| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jaká známka je špatná?

 Celkem 58 názorů.
 Cockney 


Uz ted se desim 

(3.1.2005 14:51:23)
Porad jsem doufala, ze existuje tajna finta jak deti stimulovat k zajmu o uceni a znalosti a jen moji rodice ji neobjevili. Ta velikost knihovny, me az temer rozplakala, urcite by melo vetsi impakt, kdyby mi jen jedina knizka spadla na hlavu. Ale jestli tohle je shrnuti dostupnych metod, tak se vubec netesim na nastup svych synu do skoly.
(Nejspis je zavedu k psychologovi, udelame nejakou "moderni diagnozu" a se skolou se nebudeme trapit)
 Líza 


Re: Uz ted se desim 

(3.1.2005 14:57:00)
Ahoj Cockney,
moje 6letá Verunka mi onehdy důtklivě říkala, že se do školy netěší, protože když bude dostávat pětky, budu jí nadávat. Trochu jsem nechápala, tak jsme si popovídaly více: její představa školy je zřejmě do značné míry inspirována Harrym Potterem, a tak si představuje, že ji od prvního dne v první třídě bude někdo naostro zkoušet a dávat pětky...no zkusila jsem jí to trošku vysvětlit...o realitě poreferuju příští rok :-)
 romana a dva školáci 
  • 

Re: Re: Uz ted se desim 

(3.1.2005 15:18:18)
Také jsem se bála první třídy,loi jsem si to vyzkoušela z dcerkou,byla úplně v pohodě,letos chodí do první třídy syn,s učením je to v pohodě.Máme trošku problém s komunikací paní učitelky.
 Dana 
  • 

Re: Uz ted se desim 

(3.1.2005 15:11:19)
Moje dcera v první třídě chtěla chodit do školy i o prázdninách, aby něco nezapomněla. Teď se těší na prázdniny i do školy, protože tam má kamarády. Ovšem někdy mám pocit, že děti jen biflují nepodstatné věci. Snad se to postupem času zlepší.
 učitelka 
  • 

Re: Re: Uz ted se desim 

(4.1.2005 11:16:39)
Dano,mohla bys prosím,konkretizovat ty nepodstatné věci.Moc by mne zajímalo,co lze považovat z učební látky pro první stupen za nepodstatné.
Dekuji předem.
 Šárka, syn *91 
  • 

Pro učitelku: 

(5.1.2005 13:49:26)
Tak teď si vzpomínám na následující:
Pojmy jako „malvice“ a trénování vyjmenovaného slova „vížka“ – s obojím jsem se nesetkala od své3. a 4. třídy až zase do 3. třídy svého syna (a to jsem poměrně stará matka, takže jsem mezi tím prožila hodně celkem intelektuálně naplněných let:))).
Úplně pitomé (promiňte) mi připadají diktáty z not – kdo hraje na něco, noty umí, kdo nehraje, na nic je nepotřebuje.
A pak bazírování na věcech, které se dají vyjmenovat – asi proto, že se vyjmenovávání dobře zkouší (například slovní druhy, typy zájmen a číslovek – už za nás se to tak dělalo, dodnes umím vše velmi dobře :-))).
Úplně zbytečné mi na prvním stupni připadají větné rozbory (pozor, já osobně je milovala, takže nemluvím z pozice neúspěšného žáka, můj syn se s nimi taky bez obtíží vyrovnal, takže ani zhrzená matka ze mne nemluví). Za zvláště znamenité pak považuju inovace (nebo to možná nejsou inovace, ale oblastní odlišnosti ???) v označování větných členů a vzájemné závislosti větných členů, např. my jsme museli přísudek podtrhávat vlnovkou, syn dvojitou rovnou čárou :-))
Bylo toho hodně, nad čím jsem kroutila nevěřícně hlavou, že se to učí (často jsem synovi říkala: "ano, je to blbost, ale ber to tak, že naučením si procvičíš mozek, takže úplně zbytečně vynaložená námaha to snad nebude").
 Šárka, syn *91 
  • 

Pro Miladu 

(6.1.2005 12:36:31)
Milado,
třeba jsme byli "opožděni a zanedbáni" proto, že syn měl ve 2. třídě bezva učitelku :-)). Zato ve třetí měl na přírodovědu (nebo jak se ten předmět jmenoval) takovou "soudružku učitelku", která za hlavní svou přednost považovala třicetiletou praxi a dávala ustavičně nesmyslné poznámky - tak asi zjistila, že děti mají zásadní nedostatky a probrala s nimi tuto "nepostradatelnou" látku, která se učila už za jejího dětství, aby náhodou o něco nepřišly.
Toho vašeho soudruha pozemkáře ti fakt nezávidím.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Pro Miladu 

(6.1.2005 21:54:23)
No, Milado,
co to máte za školu a za učebnice?!? No tohle jestli se syn bude za rok učit, tak mě odvezou...
:-)()()(
Vážně, Milado - od jakého nakladatelství má syn prvouku?
Poslouchej, já teď zhruba vím, jak vypadá potos a kroton, ale jsem si jistá na 105%, že v 8 letech jsem tohle skutečně nevěděla. Neukazovala to dětem učitelka třeba ve škole napřed, aby vůbec NĚCO z toho poznali?...
A ti ptáci - jasně, to je chyták, ověřila jsem to v encyklopedii. Dost tvrdej, řekla bych.
Ježíšikriste, co nás to v tý škole ještě čeká?...
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Pro Miladu 

(6.1.2005 22:40:03)
Milado,
díky za poskytnutou informaci; ale bohužel jsi mě moc nepotěšila. Syn má teď v první třídě taky prvouku od Prodosu. Takže bude-li příští rok pokračování téhož, tak budeme probírat totéž co vy... Tož to se máme na co těšit:o)
M.
 Šárka, syn *91 
  • 

Re: Re: Pro Miladu 

(7.1.2005 9:21:52)
Milado,
na tu otázku s kukačkou (chybějící) si dodnes pamatuju - tak hluboký dojem na mne udělala :-))) a to už je syn v sekundě osmiletého gymnasia!
Dodnes si pamatuju, jak jsem nad tím meditovala a vyprávěla synovi, že já svým studentům dávám chytáky v takové formě, že u příkladů jim do zadání dám i údaje navíc, které k danému příkladu nepotřebují, aby si museli správně vybrat, ale vynechat to, co je pro řešení potřebné, mne ještě jaksi nenapadlo :-)). Já ovšem učím studenty na vysoké škole, ne druháčky. A i tak mi tehdy synek vyčetl, že jsem na ně zlá, když jim dělám takové věci - jó, žákovsko-studentská solidarita:-))).
 Šárka, syn *91 
  • 

Pro Miladu 

(6.1.2005 12:36:59)
Milado,
třeba jsme byli "opožděni a zanedbáni" proto, že syn měl ve 2. třídě bezva učitelku :-)). Zato ve třetí měl na přírodovědu (nebo jak se ten předmět jmenoval) takovou "soudružku učitelku", která za hlavní svou přednost považovala třicetiletou praxi a dávala ustavičně nesmyslné poznámky - tak asi zjistila, že děti mají zásadní nedostatky a probrala s nimi tuto "nepostradatelnou" látku, která se učila už za jejího dětství, aby náhodou o něco nepřišly.
Toho vašeho soudruha pozemkáře ti fakt nezávidím.
 Venda 
  • 

Re: Uz ted se desim 

(3.1.2005 15:13:54)
Musim rict, ze na detech, ktere rodice vedou ke cteni, to poznat jde. Nektere deti se sice brani zuby nehty, ale to se neda nic delat.:-) A lehce se pozna, kd. deti knizku znaji pouze jako ucebnici.
Casto slysim: Mamka cte furt, ja ne. Je to nuda.
A kdyz se zeptam, s kym se doma rodice uci-prihlasi se asi tak 10 deti (z 21). A to jsou zrovna deti tech ctivych a aktivnich rodicu.

