Re: Uz ted se desim

Dášo,
nemám příliš zkušeností ani se známkami, ani se slovním hodnocením. Syn teprve začal chodit do školy, takže nemám ještě tu správnou praxi. Nicméně kdybych si jako rodič měla zvolit, volila bych slovní hodnocení. A to proto, že si myslím, že důležitější než jedničky je, aby dítě k úkolům přistupovalo zodpovědně, neflinkalo se, snažilo se. Což známky neodrážejí - dítě, které má třeba nějaké dys-, se může strhat, a jedničku nedostane, a naopak dítě nadprůměrně inteligentní může teoreticky (v prvních třídách) dostat jedničku i za úkol, který z hlediska vlastních schopností odbylo. Navíc si myslím, že když má učitel sestavit nějaké slovní hodnocení, je nucen daleko víc přemýšlet o samém dítěti, musí ho lépe znát - a to vede pedagoga k mnohem uvědomělejšímu jednání s dětmi. To je aspoň ryze moje soukromá představa.
- Jinak vybrat si taky moc nemůžu, protože bydlíme na vesnici. Jiná škola je možná, ale s dojížděním, a třeba i nesnadným.
M.
PS - ale když synáček přinese jedničku, taky mě to potěší...