| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
 |
(3.1.2005 17:20:50)
Cockney, Tvůj přístup se mi líbí :-)
A když děti učení baví, zmůže to víc než stálý mírný nátlak (brrr) - ale to musí máknout hlavně učitelé - rodiče je můžou jen podporovat.
Jinak si teda myslim, že známky jsou spíš na škodu, ale článek o nich vlastně ani nebyl.
|
| Olina | •
|
(3.1.2005 17:41:06)
Učitelé jsou za vzdělávání dětí placeni a jsou v tom profesionálové, ale svěřit vzdělání svého dítěte pouze péči státní organizace mi od vás všech co na to spoléháte připadá opravdu legrační. Nechápu proč si všechny myslíte, že stát bude zrovna jednu tuto funkci plnit vzorně, když v ostatních pokulhává. Dbát na výchovu svého dítěte je naše p o v i n n o s t . To samé s psychologem. Pro profesionála jsi jen další houska na krámě. Láskyplnou korekci nečekej.
|
| Líza | 
|
(3.1.2005 17:44:41)
Olino, snažím se, až mi v mozkových závitech praští, ale tvůj příspěvek jsem nepochopila. Šlo by to ještě jednou pro méně nadané? :-))
|
|
| Ivule | •
|
(3.1.2005 21:55:27)
Oli, taky jsem to nepochopila. Mohla bys pro nás pomalejší trochu přiblížit??
|
| Klekí | 
|
(4.1.2005 16:48:45)
Já mám syna v osmé třídě.Má buď samé nebo občas dvojku(na vysvědčení).Učila jsem se s ním asi dva měsíce v první třídě,pak mi řekl,že to nechce a od té doby vlastně nevím,co se učí.Když něčemu nerozumí tak přijde,ale to se stane tak jednou za rok.
Úkoly jsem dřív musela podepisovat,sem tam jsem mu nechala nějaký přepsat,ale ne moc často.Od určité třídy to nevyžadovali a problém nebyl a není.
A to už díky stěhování chodí do třetí školy.
Rozhodně to není žádný šprt,má spoustu zájmů.Učí se tak hodinu denně.Tedy pokud nemá nějaký referát,který zabere více času.
Je fakt,že o našem školství nemám vůbec dobré mínění.
Ale myslím,že není třeba z toho dělat vědu.Pokud jsou trochu normální rodiče vždycky se nějak s dítětem i učitelem domluví.
|
|
|
| Dáša | •
|
(5.1.2005 10:01:45)
Olino, plně s tebou souhlasím a ten kdo se "nemůže" věnovat svým dětem, dle mého názoru si je nemá pořizovat. Škola má mít fci podpůrnou a pomocnou a v žádném případě by neměla dohanět to co se doma nestíhá. Jsem z malýho města a nemůžu si proto vybrat školu, bohužel. Velice bych uvítala školu, kde je alespoň na prvním stupni hodnocen žák ústně, a není stresován známkováním, které nikdy nemůže být objektivním hodnocením. Dle mého je nejdůležitější kladný přístup školy a učit děti vyjadřovat vlastní názory, kreativitě atd. I na své malé holčičce (2001) jsem si vypozorovala, že staré známé "vychovává příklad", funguje nejlépe a to samé je děti nestresovat, snažit se jim porozumět a věnovat jim dost času.
tak už dost.
jooooo, paní učitelky, dávejte úkolů dětem co nejméně, a hlavně dobrovolné a taky nemusíte kontrolovat vždycky všechny. Spíše se přikláním k úkolům po dohodě s rodiči a to u každého jednotlivce. Vždyt si rodiče můžou s dětmi dělat úkoly jen tak pro radost a kontrola není vždycky nutná, tak by měli děti pocit, že je dělají pro sebe a ne pro paní učitelku a to je přece důležité, né-li nejdůležitější.
těším se na vaše připomínky.
ahoj
|
| Líza |
|
(5.1.2005 10:10:36)
Dášo,
na Olinu reagovat nejsem schopna, protože mi není tak zcela jasné, co chtěla říci :-))
Nicméně na tebe nereagovat nemůžu:
"Škola má mít fci podpůrnou a pomocnou a v žádném případě by neměla dohanět to co se doma nestíhá" - no, pokud jde o výchovu, tak ano, pokud jde vzdělání, tak to si snad děláš legraci? Jako že škola bude podporovat a pomáhat mi v tom, abych své dítě naučila větný rozbor a chemickou tabulku prvků? Zvláštní přístup, pokud tedy nechceš provozovat domácí školu - to je ale snad něco jiného.