 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Uz ted se desim 

(3.1.2005 19:50:23)
Vendo, já to nějak nechápu - "mamka čte, já ne" a že je vidět, kde s dětmi čtou - myslela jsem si, že kde rodiče čtou, vedou k tomu spíš i děti...?
 Venda 
  • 

Re: Re: Re: Uz ted se desim 

(5.1.2005 14:25:20)
No, jasne,ze vedou!!!Ale chtela jsem tim rict, jak musi rodice nekdy zapasit, aby dite cetlo. Nesmi se hazet flinta do zita.:-)
 Líza 


Re: Re: Uz ted se desim 

(4.1.2005 11:22:59)
Vendy, moje děti asi časem (nemyslím první třídu) budou mezi těmi, s nimiž se rodiče doma neučí. Den má 24 hodin a pokud nechci s dětmi komunikovat jen o tom, co je napsáno na prvním řádku třetího cvičení na straně 25, asi nezbude, než aby se co nejdříve začaly učit samy (v případě problémů samozřejmě pomůžem). Ono totiž záleží, kolik mají rodiče času. Objektivně. Chci-li si s dcerou povídat o tom, co ji trápí a že ji včera zrovna podtrhla kamarádka, možná bude mít rochu víc chyb v domácích úkolech...no nic, v praxi to ještě nemáme, tak uvidím, ale jsem k tomu učení s dětmi trochu skeptická. Pokud se ukáže, že na to nemají (starší asi ano, ale o mladší mám pochybnosti), přehodnotím to. Ale ani se mnou se neučili. V první třídě mě naučili se učit. Hotovo.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Uz ted se desim 

(4.1.2005 12:55:15)
Lízo, jedna moje kamarádka - učitelka - to vidí podobně. Zrušila domácí úkoly, snaží se děti učit tak, aby je to bavilo a odnesly si to podstatné už ze školy a odpoledne ať si prý hlavně hrají - vždyť to jsou děti. Narazila teda u některých rodičů, kteří se úkolů dožadovali - prý aby věděli, co se jejich děti ve škole učí (jako by se nemohli zeptat), takže nakonec začla "zadávat" úkoly dobrovolné - jen pro takové rodiče, ale sedět ještě odpoledne nad sešitama jí připadá děsivý - dítě už je stejně unavený a akorát si k učení zbytečně získá odpor. A já s ní naprosto souhlasim.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Uz ted se desim 

(4.1.2005 15:20:29)
Jano, děkuju, trochu jsem čekala, že mě za ten nedostatek zájmu někdo vynese na kopytech. Problém je, pokud na těch úkolech bude bazírovat pí uč., ale ani tak nevidím jiné řešení, než se snažit naučit dceru, aby to uměla udělat sama. Nemyslím tím, že když jí něco nebude jasné, tak bych jí to nevysvětlila...ale jak tak občas vidím u známých, že maminky sedí se třeťáky i většími dětmi dvě hodiny denně u učení (a ty děti nemají poruchu učení) a případné referáty jim píšou samy, jen aby děti náhodou neměly špatnou známku...nevím, do tohohle bych se dostat nechtěla.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Uz ted se desim 

(4.1.2005 15:52:48)
Já bych to nenazvala nedostatek zájmu, ale dostatek empatie a soudnosti :-)
S tou učitelkou to máš těžký - můžeš jedině vybírat a doufat, že co slíbí, to dodrží. Pokud ovšem nebydlíš v místě,kde nemáte na výběr :-(

K tý škole - podle mě systém většiny našich škol je bohužel neefektivní a to je jeden z důvodů, proč pak hážou "doučování" na rodiče. Bohužel je to pro ně snazší než si přiznat chybu a začít na sobě něco měnit :-( Nedávno jsme na Pardubický diskusi (teď to nemůžu hledat - za chvilku odjíždim na 5 dní pryč a musim si ještě rychle sbalit) narazili na tohle téma z druhý strany - citátem z jedný konference, kde byla řeč o výzkumu, který se zabýval tím, že (teď to hrubě zgeneralizuju) z jakýho sociálního prostředí dítě do školy přijde, v takový pozici většinou taky vychází (bez ohledu na inteligenci) a škola na tom nic moc nezmění- myslim, že (samozřejmě kromě toho jak se rodiče od mala dítěti věnovali) k tomu přispívá i to, že významnou součástí hodnocený práce dítěte je práce, kterou dělá doma, nebo k ní potřebuje podporu rodičů - když na něj rodiče kašlou, má ve škole smůlu i kdyby se přetrhlo. Takže jsme zase zpátky na začátku - pokud nechci doma dohánět práci školy, musim najít takovou, která dítě rozvíjí v tu dobu, kdy je dítě ve výuce.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Uz ted se desim 

(4.1.2005 16:28:01)
Jano,
tohle by byla zajímavá diskuze. - U syna mají taky spoustu úkolů na doma, každý všední den dva až tři, výjimečně i čtyři, a na víkendy jakbysmet. Na jiných diskuzích, třeba Povídání o škole, a i u známých vídám, že to není neobvyklé, že už prvňáčci se učí do školy hodinu i víc denně. Ale nechat ho samotného teď v první třídě dělat úkoly není zcela možné. Ono totiž někdy ty úkoly dělá dobře, a někdy je třeba neskutečně flinká. A některé věci napsané ve škole mají úroveň tak hroznou, že já osobně bych mu řekla aspoň: na tom dalším si dej záležet víc, anebo bych mu to rovnou nechala přepsat. Co dělá učitelka, ví Bůh. Taky mám dojem, že i když patrně něco trénují i ve škole (teď myslím psaní), tak doma, když píše úkol, zjistíme, že vlastně neví, jak to má dělat. - Máme štěstí, že ještě před nástupem do školy uměl číst, počítat minimálně do 20 či 50, hodiny znal, takže novinkou pro něj bylo jen to psaní a některé detaily, třeba interpunkční znaménka. Jaksi mám místy pocit, že s manželem suplujeme práci učitelky. A to je v synově třídě jen 15 dětí!
Někdy se děsím, co bude, až třída dožene synovy znalosti - a začnou se učit to, co ještě neumí:-(
M.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Uz ted se desim 

(4.1.2005 16:42:58)
Mirko, podle známých ve škole, kam půjde dcera, je obvykle v první třídě 1 úkol denně (což záleží samozřejmě na učitelce, ale takový je tam snad standard). V první třídě počítám se společným učením - jinak to asi nepůjde, ale v dalších...já budu chodit do práce, děti máme dvě, nemůžu trávit každý večer dvě hodiny jen s jednou z nich a ještě jen nad školou, jsou i jiné důležité věci.
Že jí zkouknu úkol a bude-li příliš strašný, řeknu jí, ať to napíše líp, to nepovažuju za společné učení, nějakou kontrolu samozřejmě mít musí. Ale sedět u učení...
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Uz ted se desim 

(4.1.2005 15:58:40)
Lízo, tak já Tě teda určitě nevynesu:o))), syn chodí do páté třídy a do školy se připravuje úplně sám. Pomáhali jsme mu jen v první třídě-stříhat písmenka apod. Teď ani vlastně nevím, co probírají (naštěstí má zatím pořád samé jedničky..

