Jaká známka je špatná?

Výborné známky také vyjadřují, že je vše v nejlepším pořádku, rodiče, nestarejte se! Kdo z rodičů by nestál o takové dobré zprávy, ovšem zkušenosti potvrzují, že důležitější než samé jedničky je naučit se učit.

Ptáme-li se proto, jaká známka je špatná, nelze odpovědět jednoduše – bez ohledu na to, že v každé škole se používá trochu jiný metr. Možná nezdar oceněný čtyřkou je jen pouhým zakopnutím, přechodným selháním, signálem, že by rodiče neměli nechávat vzdělání jen na škole. Nereagujte tedy nepřiměřeně na nečekanou školní pohromu, může být šikovnou záminkou k rozhovoru o škole a učení. Ne nadarmo se říká, že známky dětí ve škole odrážejí velikost domácí knihovny, stimulující prostředí rodiny, kde se bere škola jako příprava na život, pomáhá dětem dosáhnout úspěchu víc než otcův výprask za každou trojku nebo opakovaná maminčina výčitka: „Přece bys nechtěla, aby maminka byla smutná!?“ Jinak řečeno stálým mírným tlakem dosáhneme víc, než benevolencí kombinovanou s občasným rázným zákrokem.

„Děti potřebují, abyste jim srozumitelně a opakovaně vysvětlovali, co od nich očekáváte,“ zdůrazňuje uznávaný americký pedagog James R. Campbell ve své knize Jak rozvíjet nadání vašich dětí (Portál 2001). To je důležitější než hubování, zákazy televize či dokonce tělesné tresty. Ovšem vaše očekávání musí vycházet z porozumění jedinečné osobnosti dítěte. „Naslouchejte pečlivě, když vám říká, jaké má zájmy a jak chápe určité situace, a použijte toho jako základu pro podporu jeho ambicí. Vštěpujte dítěti, že bez zájmu a úsilí nemůže v životě ničeho dosáhnout.“

Deset dobrých rad

James R. Campbell uvádí několik praktických tipů, jak dětem mohou rodiče s učením pomoci:

Poskytněte dítěti systém. Dítě by mělo mít vypracovány jasné postupy pro učení, psaní domácích úkolů atd. Znamená také vytvoření harmonického prostředí, v němž se dítě nalézá, když se učí a píše domácí úkoly. Je dobré vyjasnit také čas během dne, kdy se úkoly píší.

Problémy diagnostikujme a analyzujme současně. Když dítě přinese domů špatnou známku, nezlobte se na ně nebo alespoň nedávejte najevo zlost. Zkuste se spíš společně zamyslet a zjistit, proč k ní došlo. Tím se dostanete do role pomáhajícího partnera a děti se ubezpečí, že s nimi „táhnou za jeden provaz“.

Dávejte dítěti náležité pokyny a rady. To vyžaduje, aby se rodič zapojil do života dítěte aktivněji. Znamená to nejen zavést systém, případně zpřísnit režim, ale také předávat dítěti více vlastních nápadů a radit mu, co má dělat, aby jeho práce byla úspěšná.

Poskytněte dítěti větší podporu a pomoc. Tím, že budete dítěti pomáhat, snížíte množství stresu, které cítí, když dostane špatnou známku.

Poskytujte dítěti nejen více podpory, ale také lásky a povzbuzení. Spíš než tlak ze strany rodičů, by dítě mělo pociťovat zájem a účast rodiny na jeho školním zápolení. Budete-li dítě sledovat pozorně, určitě najdete důvod k časté pochvale.

Dejte dítěti příležitost vysvětlit, jaké má pocity, když dostane špatnou známku. Má zlost? Cítí to jako nespravedlnost nebo svoje selhání?

Veďte dítě k větší sebekázni. Rodič musí být připraven poradit dítěti, co má dělat, aby bylo při přípravě na test nebo zkoušení disciplinovanější. Třeba se musí naučit zkontrolovat po sobě písemnou práci, než ji odevzdá. Anebo se připravovat do školy pravidelně každý den, ne až před ohlášenou písemkou.

Mějte dítě k tomu, aby na sebe bralo odpovědnost za svoji práci. Nezdary jsou součástí procesu učení. Poskytují příležitost zamyslet se společně, v čem může dítě příště udělat víc. Možná podcenilo přípravu a pomůže, když společně projdete poslední školní práce či látku v učebnici. Možná stačí trochu procvičit určitý druh úlohy a dodat dítěti sebevědomí.

Promluvte si s učitelem. Tento přístup používejte velmi obezřetně. Nesmí být použit jako hrozba vůči dítěti ani učiteli. Ještě nejlepší je sejít se kvůli nácviku početní úlohy apod., schůzky kvůli „špatnému prospěchu“ jsou už předem zatíženy negativními emocemi.