"ten kdo se "nemůže" věnovat svým dětem, dle mého názoru si je nemá pořizovat" - teď nevím, jestli to není reakce na mě a na to, že trávit hodiny denně učením s dětmi, nemůžu ani nechci. Jsi ještě na MD nebo chodíš do práce (popř. jsi v domácnosti)? Na jak velký úvazek pracuješ? Kolik času ti zabere cesta do práce? Máš takové zaměstnání, kde zavřeš dveře a je hotovo, nebo se musíš ve volném čase vzdělávat? Kolik máš dětí? Co považuješ za kvalitně strávený společný čas - drcení učebnice nebo rozhovor o tom, co dítě zrovna prožívá?
|
| Líza |
|
(5.1.2005 11:38:23)
Jéje, Pettino, to mi něco připomíná. Škola byla jediná důelžitá věc. Pokud jsem se právě strašně trápila kvůli vztahům s dětmi, neprůbojnosti (ano, já to tak taky měla), klukům nebo čemukoli jinému, nebylo to podstatné. Hlavně že byly ty jedničky. A ony byly...jen občas, když byla dvojka, setkala jsem se se zdviženým obočím a poznámkou "ale příště se to naučíš líp, viď"...nicméně ani při tomhle přístupu se mnou naši nad těma knížkama neseděli...
|
| MirkaEyrová | 
|
(5.1.2005 14:12:33)
Pettino,
to jsem přece jen měla o něco světlejší dětství. Když jsem něčemu nerozměla, tak si se mnou mamka sedla a vysvětlovala nebo pomáhala - a to i ve vyšších ročnících. Vyžadovala se poctivá příprava, a že budu nosit dobré známky se rozumělo jaksi samo sebou. Ale když jsem výjimečně přinesla domů i čtyřku či dokonce pětku (fyzika, ruština a podobné exempláře), tak se svět díkybohu nezhroutil a jelo se dál...
M.
|
|
|
|
|
| Dáša | •
|
(5.1.2005 13:58:05)
Jo, jo myslela jsem výchovu, s tím ostatním by se nemělo tak přehánět, a hodně záleží na dítěti (jak se učí) a jaká je učitelka. S tím časem je to těžký, to je jasný.
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(5.1.2005 23:26:38)
Dášo,
tak na výchovu si čas určitě udělám:o). Se synem si doma ve volném čase spíš povídáme, než abych seděla u jeho úkolů. Pokud něčemu nerozumí, přijde se zeptat, úkoly kontroluju a podepisuju, na rodičovské schůzky chodím. Jinak mě spíš zajímá, jaké má syn kamarády, co čte, jestli je dost venku atd....
E.
|
| Dáša | •
|
(6.1.2005 12:46:09)
Tak to je přesně co jsem asi chtěla říct.
Jen bych ještě jednou chtěla vypíchnout, že sledovat známky je nudný, nic neříkající o dítěti a jeho znalostech, dovednostech a schopnostech. Pouze je to stresor, jak pro děti tak pro rodiče. Pak se honí rodiče za jedničkami a ti kteří to z nějakého důvodu nezvládají, dostanou prostě pětku a tím se to má asi zlepšit nebo jak si to dřív vymysleli.
|
|
| vendulaH | 
|
(30.3.2005 9:50:40)
chtela jsem vam vsem podekovat za vase nazory. moc mi pomahaji. dcera jde sice az pristi rok k zapisu ale uz ted se zabývám velkym problem s vyběrem zakladni skoly. uz ted premyslim jak se budem potykat s ucenim psanim domacich ukolu a tak .. je fakt ze vsichni se snazime pro sve deti udelat to nejslepsi. nemyslim si ze uceni je pouze na rodine a nebo na skole ci treba jen a pouze na diteti. myslim ze zalezi hlavne na spolupraci vsech. preci chceme aby nase dcera nas syn byl/a vyjmecny/a. ne jeden z mnoha a tak to je i s ucenim. ke kazdemu diteti se musi pristupovat jednotlive dle jeho schopnosti a moznosti.
|
|
|
|
|
| Daša | •
|
(5.1.2005 14:04:18)
Tak to je přesně to co jsem čekala.