E.
 Lída, 3 kluci a holka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Uz ted se desim 

(4.1.2005 16:57:17)
Jo, já se taky s dětmi doma neučím. Jen na požádání vysvětlím nebo zkontroluju. Úkoly si dělají sami už od první třídy. Když to namastí, je to jejich problém. Na to, co se učí, se přímo zeptám. Jinak jim vždycky zdůrazňujeme, že do školy chodí oni, ne my. :-)
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Uz ted se desim 

(4.1.2005 18:00:53)
Lído,
nejhorší na tom je, že ve škole syn "mastí" ještě víc než doma. Mám pocit, jako by to učitelce bylo šumák, je-li to slušné nebo ne. Až teď jsem viděla jednu školní práci dost zmaštěnou, za kterou synáček dostal 2-. Takže se mi zdá, že pokud má synka někdo naučit, že se školní věci mají dělat poctivě, tak to musíme být my doma, což bych moc nečekala.
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Uz ted se desim 

(4.1.2005 18:03:59)
Teda, abych korigovala svou poslední tezi: - když už syn něco ve škole "mastí", tak je to horší než doma. Jinak pochopitelně většinou má ty práce slušné, dost často mívá jedničky, a to i podtržené.
M.
 Alicee 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Uz ted se desim 

(4.1.2005 18:41:39)
Ahoj Mirko, možné je, že ta vaše učitelka to prostě fláká, ale je také možné, že prostě sleduje jiný cíl než vzornou úpravu. Je těžké někoho soudit zvenčí.
Jsem původně také učitelka (jazyků) a i když jsem na "klasické škole" učila jenom krátce, mám na toto téma příhodu. S jednou z mých nejhorších tříd jsem zkusila takový veselejší a hravější přístup, pracovali ve skupinách a museli tvořivě uvažovat a psát. Docela se to povedlo a výsledky (i když plné chyb) byly zajímavé...a hlavní bylo, že žáky najednou začal předmět bavit, protože viděli, že se při tom můžou i zasmát. Když ale jejich práce viděla má kolegyně, zhrozila se, že jsem jim je dostatečně neopravila a nechala tam hrubky "nepotrestány"...Nemohla pochopit, že účel cvičení byl jiný.

Tak doufám, že učitelka vašeho syna také sleduje nějaký jiný záměr...:)))
 Lída, 3 kluci a holka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Uz ted se desim 

(4.1.2005 22:15:23)
Mirko,

mně právě před těmi pár lety (v první třídě) Luďkova píučka říkala, že teď je tendence netrvat na krasopisu. Prý mají brát jako hlavní, jestli děti umí příslušná písmenka, píší je správně technicky, a později, jestli nedělají chyby. Luděk psal zvlášť ze začátku jako čuník, vypadalo to příšerně, ale přečíst se to dalo a žádná písmenka nechyběla.
Jinak všichni mí kluci píšou strašlivě. O nejstarším jsme od první třídy věděli, že je dysgrafik. Navíc je levák s vedoucím pravým okem, a horší jemnou motorikou. Druhý je hrozně šikovný, staví modýlky, plete, háčkuje, zkouší vařit, staví si elektrická zapojení atd., ale až teď skoro ve čtrnácti přestal ve škole stíhat zapisovat a zjistili mu taky dysgrafii.
Snad jediná pečlivka je Doubravka. I bez dohledu úkoly napíše docela pěkně. Zatím...
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Uz ted se desim 

(5.1.2005 13:05:35)
Lído,
ono by to bylo rozumné nedávat špatné známky jen za to, že dítě nemá tak pěkný rukopis. U mého syna ale nejde o to, že by neuměl psát hezky: když chce, jde mu to docela dobře (až na výjimky). Spíš jde o to, že na tom jeho rukopise zřetelně poznám, kdy se mu "nechce" dělat úkol relativně pečlivě a příliš to odbývá. To to pak vypadá fakt skoro jak od kocoura. - Nejde mi ani o bůhvíjaký estetický zážitek z jeho písma ani o samé jedničky, ale chtěla bych syna naučit, že úkoly má dělat pořádně, pečlivě. Myslím, že to se mu v životě hodí.
M.
 Venda 
  • 

Re: Re: Re: Uz ted se desim 

(5.1.2005 14:44:13)
No, ja ucim na sidlistni skole a rodice mi na tridnich schuzkach rikali, ze ukolu davam malo. Ja si myslim,ze by mel kazdy pro sve dite vybrat takovou skolu, ktera odpovida "jistym" predstavam o pristupu k detem.

Samozrejme, ze souhlasim s tim, ze biflovani je k nicemu.
Povidat si s detmi by meli rodice denne.

 MirkaEyrová 


Re: Uz ted se desim 

(3.1.2005 15:21:14)
Ahoj Cockney!
Já myslím, že to není až tak špatné, co se tam píše. Mám dojem, že nám pan doktor naznačuje, že známky máme brát jako informaci, že něco neklape, a že místo trestů se máme zajímat o to, v čem je problém, co dělá dítě špatně a případně čím jsme k tomu přispěli my rodiče. Taky se mi zdá, že tam ani moc nedoporučuje trestat prohřešky, ale spíš prohřeškům předcházet. Že to není legrace, to je jasné - a platí to o celé výchově, myslím.
- Co se knížek týče, ty přes tu nadsázku, kterou z toho mírně pociťuji, hrají fakt zajímavou roli v životě člověka. Tak například můj drahý synáček se díky tomu, že je knížkami od malička obklopen, naučil sám bezděčně číst v pěti letech, a baví ho písat si nějaké "knížky" sám, a mám i dojem, že je k učení v té první třídě tak trochu táhnutej svým zájmem - ačkoliv se někdy i fláká nebo se mu nechce dělat úkoly. - Jinak teď objevil dětské encyklopedie (má dvě své a jednu po mém manželovi), listuje v nich a objevuje nová slova, nové pojmy, přepisuje si zajímavé věci atd. atd.
- V dnešní době, kdy se na nás valí odevšad tolik informací, a kdy je dospělý pod palbou všelijakých nároků na sebevzdělávání, je kladný vztah k učení ještě důležitější, než třeba za totáče, kterej tzv. inteligenci nijak nepodpořil a v začátcích i dokonce potíral.
M.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Uz ted se desim 

(3.1.2005 17:20:50)
Cockney, Tvůj přístup se mi líbí :-)
A když děti učení baví, zmůže to víc než stálý mírný nátlak (brrr) - ale to musí máknout hlavně učitelé - rodiče je můžou jen podporovat.

Jinak si teda myslim, že známky jsou spíš na škodu, ale článek o nich vlastně ani nebyl.
 Olina 
  • 

Re: Re: Uz ted se desim 

(3.1.2005 17:41:06)
Učitelé jsou za vzdělávání dětí placeni a jsou v tom profesionálové, ale svěřit vzdělání svého dítěte pouze péči státní organizace mi od vás všech co na to spoléháte připadá opravdu legrační. Nechápu proč si všechny myslíte, že stát bude zrovna jednu tuto funkci plnit vzorně, když v ostatních pokulhává. Dbát na výchovu svého dítěte je naše p o v i n n o s t . To samé s psychologem. Pro profesionála jsi jen další houska na krámě. Láskyplnou korekci nečekej.
 Líza 


Re: Re: Re: Uz ted se desim 

(3.1.2005 17:44:41)
Olino, snažím se, až mi v mozkových závitech praští, ale tvůj příspěvek jsem nepochopila. Šlo by to ještě jednou pro méně nadané? :-))
 Ivule 
  • 

Re: co tím chtěl básník říci?? 

