovšem přiznejme si otevřeně, že nejeden učitel nemá čas ani chuť tímto způsobem trestat i sám sebe.

Čas na osobní jednání

Když se prohřešky kupí, doporučuje odbornice pozvat rodiče k osobnímu jednání. Jako první krok je lepší neoficiální rozhovor na téma, jak společně problém řešit. Zatímco přímá stížnost a kritika rodiče vhání spíše do obranného postavení, nabídka spolupráce a projevený zájem o pomoc jejich synovi či dceři prostor ke společnému postupu otevírá. Zejména u mladších dětí se jako vhodná metoda osvědčuje zavedení notýsku sloužícího nejen k informování rodičů o problémech, ale své místo by v něm pravidelně měla mít i pochvala a ocenění, byť drobného úspěchu.

Snad každý pedagog se setkal s rodiči, kteří jsou v určitých výchovných situacích bezradní, nejsou schopni vytvořit přiměřená pravidla, případně nedokáží být při jejich uplatňování důslední. Součástí setkání s nimi může být i nabídka odborné pomoci psychologa, ať už školního nebo v pedagogicko-psychologické poradně. „V místech, kde jsou poradny dopravně dostupné, dnes rodiče pomoc odborníka spíše vítají,“ soudí psycholožka Halíková.

A pak existují rodiny, s nimiž se při nejlepší vůli domluvit nelze. Je-li jejich potomek navíc agresivní a surový vůči spolužákům a výchovně těžko zvladatelný, slouží poznámky či oficiální dopisy rodičům koneckonců i jako určité „alibi“ a předstupeň vyšších kázeňských postihů (třídních a ředitelských důtek, snížených známek z chování), případně návrhů na přeřazení do speciálních zařízení pro děti s poruchami chování, při kontaktování odborů péče o dítě či policie.

Stává se, že s problémovým žákem dokáže některý z učitelů navázat kontakt. Může k tomu pomoci neformální prostředí mimoškolní akce a někdy stačí dítě zvyklé na neustálou kritiku opakovaně pochválit. Jedinou (a poměrně křehkou) motivací žáka k dodržování pravidel je zpočátku právě respekt k tomuto učiteli a jeho ocenění. Výhodu mají školy s vlastním psychologem, který se v podobných případech podílí na formování a upevňování žádoucích vzorců chování.

Autorka je redaktorkou Psychologie dnes.