Když muž přijde o roli lovce…

V ordinacích sexuologů můžeme čím dál častěji potkat páry, které se ještě před pár lety prakticky nevyskytovaly. Na první pohled se jim daří báječně. Oba partneři jsou obvykle vysokoškolsky vzdělaní, majetkové poměry rodiny spíš nadprůměrné, často se partneři vzájemně respektují a nejsou si nevěrní. On patří ke generaci „nových otců“, kteří se snaží maximálně věnovat péči o děti, ona je tím, kdo je zvyklý zastávat zodpovědnou vedoucí pozici v zaměstnání i v rodině. Zdá se, že všechno funguje - až na sex. Návštěvu odborníka obvykle iniciují partnerky - stěžují si, že se manžel pod různými záminkami vyhýbá milování.

„Mám před očima jednu takovou čítankovou dvojici,“ líčí sexuoložka Hana Fifková. „Ona je výkonná manažerka, schopná a chytrá ženská. V práci je zaslouženě úspěšná. Její muž je taky vzdělaný, inteligentní člověk, ale trochu submisivnější. Když se jim narodilo dítě, zůstal na rodičovské dovolené, protože žena vydělávala víc peněz.

Jejich problém má kořeny nejspíš v tom, že manželka na sebe postupně nabrala víc funkcí, než by ve vztahu bylo zdrávo - všechno zařizovala a organizovala, byla v podstatě i živitelkou rodiny. Její muž patrně cítil, že mu ve vztahu hodně prostoru ubylo. Možná si to ani plně neuvědomoval a nedokázal by to takhle pojmenovat nebo v sobě prostě nenašel dost síly, aby si nějaký prostor vydobyl zpátky nebo aby se v určité oblasti více prosadil. A ve chvíli, kdy žena po něm ještě chtěla, aby jí poskytoval sex, se prostě zablokoval. Měl pocit, že ho manželka nepotřebuje k ničemu jinému, než aby se s ní občas vyspal.“ Manželův nezájem v ložnici si žena vyložila po svém. Byla naštvaná a ukřivděná. Rozčilovala se, plakala a vyčítala: Co ještě chceš? Máš se mnou přece úžasný život, živím tě, máš svůj klídek. Jsem celkem hezká, pečuju o sebe, dřív jsem se ti líbila, říkal jsi, že tě přitahuju. Tak proč se mnou teď nechceš spát? Tolik po tobě snad nechci!

„V podobných situacích spoustě mužů naskočí představa vyčítající maminky a reagují jako nedospělí kluci, vzdorem a odporem,“ vysvětluje sexuoložka Fifková. To málo, co jim ve vztahu zbylo, na vyžádání „na just“ dávat nebudou…

Rizika emancipace?

Příběh naznačuje zřejmě určitý trend, s nímž se v budoucnu můžeme setkávat častěji. Podle Hany Fifkové za ním lze vidět jak určité obecnější společenské faktory, jakési neočekávané vedlejší produkty ženské emancipace, tak faktory dotýkající se přímo fungování lidské sexuality.

„Feministky to nerady slyší, ale já jsem skutečně přesvědčená, že z hlediska sexuality je muž přirozeně vybaven jako,lovec‘, což v podstatě odpovídá fungování jeho rozmnožovací soustavy. Je to výkonná továrna na spermie, která je připravená šířit je prakticky bez výběru, zatímco ženská rozmnožovací soustava je velice výběrová, protože produkuje jen jedno vajíčko za měsíc.“ Aby mohla lidská sexualita zdravě fungovat, musí se do ní nějakým způsobem promítat biologická odlišnost mužů a žen. Což ovšem zároveň nevylučuje, aby vztah byl založený na vzájemné lásce, respektu a úctě obou partnerů.

Ve chvíli, kdy se mužům zúží prostor „k lovu“, když se vytváří představa, že k tomu vlastně ani nemají dostatek dispozic a nakonec se sami stávají objektem lovu žen, nastává situace, kdy po tisíciletí fungující mužská sexualita selhává.

„Do poradny v Bravíčku dostávám kupu dotazů od mladých děvčat: Líbí se mi jeden kluk, chtěla bych ho sbalit, jak to mám udělat? Vždycky jim odpovídám: Počkej si, sbalit tě musí on, můžeš dávat nějaké signály, abys mu dodala odvahu, ale nemůžeš po něm tvrdě vyjet jako první. Proti základním principům lidské přirozenosti se opravdu nedá bojovat a hromadně měnit pravidla,“ říká sexuoložka Hana Fifková.

Nastává soumrak mužů?