(3.1.2005 21:55:27)
Oli, taky jsem to nepochopila. Mohla bys pro nás pomalejší trochu přiblížit??
 Klekí 


Re: Re: co tím chtěl básník říci?? 

(4.1.2005 16:48:45)
Já mám syna v osmé třídě.Má buď samé nebo občas dvojku(na vysvědčení).Učila jsem se s ním asi dva měsíce v první třídě,pak mi řekl,že to nechce a od té doby vlastně nevím,co se učí.Když něčemu nerozumí tak přijde,ale to se stane tak jednou za rok.

Úkoly jsem dřív musela podepisovat,sem tam jsem mu nechala nějaký přepsat,ale ne moc často.Od určité třídy to nevyžadovali a problém nebyl a není.

A to už díky stěhování chodí do třetí školy.

Rozhodně to není žádný šprt,má spoustu zájmů.Učí se tak hodinu denně.Tedy pokud nemá nějaký referát,který zabere více času.

Je fakt,že o našem školství nemám vůbec dobré mínění.
Ale myslím,že není třeba z toho dělat vědu.Pokud jsou trochu normální rodiče vždycky se nějak s dítětem i učitelem domluví.
 Dáša 
  • 

Re: Re: Re: Uz ted se desim 

(5.1.2005 10:01:45)
Olino, plně s tebou souhlasím a ten kdo se "nemůže" věnovat svým dětem, dle mého názoru si je nemá pořizovat. Škola má mít fci podpůrnou a pomocnou a v žádném případě by neměla dohanět to co se doma nestíhá. Jsem z malýho města a nemůžu si proto vybrat školu, bohužel. Velice bych uvítala školu, kde je alespoň na prvním stupni hodnocen žák ústně, a není stresován známkováním, které nikdy nemůže být objektivním hodnocením. Dle mého je nejdůležitější kladný přístup školy a učit děti vyjadřovat vlastní názory, kreativitě atd. I na své malé holčičce (2001) jsem si vypozorovala, že staré známé "vychovává příklad", funguje nejlépe a to samé je děti nestresovat, snažit se jim porozumět a věnovat jim dost času.
tak už dost.
jooooo, paní učitelky, dávejte úkolů dětem co nejméně, a hlavně dobrovolné a taky nemusíte kontrolovat vždycky všechny. Spíše se přikláním k úkolům po dohodě s rodiči a to u každého jednotlivce. Vždyt si rodiče můžou s dětmi dělat úkoly jen tak pro radost a kontrola není vždycky nutná, tak by měli děti pocit, že je dělají pro sebe a ne pro paní učitelku a to je přece důležité, né-li nejdůležitější.
těším se na vaše připomínky.
ahoj
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Uz ted se desim 

(5.1.2005 10:10:36)
Dášo,
na Olinu reagovat nejsem schopna, protože mi není tak zcela jasné, co chtěla říci :-))
Nicméně na tebe nereagovat nemůžu:
"Škola má mít fci podpůrnou a pomocnou a v žádném případě by neměla dohanět to co se doma nestíhá" - no, pokud jde o výchovu, tak ano, pokud jde vzdělání, tak to si snad děláš legraci? Jako že škola bude podporovat a pomáhat mi v tom, abych své dítě naučila větný rozbor a chemickou tabulku prvků? Zvláštní přístup, pokud tedy nechceš provozovat domácí školu - to je ale snad něco jiného.
"ten kdo se "nemůže" věnovat svým dětem, dle mého názoru si je nemá pořizovat" - teď nevím, jestli to není reakce na mě a na to, že trávit hodiny denně učením s dětmi, nemůžu ani nechci. Jsi ještě na MD nebo chodíš do práce (popř. jsi v domácnosti)? Na jak velký úvazek pracuješ? Kolik času ti zabere cesta do práce? Máš takové zaměstnání, kde zavřeš dveře a je hotovo, nebo se musíš ve volném čase vzdělávat? Kolik máš dětí? Co považuješ za kvalitně strávený společný čas - drcení učebnice nebo rozhovor o tom, co dítě zrovna prožívá?
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Uz ted se desim 

(5.1.2005 11:38:23)
Jéje, Pettino, to mi něco připomíná. Škola byla jediná důelžitá věc. Pokud jsem se právě strašně trápila kvůli vztahům s dětmi, neprůbojnosti (ano, já to tak taky měla), klukům nebo čemukoli jinému, nebylo to podstatné. Hlavně že byly ty jedničky. A ony byly...jen občas, když byla dvojka, setkala jsem se se zdviženým obočím a poznámkou "ale příště se to naučíš líp, viď"...nicméně ani při tomhle přístupu se mnou naši nad těma knížkama neseděli...
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Uz ted se desim 

(5.1.2005 14:12:33)
Pettino,
to jsem přece jen měla o něco světlejší dětství. Když jsem něčemu nerozměla, tak si se mnou mamka sedla a vysvětlovala nebo pomáhala - a to i ve vyšších ročnících. Vyžadovala se poctivá příprava, a že budu nosit dobré známky se rozumělo jaksi samo sebou. Ale když jsem výjimečně přinesla domů i čtyřku či dokonce pětku (fyzika, ruština a podobné exempláře), tak se svět díkybohu nezhroutil a jelo se dál...
M.
 Dáša 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Uz ted se desim 

(5.1.2005 13:58:05)
Jo, jo myslela jsem výchovu, s tím ostatním by se nemělo tak přehánět, a hodně záleží na dítěti (jak se učí) a jaká je učitelka. S tím časem je to těžký, to je jasný.
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Uz ted se desim 

(5.1.2005 23:26:38)
Dášo,
tak na výchovu si čas určitě udělám:o). Se synem si doma ve volném čase spíš povídáme, než abych seděla u jeho úkolů. Pokud něčemu nerozumí, přijde se zeptat, úkoly kontroluju a podepisuju, na rodičovské schůzky chodím. Jinak mě spíš zajímá, jaké má syn kamarády, co čte, jestli je dost venku atd....

E.
 Dáša 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Uz ted se desim 

(6.1.2005 12:46:09)
Tak to je přesně co jsem asi chtěla říct.
Jen bych ještě jednou chtěla vypíchnout, že sledovat známky je nudný, nic neříkající o dítěti a jeho znalostech, dovednostech a schopnostech. Pouze je to stresor, jak pro děti tak pro rodiče. Pak se honí rodiče za jedničkami a ti kteří to z nějakého důvodu nezvládají, dostanou prostě pětku a tím se to má asi zlepšit nebo jak si to dřív vymysleli.
 vendulaH 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Uz ted se desim 

(30.3.2005 9:50:40)
chtela jsem vam vsem podekovat za vase nazory. moc mi pomahaji. dcera jde sice az pristi rok k zapisu ale uz ted se zabývám velkym problem s vyběrem zakladni skoly. uz ted premyslim jak se budem potykat s ucenim psanim domacich ukolu a tak .. je fakt ze vsichni se snazime pro sve deti udelat to nejslepsi. nemyslim si ze uceni je pouze na rodine a nebo na skole ci treba jen a pouze na diteti. myslim ze zalezi hlavne na spolupraci vsech. preci chceme aby nase dcera nas syn byl/a vyjmecny/a. ne jeden z mnoha a tak to je i s ucenim. ke kazdemu diteti se musi pristupovat jednotlive dle jeho schopnosti a moznosti.
 Daša 
  • 