Ozvat se na věčné téma - žena a čas na všechno + pořizovat si či nepořizovat děti .... :)
Ale aby se někdo ozval na téma slovní hodnocení na školách, to ne.
Čekala jsem něco jako názor: je to dobrý a proč, je to hrozný a proč.
|
| Líza |
|
(5.1.2005 14:11:02)
K slovnímu hodnocení ti určitě napíše Jana, až se tu objeví, ostatně v diskusi zpátky o tom právě něco psala...jinak mi ale není jasné, co ti přesně vadí, pokud nechceš na něco reakce, proč to sem píšeš...:-)))
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(8.1.2005 20:33:33)
Dášo, tak třeba můj názor je velmi stručně na adrese www.webpark.cz/alternativy - kopíruju to sem:
Hodnocení slovem je konkrétnější (narozdíl od čísla vám říká, co dítěti jde a co mu dělá problémy) a objektivnější (jednoznačné vyjádření: "při řešení slovních úloh používá správný postup, ale dělá numerické chyby" lze nahradit číslem 2, 3... 1 - pokud šlo učiteli o pochopení nové látky, nebo i 5 - pokud mu šlo o správný výsledek).
Nehodnotí se jen znalosti, ale i další schopnosti a dovednosti, protože k tomu, aby byl člověk v něčem úspěšný, potřebuje také samostatnost, tvořivost, houževnatost, sociální cítění apod.
Hodnotí se pokrok dítěte (srovnání s ostatními má velký vliv na sebevědomí a přitom je zavádějící - sama jsem se po přestupu na novou ZŠ ocitla z pozice špatného žáka bez budoucnosti na pozici úplně opačné).
V žádném případě by neměla chybět motivace, která podpoří v dítěti další chuť do učení.
V případě potřeby (přestup na jinou školu, přijímací zkoušky apod.) napíše učitel běžné známkové vysvědčení.
Článek z http://www.kritickemysleni.cz/klisty.php?co=klisty13_montessori
Hodnocení dětí ve školách Montessori
Způsob hodnocení dětí – práce s chybou a pochvalou – jsou jedním ze základních principů při uplatňování pedagogiky podle Marie Montessori. Vychází už ze samotného přístupu dospělého (rodiče, učitele…) k dítěti – láskyplný, partnerský přístup, který dítěti vytváří prostor k tomu, aby poznávalo své přednosti a nedostatky, možnosti a hranice. Aby dokázalo odhadnout své síly a schopnosti, uvědomovalo si, co je mu příjemné (a co ne) a jak to dát ostatním najevo, učilo se plánovat další cesty k sebezdokonalování. Úkolem učitelky – v mateřské i základní škole – je navodit takovou atmosféru, aby se děti neučily být závislé na pochvale a odměně a nebály se udělat chybu.
Je docela obtížné diferencovat komunikaci s dítětem – používat jazyk tak, abychom dítě nehodnotili a neposuzovali a přitom dali najevo, že získalo novou dovednost, že se mu práce podařila, nebo naopak ho navést k tomu, aby si úkol ještě zopakovalo, práci lépe nacvičilo, chyby opravilo. Projevit mu účast a uznání tak, abychom ho nemanipulovali známými hodnotícími výroky typu: „To je ale pěkný obrázek, ty jsi šikovný, ty jsi ale…“ – ať v kladném či záporném smyslu.
S pochvalou má učitelka zacházet přiměřeně – takovým způsobem, aby se dítě nestalo závislé na pochvale, na hvězdičce, na odměně, na jedničce… Aby nedělalo práci pro uspokojování představ dospělého, ale aby ji dělalo pro vlastní uspokojení a bylo schopno svou práci samo zhodnotit. Pochvalu učitelka využívá u nových a nejistých dětí k navození pocitu jistoty a bezpečí. Chyba má být ukazatelem toho, co je třeba procvičit, zopakovat; ukazovat dětem, že je to přirozený a běžný jev v procesu učení a řešení problémů. Chyba je přece zdroj impulzů k vlastnímu zdokonalování!