Současné období bývá v souvislosti s vývojem západního myšlení někdy označováno jako soumrak mužů. Nikdo přitom nepochybuje, že podpora, které se v naší kultuře ženám dostává, je naprosto opodstatněná. Je správné, že jim umožňuje rozvíjet schopnosti a dovednosti, k nimž v dřívějších dobách neměly běžně přístup. Nicméně faktem je, že na individuální úrovni zaznamenáváme v „mužském světě“ stále častěji negativní důsledky tohoto vývoje (z hlediska širšího výzkumu je to stále ještě téma poněkud „politicky nekorektní“).

Nejen doktorka Fifková, ale i další sexuologové a partnerští poradci potvrzují, že mnoho mužů si vedle svých schopných žen připadá jako méně potřební. „A když se cítíte méně potřební, máte dvě možnosti - buď šlápnete na plyn a nějakým způsobem to budete chtít změnit, nebo upadnete do pasivity,“ říká odbornice a pokračuje: „U mladých mužů navíc vidím jako určité nebezpečí i snadnou dostupnost virtuálního světa. Mnoho kluků a mužů v něm tráví spoustu času,pařením‘ počítačových her a občas masturbují u internetové pornografie, protože je to pro ně svým způsobem bezpečnější, než vyrazit ven, kde by se mohli stát lovnou zvěří nebo by se museli s nejistým výsledkem zkoušet s někým seznámit. Mezi mladými lidmi ubývá konkrétních, reálných setkání, kde se dají testovat možnosti, jak fungovat ve skupině mužů či žen. Kvůli tomu, že se někteří (zejména submisivnější) kluci vyhýbají častějším příležitostem k osobním setkáním s děvčaty, mohou mít větší problémy v komunikaci. A to je od dalších kontaktů odrazuje, takže radši zůstanou v tom svém bezpečném světě…“

Děvčata a mladé ženy rozhodně nejsou co do užívání elektronických médií nijak pozadu, podle sexuoložky Fifkové jim ale podobné nebezpečí v takové míře nehrozí. „Obecně se dá říct, že dívky jsou komunikačně zdatnější, snáze se sdružují. A navíc dokážou zároveň chatovat na sociálních sítích, mailovat, vyměňovat si SMS s kamarádkou, bavit se s mámou a ještě po očku sledují, co dělá u vedlejšího stolu brácha. Myslím si, že u nich je riziko sociální izolace přece jen menší. Kluci a muži se nechají jednou činností daleko více pohltit, což je ostatně dáno i odlišnostmi ve stavbě mozku. Proto si myslím, že ponoření se do virtuálního světa je může víc omezit a izolovat.“

S určitým „ústupem mužností“ může podle sexuoložky Fifkové souviset také příliš úzkostná výchova rodičů. „Kluci potřebují rodiče, kteří jim dají možnost si něco vyzkoušet, dokázat, uvědomit si svoje síly a schopnosti, přiměřeným způsobem si vyzkoušet, že umějí překonat překážku. Nevím, jestli maminky, které vozí 12leté chlapečky na tenis, jim umožní dospět v sebevědomé muže…“

Jak dostat muže do lože?

Vraťme se zpátky k úvodnímu příběhu. Jak se dá v tomto případě „léčit“ sexuální život partnerů? „Zcela určitě cesta nevede přes nucení muže k sexu, ale přes zásadnější změny ve vzájemném vztahu, pokud o ně mají oba zájem. Pokud mají společný zájem zůstat spolu, vychovávat děti, a když se budou oba snažit, musí to přinést výsledky,“ říká Hana Fifková a doplňuje: „Žena, nejen ta z našeho příběhu, přichází do ordinace s tím, že ona je v pořádku, je zdravá, má chuť na sex a v životě normálně funguje, zatímco partner je nemocný. Takže nějakou medikaci či terapii potřebuje on. Jenže takhle to není. Nejprve je nutné problém předefinovat, přenést ho na jiné pole a patrně i jinam než do sexuologické ordinace.

Pro podobné dvojice je to velká příležitost v klidu si popovídat s poradcem na partnerské vztahy o tom, jestli jim stávající způsob života vyhovuje, jestli jsou v něm oba opravdu spokojení. Každý z partnerů si přinesl do vztahu vlastní zkušenost ze své základní rodiny, kde nějak fungovala maminka, nějak tatínek a to je určitým způsobem formovalo. Měli by se zamyslet a vzájemně mluvit o tom, jak ty rodičovské vzory vnímali, jaký vztah vytvořili spolu a jestli není potřeba v něm něco změnit,“ dodává odbornice.

Odborná spolupráce Hana Fifková, přední česká sexuoložka. Další informace naleznete v časopisu Psychologie Dnes.