Re: Re: Re: Re: Uz ted se desim 

(5.1.2005 14:04:18)
Tak to je přesně to co jsem čekala.
Ozvat se na věčné téma - žena a čas na všechno + pořizovat si či nepořizovat děti .... :)
Ale aby se někdo ozval na téma slovní hodnocení na školách, to ne.
Čekala jsem něco jako názor: je to dobrý a proč, je to hrozný a proč.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Uz ted se desim 

(5.1.2005 14:11:02)
K slovnímu hodnocení ti určitě napíše Jana, až se tu objeví, ostatně v diskusi zpátky o tom právě něco psala...jinak mi ale není jasné, co ti přesně vadí, pokud nechceš na něco reakce, proč to sem píšeš...:-)))
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Uz ted se desim 

(8.1.2005 20:33:33)
Dášo, tak třeba můj názor je velmi stručně na adrese www.webpark.cz/alternativy - kopíruju to sem:
Hodnocení slovem je konkrétnější (narozdíl od čísla vám říká, co dítěti jde a co mu dělá problémy) a objektivnější (jednoznačné vyjádření: "při řešení slovních úloh používá správný postup, ale dělá numerické chyby" lze nahradit číslem 2, 3... 1 - pokud šlo učiteli o pochopení nové látky, nebo i 5 - pokud mu šlo o správný výsledek).

Nehodnotí se jen znalosti, ale i další schopnosti a dovednosti, protože k tomu, aby byl člověk v něčem úspěšný, potřebuje také samostatnost, tvořivost, houževnatost, sociální cítění apod.

Hodnotí se pokrok dítěte (srovnání s ostatními má velký vliv na sebevědomí a přitom je zavádějící - sama jsem se po přestupu na novou ZŠ ocitla z pozice špatného žáka bez budoucnosti na pozici úplně opačné).

V žádném případě by neměla chybět motivace, která podpoří v dítěti další chuť do učení.

V případě potřeby (přestup na jinou školu, přijímací zkoušky apod.) napíše učitel běžné známkové vysvědčení.



Článek z http://www.kritickemysleni.cz/klisty.php?co=klisty13_montessori
Hodnocení dětí ve školách Montessori

Způsob hodnocení dětí – práce s chybou a pochvalou – jsou jedním ze základních principů při uplatňování pedagogiky podle Marie Montessori. Vychází už ze samotného přístupu dospělého (rodiče, učitele…) k dítěti – láskyplný, partnerský přístup, který dítěti vytváří prostor k tomu, aby poznávalo své přednosti a nedostatky, možnosti a hranice. Aby dokázalo odhadnout své síly a schopnosti, uvědomovalo si, co je mu příjemné (a co ne) a jak to dát ostatním najevo, učilo se plánovat další cesty k sebezdokonalování. Úkolem učitelky – v mateřské i základní škole – je navodit takovou atmosféru, aby se děti neučily být závislé na pochvale a odměně a nebály se udělat chybu.

Je docela obtížné diferencovat komunikaci s dítětem – používat jazyk tak, abychom dítě nehodnotili a neposuzovali a přitom dali najevo, že získalo novou dovednost, že se mu práce podařila, nebo naopak ho navést k tomu, aby si úkol ještě zopakovalo, práci lépe nacvičilo, chyby opravilo. Projevit mu účast a uznání tak, abychom ho nemanipulovali známými hodnotícími výroky typu: „To je ale pěkný obrázek, ty jsi šikovný, ty jsi ale…“ – ať v kladném či záporném smyslu.

S pochvalou má učitelka zacházet přiměřeně – takovým způsobem, aby se dítě nestalo závislé na pochvale, na hvězdičce, na odměně, na jedničce… Aby nedělalo práci pro uspokojování představ dospělého, ale aby ji dělalo pro vlastní uspokojení a bylo schopno svou práci samo zhodnotit. Pochvalu učitelka využívá u nových a nejistých dětí k navození pocitu jistoty a bezpečí. Chyba má být ukazatelem toho, co je třeba procvičit, zopakovat; ukazovat dětem, že je to přirozený a běžný jev v procesu učení a řešení problémů. Chyba je přece zdroj impulzů k vlastnímu zdokonalování!

To byly tři odstavce teorie, jež vychází ze Vzdělávacího programu MŠ a ZŠ Montessori a kterou má prakticky realizovat učitelka v montessoriovské škole. A jak to prakticky realizujeme, zkusím popsat.

Komunikace s dětmi

Snažíme se (protože pro každou z nás je tento způsob komunikace vlastní do určité míry, a tak se jí stále vědomě učíme) nehodnotit, ale popisovat a pojmenovat, projevit účast, uznání a ocenění místo pochvaly. Neříkat: „Ty jsi…“ – ale „vidím tě jako…, všimla jsem si, že…, mám z tebe pocit, že…, myslím si, že…“ a povzbudit dítě, aby komentovalo, popsalo, zhodnotilo svou vlastní práci samo.

Naše časté vybídnutí či otázka jsou: „Teď se budeme snažit splnit úkol, jak nejlépe dovedeme…“ –

„Udělalas to, jak nejlépe dokážeš?“ – „Běžíme na konec cesty. Každý běží tak, jak úplně nejrychleji umí…“ (Pak se nám také stává, že chlapec, který se mořil nad kličkami a obloučky prvního psaní a stále mu to nešlo podle vzorů, se na kolegyni ztrápeně podíval a řekl: „A věříš mi, že to opravdu dělám, jak nelépe dovedu?“)

Materiál a pomůcky

Materiál a pomůcky (specifický materiál, běžné „školkové“ pomůcky, školní pomůcky a texty) jsou v MŠ i ZŠ připravovány tak, aby dítě samo vidělo a poznalo, zda úkol provedlo správně, kde je chyba a jak ji opravit. (Učitelky v MŠ každou „hračku“, než se pro ni rozhodnou, podrobují kritériu možnosti vlastní kontroly dítětem.) Už v mateřské škole si děti své první texty velkými tiskacími písmeny porovnávají se správným řešením.

V základní škole si texty a cvičení, pracovní listy a sešity nejdříve porovnávají s „kontrolou“. U textů, které kontroluje učitel (písanky, vlastní text, diktát… a texty, které si už dítě samo porovnalo s „kontrolou“), píšeme nejdříve jen počet chyb na určitém úseku a dítě má možnost si je samo vyhledat a opravit je. Pomáháme dětem vyhledat chyby, pokud si samy neumí poradit. Je to daleko zdlouhavější a náročnější (než opravit a vrátit), u některých dětí mnohokrát musíme znovu překontrolovávat, než je vše hotové. Ale udělat práci dokonale a umět si najít rozdíly a chyby, to je docela důležitá životní dovednost.

Soutěžení

Tréninkem spolupráce nahrazujeme soutěžení, záměrné porovnávání a sestavování pořadí mezi dětmi. Po každé skupinové práci mají děti možnost společně posoudit, jak se jim spolupracovalo, jaký díl úkolu splnily, jak byly platné své skupině. Posuzují samy sebe i své partnery.

Vedení dětí k sebehodnocení

Sebehodnocení a reflexi trénují děti od příchodu do MŠ – při každodenním posezení „na elipse“ (komunitní kruh) je ve školce i ve škole prostor říkat si: co se mi dnes podařilo, z čeho jsem měl radost, co mi šlo moc dobře, co mi moc nešlo, co se mi nedařilo, co dělám rád a co nerad, proč se mi to nedařilo a jak to udělám příště, co se mi líbilo a co ne, kdo mě rušil a kdo mi pomohl, jak se cítím, když se mi něco povede, a jak se cítím, když se stále nedaří. Podle jakých pravidel jsme pracovali a které pravidlo jsme porušili (pravidla soužití vyvěšená ve třídě). Jak bychom komu mohli poradit nebo pomoci, návrhy na řešení problémových situací a společné sestavování nových pravidel.