To byly tři odstavce teorie, jež vychází ze Vzdělávacího programu MŠ a ZŠ Montessori a kterou má prakticky realizovat učitelka v montessoriovské škole. A jak to prakticky realizujeme, zkusím popsat.
Komunikace s dětmi
Snažíme se (protože pro každou z nás je tento způsob komunikace vlastní do určité míry, a tak se jí stále vědomě učíme) nehodnotit, ale popisovat a pojmenovat, projevit účast, uznání a ocenění místo pochvaly. Neříkat: „Ty jsi…“ – ale „vidím tě jako…, všimla jsem si, že…, mám z tebe pocit, že…, myslím si, že…“ a povzbudit dítě, aby komentovalo, popsalo, zhodnotilo svou vlastní práci samo.
Naše časté vybídnutí či otázka jsou: „Teď se budeme snažit splnit úkol, jak nejlépe dovedeme…“ –
„Udělalas to, jak nejlépe dokážeš?“ – „Běžíme na konec cesty. Každý běží tak, jak úplně nejrychleji umí…“ (Pak se nám také stává, že chlapec, který se mořil nad kličkami a obloučky prvního psaní a stále mu to nešlo podle vzorů, se na kolegyni ztrápeně podíval a řekl: „A věříš mi, že to opravdu dělám, jak nelépe dovedu?“)
Materiál a pomůcky
Materiál a pomůcky (specifický materiál, běžné „školkové“ pomůcky, školní pomůcky a texty) jsou v MŠ i ZŠ připravovány tak, aby dítě samo vidělo a poznalo, zda úkol provedlo správně, kde je chyba a jak ji opravit. (Učitelky v MŠ každou „hračku“, než se pro ni rozhodnou, podrobují kritériu možnosti vlastní kontroly dítětem.) Už v mateřské škole si děti své první texty velkými tiskacími písmeny porovnávají se správným řešením.
V základní škole si texty a cvičení, pracovní listy a sešity nejdříve porovnávají s „kontrolou“. U textů, které kontroluje učitel (písanky, vlastní text, diktát… a texty, které si už dítě samo porovnalo s „kontrolou“), píšeme nejdříve jen počet chyb na určitém úseku a dítě má možnost si je samo vyhledat a opravit je. Pomáháme dětem vyhledat chyby, pokud si samy neumí poradit. Je to daleko zdlouhavější a náročnější (než opravit a vrátit), u některých dětí mnohokrát musíme znovu překontrolovávat, než je vše hotové. Ale udělat práci dokonale a umět si najít rozdíly a chyby, to je docela důležitá životní dovednost.
Soutěžení
Tréninkem spolupráce nahrazujeme soutěžení, záměrné porovnávání a sestavování pořadí mezi dětmi. Po každé skupinové práci mají děti možnost společně posoudit, jak se jim spolupracovalo, jaký díl úkolu splnily, jak byly platné své skupině. Posuzují samy sebe i své partnery.
Vedení dětí k sebehodnocení
Sebehodnocení a reflexi trénují děti od příchodu do MŠ – při každodenním posezení „na elipse“ (komunitní kruh) je ve školce i ve škole prostor říkat si: co se mi dnes podařilo, z čeho jsem měl radost, co mi šlo moc dobře, co mi moc nešlo, co se mi nedařilo, co dělám rád a co nerad, proč se mi to nedařilo a jak to udělám příště, co se mi líbilo a co ne, kdo mě rušil a kdo mi pomohl, jak se cítím, když se mi něco povede, a jak se cítím, když se stále nedaří. Podle jakých pravidel jsme pracovali a které pravidlo jsme porušili (pravidla soužití vyvěšená ve třídě). Jak bychom komu mohli poradit nebo pomoci, návrhy na řešení problémových situací a společné sestavování nových pravidel.
Ve škole využíváme běžné klasifikační období k tomu, aby děti napsaly svá vlastní sebehodnocení. Do určité míry už to v pololetí zvládají i všichni prvňáčci. A máme možnost porovnat, jak se vidí děti, s naším obrazem. Můžeme vidět, že jsou k sobě děti kritické – i když jim chyby neznámkujeme, že se umí pochválit – i když my je klasicky nechválíme, že se dovedou celkově zhodnotit – i když my žádné pořadníky, bodovací seznamy a žebříčky neděláme.
Školní výsledky a vysvědčení
Zatím jsme měli možnost (podle našeho vzdělávacího programu) neznámkovat a děti dostávaly výroční vysvědčení se slovním hodnocením. Z vlastní iniciativy jsme dětem dávali i v pololetní slovní hodnocení na vlastním formuláři. Průběžně se nic neznámkuje ani neboduje, žákovské knížky děti nemají. Děti si zakládají portfolia a každé má své desky se záznamovými listy. To jsou vlastně přehledy učiva, kde si postupně obtahují a vybarvují učivo, se kterým se seznámily a které už zvládly.
Spolupráce rodičů
Rodiče si sami volí, zda své dítě zapíší v MŠ do třídy Montessori (a jestli bude pokračovat ve třídě Montessori i v ZŠ), jsou seznámeni s našimi principy. Přesto samozřejmě každá rodina přijímá partnerský přístup k dítěti a výchovu bez pochval a trestů do své vlastní míry. Vysvětlujeme a rozebíráme své způsoby jednání společně, na rodičovských schůzkách proběhl cyklus přednášek Respektovat a být respektován (Společnost pro mozkově kompatibilní vzdělávání) .
Závěrem…
Z písemných hodnocení dětí a z jejich každodenních reakcí nemáme dojem, že bychom školní prací – bez pochval a odměn, poznámek, napomenutí a bez porovnávání – omezovali nebo narušovali vývoj osobnosti dítěte. Naopak – ze zpětných reakcí dětí, z vypravování rodičů o tom, jak se děti uplatňují mezi vrstevníky mimo třídu – vidíme veliké možnosti, které mají při vytváření reálného obrazu o sobě, při osobnostním růstu k samostatnosti a nezávislosti. Každé dítě potřebuje pocit jistoty, bezpečí a úspěšnosti, potřebuje mít radost ze své práce – a neustálé kladné či záporné hodnocení ze strany dospělých vlastně omezuje jeho svobodnou volbu činnosti a sebevědomí.
Ukázky slovních hodnocení, které sestavovala Mgr. ZDENA ČÍŽKOVÁ (učitelka ve třídě ZŠ Montessori Kladno)
l. třída
Milá Aničko,
skončil Tvůj první školní rok ve třídě Montessori. Naučila ses číst a psát všechna písmena. Ráda si vymýšlíš a zapisuješ různé příběhy, pohádky, a dokonce celé knihy. Poznáváš pravidla správného psaní. Víš, co je to hláska, slabika, slovo a věta, znáš měkké a tvrdé souhlásky, seznámila ses se základními slovními druhy.
Odvážně ses vydala také na cestu poznání matematiky. Přes práci se sčítacím a odčítacím hadem, sčítací tabulkou, tisícovým řetězem a s naší bankou. V současné době sčítáš a odčítáš v oboru čísel 0 až 100. Příští školní rok budou Tvé výpravy do tajů matematiky jistě častější.
Těšíme se, že začneš věřit své dokonalosti a jedinečnosti, která Tě povede Tvojí vlastní cestou, bez ohledu na zájmy kamarádů. Že umíš spolupracovat v týmu, už přece dávno víš. Započatou práci také umíš dokončit.
Kosmická výchova Tě oslovila všemi nabízenými tématy. Sama ses v pravidelných intervalech vracela k mineralogii.
Aničko, vidíme Tě jako inteligentní a zajímavou dívku, která se umí zamýšlet nad sebou i vším kolem sebe. Přejeme Ti, aby vše, co si v životě budeš tvořit, bylo pro Tebe zábavné, posilující a povzbudivé. Hodně sebedůvěry, lásky k sobě a smíchu Ti přejí…
Milý Lukáši,
rok se sešel s rokem a Ty se po prázdninách staneš žákem již 2. třídy. Byl to pro Tebe určitě zlomový a těžký rok. Povinnosti totiž musely zvítězit nad zábavou. Ne vždy se Ti to daří. Potom je pro Tebe obtížné zapamatovat si naučené a vidět vůbec v učení nějaký smysl.
Naučil ses docela dobře číst a čtenému textu také většinou rozumíš. Osvojil sis všechna malá i velká psací písmena, teď je potřeba je procvičovat. Seznámil ses s druhy vět a se základními slovními druhy.