Ve škole využíváme běžné klasifikační období k tomu, aby děti napsaly svá vlastní sebehodnocení. Do určité míry už to v pololetí zvládají i všichni prvňáčci. A máme možnost porovnat, jak se vidí děti, s naším obrazem. Můžeme vidět, že jsou k sobě děti kritické – i když jim chyby neznámkujeme, že se umí pochválit – i když my je klasicky nechválíme, že se dovedou celkově zhodnotit – i když my žádné pořadníky, bodovací seznamy a žebříčky neděláme.

Školní výsledky a vysvědčení

Zatím jsme měli možnost (podle našeho vzdělávacího programu) neznámkovat a děti dostávaly výroční vysvědčení se slovním hodnocením. Z vlastní iniciativy jsme dětem dávali i v pololetní slovní hodnocení na vlastním formuláři. Průběžně se nic neznámkuje ani neboduje, žákovské knížky děti nemají. Děti si zakládají portfolia a každé má své desky se záznamovými listy. To jsou vlastně přehledy učiva, kde si postupně obtahují a vybarvují učivo, se kterým se seznámily a které už zvládly.

Spolupráce rodičů

Rodiče si sami volí, zda své dítě zapíší v MŠ do třídy Montessori (a jestli bude pokračovat ve třídě Montessori i v ZŠ), jsou seznámeni s našimi principy. Přesto samozřejmě každá rodina přijímá partnerský přístup k dítěti a výchovu bez pochval a trestů do své vlastní míry. Vysvětlujeme a rozebíráme své způsoby jednání společně, na rodičovských schůzkách proběhl cyklus přednášek Respektovat a být respektován (Společnost pro mozkově kompatibilní vzdělávání) .

Závěrem…

Z písemných hodnocení dětí a z jejich každodenních reakcí nemáme dojem, že bychom školní prací – bez pochval a odměn, poznámek, napomenutí a bez porovnávání – omezovali nebo narušovali vývoj osobnosti dítěte. Naopak – ze zpětných reakcí dětí, z vypravování rodičů o tom, jak se děti uplatňují mezi vrstevníky mimo třídu – vidíme veliké možnosti, které mají při vytváření reálného obrazu o sobě, při osobnostním růstu k samostatnosti a nezávislosti. Každé dítě potřebuje pocit jistoty, bezpečí a úspěšnosti, potřebuje mít radost ze své práce – a neustálé kladné či záporné hodnocení ze strany dospělých vlastně omezuje jeho svobodnou volbu činnosti a sebevědomí.
Ukázky slovních hodnocení, které sestavovala Mgr. ZDENA ČÍŽKOVÁ (učitelka ve třídě ZŠ Montessori Kladno)
l. třída

Milá Aničko,

skončil Tvůj první školní rok ve třídě Montessori. Naučila ses číst a psát všechna písmena. Ráda si vymýšlíš a zapisuješ různé příběhy, pohádky, a dokonce celé knihy. Poznáváš pravidla správného psaní. Víš, co je to hláska, slabika, slovo a věta, znáš měkké a tvrdé souhlásky, seznámila ses se základními slovními druhy.

Odvážně ses vydala také na cestu poznání matematiky. Přes práci se sčítacím a odčítacím hadem, sčítací tabulkou, tisícovým řetězem a s naší bankou. V současné době sčítáš a odčítáš v oboru čísel 0 až 100. Příští školní rok budou Tvé výpravy do tajů matematiky jistě častější.

Těšíme se, že začneš věřit své dokonalosti a jedinečnosti, která Tě povede Tvojí vlastní cestou, bez ohledu na zájmy kamarádů. Že umíš spolupracovat v týmu, už přece dávno víš. Započatou práci také umíš dokončit.

Kosmická výchova Tě oslovila všemi nabízenými tématy. Sama ses v pravidelných intervalech vracela k mineralogii.

Aničko, vidíme Tě jako inteligentní a zajímavou dívku, která se umí zamýšlet nad sebou i vším kolem sebe. Přejeme Ti, aby vše, co si v životě budeš tvořit, bylo pro Tebe zábavné, posilující a povzbudivé. Hodně sebedůvěry, lásky k sobě a smíchu Ti přejí…



Milý Lukáši,

rok se sešel s rokem a Ty se po prázdninách staneš žákem již 2. třídy. Byl to pro Tebe určitě zlomový a těžký rok. Povinnosti totiž musely zvítězit nad zábavou. Ne vždy se Ti to daří. Potom je pro Tebe obtížné zapamatovat si naučené a vidět vůbec v učení nějaký smysl.

Naučil ses docela dobře číst a čtenému textu také většinou rozumíš. Osvojil sis všechna malá i velká psací písmena, teď je potřeba je procvičovat. Seznámil ses s druhy vět a se základními slovními druhy.

V matematice se učíš tvořit čtyřmístná čísla a pracuješ se sčítacím a odčítacím hadem. V bance začínáš sčítat s perlovým materiálem.

V kosmické výchově jsi měl možnost poznat podmínky našeho života na planetě Zemi a dozvědět se řadu zajímavostí o světle, teple, vodě a vzduchu.

Lukáši, při skupinové práci se nerad podřizuješ pravidlům a zatím méně spolupracuješ s ostatními. Snaž se být platným členem skupiny, děti by to jistě s radostí uvítaly. Také Tvé zaujetí při práci není takové, jaké by i Tebe samotného uspokojovalo.

Máš před sebou dlouhou cestu k poznání. Držíme Ti palce, abys našel soustředění a zájem, což Ti vše ulehčí. Hezké prázdniny Ti přejí…
2. třída

Milá Kateřino,

rok se s rokem sešel a po prázdninách se spolu sejdeme již ve třetí třídě. Velice pěkně čteš i píšeš. Zajímá Tě český jazyk i se svými gramatickými jevy – pravidla párových, měkkých a tvrdých souhlásek. Znáš druhy vět a základní slovní druhy. Vše naučené dokážeš při svém písemném projevu také používat.

V matematice se systematicky zabýváš násobilkou, sčítáš, odčítáš, dělíš a objevuješ zákonitosti záporných čísel a odstraňování závorek. Umíš logicky uvažovat při řešení slovních úloh. Zabývala ses také převody délkových a hmotných jednotek. Pracuješ pravidelně i na geometrických úlohách.

Zajímá Tě vše kolem Tebe. Pracovala jsi se všemi nabízenými tématy a zpracovala o nich pracovní listy nebo knížečky. Mohla ses tak dozvědět zajímavosti o podmínkách života na naší planetě – o světle, teple, vodě a vzduchu.

Kačko, vidíme Tě jako ctižádostivou a pracovitou dívku. Také jsi ráda svá a nerada se ostatním podřizuješ. Někdy je však potřeba respektovat zájmy ostatních i vyslechnout dobře míněné rady. Přejeme Ti hezké prázdniny a těšíme se po nich na setkání s Tebou…



Milá Barunko,

již druhý školní rok jsi žákyní třídy Montessori. Objevuješ zajímavosti našeho rodného jazyka. Znáš druhy a třídění hlásek, pravopis ú/ů, psaní y/i po měkkých a tvrdých souhláskách. Víš, co jsou to homonyma, antonyma a synonyma. Seznámila ses se stavbou slova a správným psaním párových souhlásek. Stále ráda vymýšlíš vlastní pohádky a příběhy. Svůj písemný projev kontroluj, aby to, co už o jazyce znáš, jsi také dobře používala.