V matematice se učíš tvořit čtyřmístná čísla a pracuješ se sčítacím a odčítacím hadem. V bance začínáš sčítat s perlovým materiálem.
V kosmické výchově jsi měl možnost poznat podmínky našeho života na planetě Zemi a dozvědět se řadu zajímavostí o světle, teple, vodě a vzduchu.
Lukáši, při skupinové práci se nerad podřizuješ pravidlům a zatím méně spolupracuješ s ostatními. Snaž se být platným členem skupiny, děti by to jistě s radostí uvítaly. Také Tvé zaujetí při práci není takové, jaké by i Tebe samotného uspokojovalo.
Máš před sebou dlouhou cestu k poznání. Držíme Ti palce, abys našel soustředění a zájem, což Ti vše ulehčí. Hezké prázdniny Ti přejí…
2. třída
Milá Kateřino,
rok se s rokem sešel a po prázdninách se spolu sejdeme již ve třetí třídě. Velice pěkně čteš i píšeš. Zajímá Tě český jazyk i se svými gramatickými jevy – pravidla párových, měkkých a tvrdých souhlásek. Znáš druhy vět a základní slovní druhy. Vše naučené dokážeš při svém písemném projevu také používat.
V matematice se systematicky zabýváš násobilkou, sčítáš, odčítáš, dělíš a objevuješ zákonitosti záporných čísel a odstraňování závorek. Umíš logicky uvažovat při řešení slovních úloh. Zabývala ses také převody délkových a hmotných jednotek. Pracuješ pravidelně i na geometrických úlohách.
Zajímá Tě vše kolem Tebe. Pracovala jsi se všemi nabízenými tématy a zpracovala o nich pracovní listy nebo knížečky. Mohla ses tak dozvědět zajímavosti o podmínkách života na naší planetě – o světle, teple, vodě a vzduchu.
Kačko, vidíme Tě jako ctižádostivou a pracovitou dívku. Také jsi ráda svá a nerada se ostatním podřizuješ. Někdy je však potřeba respektovat zájmy ostatních i vyslechnout dobře míněné rady. Přejeme Ti hezké prázdniny a těšíme se po nich na setkání s Tebou…
Milá Barunko,
již druhý školní rok jsi žákyní třídy Montessori. Objevuješ zajímavosti našeho rodného jazyka. Znáš druhy a třídění hlásek, pravopis ú/ů, psaní y/i po měkkých a tvrdých souhláskách. Víš, co jsou to homonyma, antonyma a synonyma. Seznámila ses se stavbou slova a správným psaním párových souhlásek. Stále ráda vymýšlíš vlastní pohádky a příběhy. Svůj písemný projev kontroluj, aby to, co už o jazyce znáš, jsi také dobře používala.
Poslední měsíc jsi trochu pracovala s násobilkou a v naší bance jsi sčítala, odčítala a dělila s materiálem čtyřciferná čísla. Báro, v životě je potřeba umět i dobře počítat, vždyť matematika je všude okolo nás. Ve 3. třídě Ti doporučuji více se na ni zaměřit.
Zajímá Tě hodně věcí kolem Tebe, příroda zřejmě stále vede. Letos jsi měla možnost poznávat podmínky pro náš život a dozvědět se zajímavé informace o světle a teple, vodě a vzduchu.
Barunko, jsi milá a komunikativní dívka.
Když budeš své práci věnovat více pozornosti a vynaložíš více chuti a vstřícnosti, uvidíš, že i Tvůj zájem bude uspokojen. Pracuj na zlepšení pořádku a systému své práce.
Hezké prázdniny Ti přejí a těší se na Tebe ve 3. třídě…
Autorka je učitelka ve třídě ZŠ Montessori v Kladně.
Jinak třeba ještě článek z http://www.kritickemysleni.cz/klisty.php?co=klisty11_slovni
|
|
|
| MirkaEyrová |
|
(5.1.2005 15:30:14)
Dášo,
nemám příliš zkušeností ani se známkami, ani se slovním hodnocením. Syn teprve začal chodit do školy, takže nemám ještě tu správnou praxi. Nicméně kdybych si jako rodič měla zvolit, volila bych slovní hodnocení. A to proto, že si myslím, že důležitější než jedničky je, aby dítě k úkolům přistupovalo zodpovědně, neflinkalo se, snažilo se. Což známky neodrážejí - dítě, které má třeba nějaké dys-, se může strhat, a jedničku nedostane, a naopak dítě nadprůměrně inteligentní může teoreticky (v prvních třídách) dostat jedničku i za úkol, který z hlediska vlastních schopností odbylo. Navíc si myslím, že když má učitel sestavit nějaké slovní hodnocení, je nucen daleko víc přemýšlet o samém dítěti, musí ho lépe znát - a to vede pedagoga k mnohem uvědomělejšímu jednání s dětmi. To je aspoň ryze moje soukromá představa.
- Jinak vybrat si taky moc nemůžu, protože bydlíme na vesnici. Jiná škola je možná, ale s dojížděním, a třeba i nesnadným.
M.
PS - ale když synáček přinese jedničku, taky mě to potěší...
|
|
|
| Lida +2 | •
|
(6.1.2005 15:24:57)
daso,
ja s tebou souhlasim, ze znamky jsou nic nerikajici a navic stresove. Ke vsemu, znamky jsou ovlivnene tim, na kterou skolu zak chodi, jakou maji pani ucitelku, zda pani ucitelka ma ci nema v oblibe tohoto zaka a take tim, kdo se sesel ve tride - uz vidim, jak si v Cechach nekdo dovoli, aby dal vsem detem ve tride same jednicky - ale co kdyby se opravdu ve tride sesli deti, ktere by jinde same jednicky mely? Znamky jsou proste distribuovany v ramci tridy.
Trochu vice se mi libi znamkovaci system v UK. Zaci jsou behem roku hodnoceni pisemnym posudkem". v 7dmi letech, v 11ti, v 16ti a v 18ti letech delaji tzv. statni zkousky. Tj. vsechny deti dostanou stejny test, ktery je anonymne hodnocen mimo skoly v hodnoticich centrech. Takze ti co hodnoti, nevi, jestli hodnoti Marusku z Prahy nebo Honzika z Rican. No, a deti pak dostanou vysledky, ktere za a) nejsou diskriminujicic, takze maji srovnani se vsemi detmi stejneho veku, kdekoliv v UK
b) skoly potom mohou vydat "tabulku" jak dopadli jejich zaci a hned je videt, ktera skola je lepsi a ktera je horsi
c) ucitele jsou hodnoceni za to, jake vysledky dosahnou jejich zaci. Ne za to, ze si pan ucitel "oduci" ale jestli to deti umi nebo ne uz ho nezajima.
|
| Lida +2 | •
|
(6.1.2005 15:26:06)
omlouvam se
sesly deti, ne sesli deti
|
| Dáša | •
|
(6.1.2005 22:19:50)
někdy - dost často - mě mrzí, že nežiju v GB.
|
|
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(8.1.2005 20:14:31)
Nevýhodou tohohle systému může být situace, kdy školy začnou redukovat počet dětí integrovaných nebo se specifickými poruchami, aby jim nekazily průměr - výsledky testů.
|
| Lida +2 | •
|
(10.1.2005 11:48:55)
Daso,
ono to GB skolstvi ale jinak neni moc dobre, krom tedy metody hodnoceni, ale jinak je to docela hruza, takze nelituj, ze tu nebydlis.
Jano,
mas pravdu s tim, ze tato metoda ma tendenci, ze skoly se mohou "vyhybat" detem, s nejakym problemem. Ale tady je to uzakonene. Deti se zde nesmi vybirat podle schopnosti ale podle toho, kde bydli, zda maji sourozence v te skole apd. Naopak, deti, ktere maji "specialni" potrebu, jsou (a musi) byt prijaty prednostne do skoly, kterou si vyberou. Vysledky techto deti, pokud se nemylim, ale nejsou zahrnovany do celkoveho hodnoceni skoly.
|
|
|
|
|
V její náručí
Pražská štafeta ve StromovcePraha 7 
Krajkářské slavnostiRychnov n/K 
Letní IT táborPraha 2 
Japonské dnyPelhřimov 
Mamutíkovo noční dobrodružstvíÚstí nad Orlicí 
Pražská štafeta ve Stromovce
Krajkářské slavnosti
Letní IT tábor
Japonské dny
Mamutíkovo noční dobrodružství
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)