Poslední měsíc jsi trochu pracovala s násobilkou a v naší bance jsi sčítala, odčítala a dělila s materiálem čtyřciferná čísla. Báro, v životě je potřeba umět i dobře počítat, vždyť matematika je všude okolo nás. Ve 3. třídě Ti doporučuji více se na ni zaměřit.

Zajímá Tě hodně věcí kolem Tebe, příroda zřejmě stále vede. Letos jsi měla možnost poznávat podmínky pro náš život a dozvědět se zajímavé informace o světle a teple, vodě a vzduchu.

Barunko, jsi milá a komunikativní dívka.

Když budeš své práci věnovat více pozornosti a vynaložíš více chuti a vstřícnosti, uvidíš, že i Tvůj zájem bude uspokojen. Pracuj na zlepšení pořádku a systému své práce.

Hezké prázdniny Ti přejí a těší se na Tebe ve 3. třídě…

Autorka je učitelka ve třídě ZŠ Montessori v Kladně.


Jinak třeba ještě článek z http://www.kritickemysleni.cz/klisty.php?co=klisty11_slovni


 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Uz ted se desim 

(5.1.2005 15:30:14)
Dášo,
nemám příliš zkušeností ani se známkami, ani se slovním hodnocením. Syn teprve začal chodit do školy, takže nemám ještě tu správnou praxi. Nicméně kdybych si jako rodič měla zvolit, volila bych slovní hodnocení. A to proto, že si myslím, že důležitější než jedničky je, aby dítě k úkolům přistupovalo zodpovědně, neflinkalo se, snažilo se. Což známky neodrážejí - dítě, které má třeba nějaké dys-, se může strhat, a jedničku nedostane, a naopak dítě nadprůměrně inteligentní může teoreticky (v prvních třídách) dostat jedničku i za úkol, který z hlediska vlastních schopností odbylo. Navíc si myslím, že když má učitel sestavit nějaké slovní hodnocení, je nucen daleko víc přemýšlet o samém dítěti, musí ho lépe znát - a to vede pedagoga k mnohem uvědomělejšímu jednání s dětmi. To je aspoň ryze moje soukromá představa.
- Jinak vybrat si taky moc nemůžu, protože bydlíme na vesnici. Jiná škola je možná, ale s dojížděním, a třeba i nesnadným.
M.
PS - ale když synáček přinese jedničku, taky mě to potěší...
 Lida +2 
  • 

Znamky nic nerikaji 

(6.1.2005 15:24:57)
daso,

ja s tebou souhlasim, ze znamky jsou nic nerikajici a navic stresove. Ke vsemu, znamky jsou ovlivnene tim, na kterou skolu zak chodi, jakou maji pani ucitelku, zda pani ucitelka ma ci nema v oblibe tohoto zaka a take tim, kdo se sesel ve tride - uz vidim, jak si v Cechach nekdo dovoli, aby dal vsem detem ve tride same jednicky - ale co kdyby se opravdu ve tride sesli deti, ktere by jinde same jednicky mely? Znamky jsou proste distribuovany v ramci tridy.

Trochu vice se mi libi znamkovaci system v UK. Zaci jsou behem roku hodnoceni pisemnym posudkem". v 7dmi letech, v 11ti, v 16ti a v 18ti letech delaji tzv. statni zkousky. Tj. vsechny deti dostanou stejny test, ktery je anonymne hodnocen mimo skoly v hodnoticich centrech. Takze ti co hodnoti, nevi, jestli hodnoti Marusku z Prahy nebo Honzika z Rican. No, a deti pak dostanou vysledky, ktere za a) nejsou diskriminujicic, takze maji srovnani se vsemi detmi stejneho veku, kdekoliv v UK
b) skoly potom mohou vydat "tabulku" jak dopadli jejich zaci a hned je videt, ktera skola je lepsi a ktera je horsi
c) ucitele jsou hodnoceni za to, jake vysledky dosahnou jejich zaci. Ne za to, ze si pan ucitel "oduci" ale jestli to deti umi nebo ne uz ho nezajima.
 Lida +2 
  • 

Re: Znamky nic nerikaji 

(6.1.2005 15:26:06)
omlouvam se

sesly deti, ne sesli deti
 Dáša 
  • 

Re: Re: Znamky nic nerikaji 

(6.1.2005 22:19:50)
někdy - dost často - mě mrzí, že nežiju v GB.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Znamky nic nerikaji 

(8.1.2005 20:14:31)
Nevýhodou tohohle systému může být situace, kdy školy začnou redukovat počet dětí integrovaných nebo se specifickými poruchami, aby jim nekazily průměr - výsledky testů.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Znamky nic nerikaji 

(10.1.2005 11:48:55)
Daso,

ono to GB skolstvi ale jinak neni moc dobre, krom tedy metody hodnoceni, ale jinak je to docela hruza, takze nelituj, ze tu nebydlis.


Jano,

mas pravdu s tim, ze tato metoda ma tendenci, ze skoly se mohou "vyhybat" detem, s nejakym problemem. Ale tady je to uzakonene. Deti se zde nesmi vybirat podle schopnosti ale podle toho, kde bydli, zda maji sourozence v te skole apd. Naopak, deti, ktere maji "specialni" potrebu, jsou (a musi) byt prijaty prednostne do skoly, kterou si vyberou. Vysledky techto deti, pokud se nemylim, ale nejsou zahrnovany do celkoveho hodnoceni skoly.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Znamky nic nerikaji 

(10.1.2005 12:03:07)
Díky za info.
 Nivea 


Jako tatínek 

(5.1.2005 12:44:03)
Až moje děti budou chodit do školy, budu používat stejnej výchovnej system , jako moji rodiče. Teda spíš tatka. Mamku známky nikdy moc nezajímali, je nebavilo ani učení a škola.Když jsme přišli s jakoukoliv známkou domů, ledabyle prohodila hm...kdyz se jednalo o jednicku nebo petku. Tatkovi jsem se nebala nikdy rict o svych znamkách, Kdyz jsem řekla, ze je to dobré hodnocení, pochvalil mne, že jsem moc sikovna a ze je rad, ze se dobre ucim, Kdyz jsem prinesla petku, s učením mi pomohl, i kdyz se mnou nad knizkami sedel treba dve hodiny denně.vždycky si ten čas našel..
 Nivea 


Re: Jako tatínek 

(5.1.2005 12:49:10)
ale nikdy v životě mi za známku nevynadal..nikdy mne neudeřil...vždycky jenom řekl: Hanko, to si musíš opravit...:)))
 ro 


známkování 

(10.1.2005 3:04:22)
Tak já nevím, co si o známkování myslet. Zažila jsem ho na vlastní kůži. I touhu rodiny, aby to byly ty samé jedničky - hlavně babička se neustále chlubila mým vysvědčením a běda, kdyby nebylo se čím chlubit. Když synek nastupoval do školy, uměl číst a sčítat i odčítat, ne že by ho někdo učil, prostě ho to bavilo a zkuste zatajit informace před zvídavým dítkem. Problém však měl a věděla jsem o něm, proto jsem ho v té činnosti omezovala a čekala na profesionály, jemnou motoriku, tudíž psaní. V prvních dvou třídách měl ze psaní horší známky, ale na konci se mu vždy objevila jednička s ohledem na ty jedničky ostatní - první nespravedlnost, tentokrát vůči spolužákům - jeho psaní stálo vážně za starou belu. Ano, měl na to papír s upozorněním, ale taky tam bylo napsáno, že cvičit, cvičit a cvičit. Od paní učitelky se mu však dostalo tolik ústupku, že můj požadavek, aby synek, který ostatní domácí úkoly zvládal s prstem v nose při dožvýkávání svačinky (tedy čtvrt hodiny), dostával více psacích úkolů, byl odmítnut jako zbytečný a zatěžující. No dnes už vím, že neměla tak zcela pravdu, ale aspoň synkovi neublížila, spíš mu posílila sebevědomí. Po přechodu na jinou náročnější školu mu psaní dělalo hodně problémů a občas se s tím potýkal i v jiných předmětech, kdy učitelé nepřečetli jeho škrábanici. A má potíže i na střední, dohání znalostmi při zkoušení. Holt necvičil, ale za to má sebevědomí :-))))
Ale zpátky ke známkám. Zjistila jsem, že známkové ohodnocení žáků je skvělá škola psychologie, kterou lze v životě využít. Prostě už ve škole se lze naučit, jak se v dospělosti zalíbit s minimální námahou svému šéfovi, jak bez velkých časových ztrát si zajistit pověst všeznalce, jak získat uznání za svůj talent bez použítí píle. Když to takhle popisuju, zní to dost depresivně. Ale když to převedete do života dospělého - není to snad ideál?
Kantoři jsou totiž taky lidi, takže známky, které rozdávají, jsou ovlivněny tím, jak na ně dokáží děti zapůsobit. Netlučte mě, teď mluvím spíše o druhém stupni ZŠ, na prvním je takovýto přístup spíše průšvihový. No a tudíž se předpubescenti a pubošové musí naučit, jak vyhovět i té "krávě učitelce" i tomu "dementovi učiteli" a musejí je respektovat, protože jinak by tu svou touženou známku nedostali a doma by nebyl klid. Takže byť netvrdím, že je to dobrá metoda, tak soudím, že na spousty děcek funguje a učí je žít mezi dospělými i s jejich a svými vadami. Prostě pochopit, že dospělí sice nejsou dokonalí, ale s většinou se dá vyjít za dodržování určitých pravidel - tady narážím na mimorodinnou výchovu. No a rodinné povytažení obočí nad trojkou, či spousta hartusení nad pětkou tomu jen napomůže - i když budu v duchu vědět, že učitel neměl pravdu, je synova chyba, že mu to neuměl dokázat, a tady mám prostor k vysvětlování a učení synka, jak vyhovět požadavkům okolí. Nemyslím, že bych z něj vychovávala komforního unitářského jedince, jen si časem uvědomil, že i dospělí mají své chyby a má-li s někým vydržet celý rok, musí jeho chyby umět tolerovat a přizbůsobit se, má-li ten člověk možnost zasahovat do jeho života. Zkrátka ze svého synka vychovávám dokonalého zaměstnance. Přiznám se, že se mi to moc nedaří a on už velice citlivě vnímá i sebemenší chyby dospělých a zodpovědných. Naštěstí je to pro něj motivací, aby on takový nikdy nebyl - snad mu to vydrží.
Bez známkování by toto asi nepochopil, nebo by to bylo mnohem složitější. Známky mluví jasně - líbíš se, vyhovuješ, nelíbíš se, nevyhovuješ. A žíjeme stále mezi lidmi a stále se stejnou stupnicí navzájem posuzujeme. Akorát ta čísla k tomu chybí.
Romana
 Dana 
  • 

Re: známkování 

(19.1.2005 13:31:34)
Tak tohle je presne problem nasi spolecnosti.Musis se ucit aby jsi mel dobre znmky a nekomu se zalibil.
Uvedu konkretni pripad z meho zivota.Na zakladni skole jsem patrila k horsim zakum.Ano z dejepisu a zemepisu jsem nosila jednicky dvojky,o vytvarne vychove a podobnych predmetech ani nemluvim,ale matematika, cesky jazyk a cizy jazyk byl kamen urazu-az na vyjimky za ctyri.Ucitele si o me proste mysleli- blbec.A o holcickach, ktere meli same jednicky-genialni,skvele dite.A vite jak to dopadlo?Nesla jsem se vyucit,jak me to bylo doporucovano,ale dostala jsem se na stredni skolu a nasledne bez problemu vystudovala vysokou skolu.Podotykam,ze bez problemu!A jeste jedna poznamka.Devcata-genialni a skvela-co mela ze vseho same jednicky se stezi proousaly stredni skolou a ani jedna nesla studovat dale.Problem?Nazakladni skole se hodnoti pouze to co se dite zvladne naucit nazpamet,ale kde je hlubsi zajem?Kde je prakticka prace?Kdo nauci deti aby si umely davat veci do souvislosti?Znamky mluvi jen o tom jak se nauci nasrotit odpovedi,ale v praktickem pouziti jsou naprosto mimo.Kdyby se na zakladni skole nekdo zeptal tech uzasne chytrych deti jednickaru,kde treba lezi Orleans o kterem se prave srotily v dejepisu,vetsina deti-jednickaru-by nedokazala vzit mapu a ukazat Francii.Neberte to jako konretni priklad,pouze poukazuji naproblem.Proste me klasicke znamkovani nevyhovuje.Normlani znamkovani nedokaze ohodnotit deti spravne.
Kdyby se v mem pripade koukalo pouze na znamky,kde bych byla?NA vysoke skole asi urcite.Zachranil mepristup rodicu,kteri se ve me vzdy snazili vzbudit o veci zajem,snazili se abych chapala veci v sirsich souvislostech,umela je prozivat a vnimat ne jen jako pismena v ucebnici,ktere se proste musim naucit,ale pak s klidem zapomenout.
Takze timto chci rict,ze znamky jsou proste spatnou formou hodnoceni deti.Spatna znamka-blbec,dobra-genius.Ale kam to ti nekteri jdnickari dopracovali a co dosahli ti tzv. horsi.Z pohledu naseho rocniku ze zakladni skoly jsou vysokoskolsky vzdelani ctyri lide.Ani jeden z nich nebyl jednickar!
 ZuziP 
  • 

Re: Re: známkování 

(21.2.2005 16:52:34)
Mozno rozvirim hladinu, mozno nie. Moj syn je v skole, kde sa na prvom stupni nedavaju domace ulohy ani sa neznamkuje. Domace ulohy su len vtedy, ak si dieta nestihne dorobit veci v skole. Je ale pravda, ze pri 15 detoch v triede a rozdeleni do skupin tak, aby kazde dieta mohlo ist takym tempom, ake zvlada, je to jednoduchsie, ako pri 30 detoch v beznych skolach.
A namiesto znamkovania su pochvaly a zbieranie bodikov a potom odmena v podobe diplomu. Vysvedcenie maju slovne a deti sa hodnotia aj same seba. Bola som celkom prekvapena, ked som videla, ako sa nas syn ohodnotil objektivne: "matematika mi ide dobre, pisanie je horsie...."
Nas syn je zatial len prvak, takze neviem ako to dopadne. V kazdom pripade zatial nie je znechuteny a pise a cita si sam pre seba ked sa mu chce, len tak pre potesenie... a ja rozmyslam, ze mozno toho doma precita a napise viac, ako niektore deti s ulohami.
 Lida +2 
  • 

Re: Re: Re: známkování 

(21.2.2005 17:02:55)
ZuPi,
myslim ze mas stesti, ze tvuj drobek chodi do takove skoly. Urcitd bude vice motivovany, nez z jine skoly. A verim tomu, ze urcite cte doma vice, nez kdyby mel dom. ukol. Ony deti dost nerady delaji neco, co musi.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2025 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.